Blahoslavení tvůrci pokoje - první papežská bohoslužba na Arabském poloostrově

V pestrobarevném zástupu na pozadí draperií papežského pódia, jejichž běl pointovaly jen žluté květy a rudé pruhy na albách ministrantů, byli zastoupeni věřící stovky národností a asi 4 tisíce muslimů.  Kázání přečetl v arabštině papežský sekretář, egyptský kněz Yoannis Lahzi Gaid. Společné liturgické texty zazněly v angličtině, zatímco v homilii zůstal Svatý otec věrný italštině.  Vybízel v ní k mírnosti a spravedlnosti „navzdory všemu“, podle vzoru, jaký nám Ježíš odkázal v blahoslavenstvích.

Blahoslavenství všedního dne

„Nechť jsou vaše společenství oázami pokoje,“ řekl František křesťanům Arabského poloostrova. Následování Ježíše a život podle blahoslavenství však nepřináší vždy veselí, konstatoval dále. „Kdokoli žije v zármutku, trpí nespravedlností, kdo se obětavě snaží být tvůrcem pokoje, ten ví, co znamená trpět,“ řekl Svatý otec katolickým věřícím, kteří z naprosté většiny přišli do Emirátů za prací a nežijí vždy ve snadných podmínkách. Povzbuzoval je ke svatosti všedního života

Drazí bratři a sestry, chtěl bych vám také říci, že život podle blahoslavenství nevyžaduje nápadná gesta. Pohleďme na Ježíše: nezanechal po sobě nic napsaného, nevybudoval nic impozantního. A když nám říkal, jak žít, nepožadoval, abychom stavěli velkolepá díla anebo o sobě dali vědět mimořádnými skutky. Žádal nás, abychom realizovali pouze jediné umělecké dílo, dosažitelné pro každého, totiž svůj život. Blahoslavenství jsou tedy mapou života, nevyžadují nadlidské konání, nýbrž napodobování Ježíše v každodenním životě.

Smysl pozemského života: společenství s Bohem a láska k druhým

Křesťanský život není souborem předpisů, jež je třeba dodržovat, ani souborem nauk, jež je třeba znát, nýbrž spočívá ve vědomí, že jsme milováni Otcem. Křesťanství znamená radovat se z blahoslavenství a chápat život jako příběh věrné Boží lásky. Právě tato radost, kterou nám nikdo na světě nemůže dát, ale ani vzít, je závdavkem věčného štěstí. Ježíš převrací obvyklé smýšlení, v němž jsou za blahoslavené považováni bohatí a úspěšní. Mluví o blahoslavených chudých, tichých, spravedlivých a pronásledovaných, kázal papež František:

Kdo má pravdu? Ježíš nebo svět? Abychom to pochopili, pohleďme, jak žil Ježíš: chudý majetkem a bohatý láskou, uzdravil tolik životů, ale neušetřil ten svůj. Přišel, aby sloužil a nikoli, aby si nechal  sloužit; učil nás, že velkým není ten, kdo má, nýbrž ten, kdo dává. Spravedlivý a tichý, neodporoval a nechal se odsoudit nespravedlivě. Tímto způsobem přinesl Ježíš na svět Boží lásku. Pouze takto porazil smrt, hřích, strach i samo zesvětštění, totiž silou božské lásky. Prosme dnes společně o milost, abychom znovu objevili podmanivost následování a napodobování Ježíše, abychom nehledali nic jiného než Jeho a Jeho pokornou lásku. Právě tady, ve společenství s Ním a v lásce k druhým totiž spočívá smysl pozemského života.

Polyfonie víry a symfonie Ducha svatého

Papež František poděkoval místním křesťanům za jejich život podle evangelia. „Říká se, že mezi napsaným a prožívaným evangeliem je stejný rozdíl jako mezi napsanou a zahranou hudbou,“ dodal. K symfonii a „radostné polyfonii víry“ přirovnal také rozmanitost jazyků a ritů, kterou „Duch svatý miluje a neustále dolaďuje“. Bohatství kultur a obřadů odrážela také modlitba věřících pronášená v korejštině, v konkáštině, indoíránském jazyku užívaném na západním pobřeží Indie, ve francouzštině, v tagalštině, jež je jedním z nejrozšířenějších jazyků na Filipínách, a dále v urdštině, užívané především muslimskou komunitou v Indii, a v malajálamštině, hlavním jazyce indického státu Kérala. Svatý otec připomněl také epizody ze života dvou světců, pokušení sv. Antonína poustevníka a pokyny sv. Františka z Assisi pro spolubratry putující   k Saracénům. Zatímco u svatého poustevníka poukazoval na to, že Bůh je přítomen i ve chvílích zkoušky, kdy jej sami nejsme s to zahlédnout, z nepsané řehole sv. Františka citoval pasáž vybízející k mírnosti:

„Nebudou začínat hádky nebo spory, ale »kvůli Pánovi se podřídí každému lidskému zřízení« (1 Petr 2,13) a vyznají, že jsou křesťané“ (Regola non bollata, XVI). Ani hádky, ani spory – v době, kdy mnozí odcházeli vystrojeni těžkými zbraněmi, svatý František připomněl, že křesťan se vydává na cestu vyzbrojen pouze svojí pokornou vírou a konkrétní láskou. Mírnost je důležitá, a budeme-li ve světě žít Božím způsobem, budeme přívodem Jeho přítomnosti; jinak nepřineseme plody.“

Na závěr František přirovnal společenství křesťanů na Arabském poloostrově k církvi ve Filadelfii, o níž slyšímeve  Zjevení sv. Jana. „Jméno Filadelfia znamená láska mezi bratry. Je to církev, jež setrvává v Ježíšově slovu a bratrské lásce, je milá Pánu a přináší plody. Vyprošuji vám milost opatrovat pokoj a jednotu, navzájem o sebe pečovat v krásném bratrství, pro které neexistuje první a druhá kategorie křesťanů,“ končil papež František homilii na stadionu v Abú Dhábí.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Církev migrantů z celého světa

V závěru první papežské liturgie na Arabském poloostrově František poděkoval apoštolskému vikáři pro Jižní Arábii biskupu Paulu Hinderovi za jeho pastorační práci. Tento švýcarský kapucín pak ve svém pozdravu mluvil o „historickém okamžiku“: papežova návštěva ve Spojených Arabských Emirátech  byla znamením jeho péče o tuto „církev migrantů z celého světa“. Svatý otec pak v abecedním pořádku pozdravil věřící všech zastoupených katolických ritů: chaldejce, kopty, řeckokatolíky, melchity, římskokatolíky, maronity, syrské katolíky a věřící syrsko-malabarského a syrsko-malankarského obřadu.

Potleskem reagovalo shromáždění na poděkování biskupa Hindera dědičnému princi Mohammadovi bin Zajídovi a vládě za umožnění papežovy návštěvy v Abú Dhabí a bezplatné poskytnutí největšího stadionu v zemi k papežské mši. Vláda kromě toho udělila mimořádný volný den všem, kde se chtěli mše s papežem Františkem zúčastnit.

Návštěva v katedrále sv. Josefa

Před liturgií František navštívil krátce katedrálu sv. Josefa, jeden ze dvou katolických kostelů Emirátu Abú Dhabí. Kostel budovaný od roku 1962 a vysvěcený o tři léta později byl v den svátku sv. Josefa v roce 1981 přemístěn z bulváru Corniche na své aktuální místo a v roce 1983 se stal katedrálou apoštolského vikaritátu. Kopie darovací listiny pozemku pro stavbu tohoto chrámu byla oficiálním darem, který šejk Mahammad bin Zajíd předal svým římským hostům. Svatého otce v katedrále přivítal biskup Hinder a farář otec Johnson Kadukanmakal, sedmapadesátiletý rodák z indické Kéraly. Jedna z místních rodin vtiskla Františkovi do rukou květiny, které pak položil na oltář. Po krátké tiché modlitbě Svatý otec shromáždění požehnal a odebral se na stadion.

(job)