Papež: V oslovení „Otče“ se nachází radikální novost křesťanské modlitby

Zahájena byla jako obvykle čtením z Písma, tentokrát z listu Římanům (srov. Řím 8,14-16). Svatý Pavel praví, že „ti, kdo se nechávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové; nedostali ducha otroctví [...], nýbrž ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. A proto mohou volat: »Abba, Otče!«.“ Papež František pokračoval v páté části cyklu katechezí věnovaných modlitbě Páně a mimo jiné řekl:

„Zřídka se v Novém zákoně vyskytují aramejské výrazy nepřeložené do řečtiny. Musíme si představit, že v těchto aramejských slovech zůstal jakoby „záznam“ samotného Ježíšova hlasu. Respektují Ježíšův dialekt. Hned v prvních slovech „Otče náš“ se nachází radikální novost křesťanské modlitby.

Nejde pouze o používání symbolu – v tomto případě postavy otce – ve spojení s tajemstvím Boha. Jde takříkajíc o přečerpání celého Ježíšova světa do vlastního srdce. Pokud tak učiníme, můžeme se doopravdy modlit „Otče náš“. Říci „Abba“ je něco mnohem důvěrnějšího, jímavějšího než oslovit  Boha pouze „Otče“. Proto kdosi navrhoval přeložit toto původní aramejské slovo „Abba“ výrazem „Táto“ nebo „Tatínku“ a namísto „Otče náš“ říkat „Náš Táto, Tatínku“. Budeme říkat nadále „Otče náš“, ale v srdci jsme zváni říkat „Tati“ a vztahovat se k Bohu jako dítko ke svému tatínkovi, kterému říká „tati“. Tyto výrazy totiž evokují cit, vřelost a něco, co nás uvádí do kontextu dětských let; obraz dítěte objímaného otcem, který zakouší ve vztahu k němu nekonečnou něhu. A proto, drazí bratři a sestry, abychom se modlili dobře, je zapotřebí dobrat se dětského srdce. Nikoli soběstačného srdce, tak není možné modlit se dobře, nýbrž jako dítě, které je v náruči svého otce, svého táty, svého tatínka.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy KATECHEZE je ZDE

To byla katecheze Petrova nástupce, který na konci generální audience obrátil pozornost k nadcházejícímu ekumenickému týdnu modliteb:

„Příští pátek bohoslužbou nešpor v bazilice sv. Pavla za hradbami začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů, jehož téma zní: »Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost« (Dt 16,18-20)“. Také letos jsme povoláni se modlit, aby se všichni křesťané znovu stali jedinou rodinou podle božské vůle, která chce, »aby všichni byli jedno« (Jan 17,21). Ekumenismus není volitelný. Modlitebním umyslem je, aby uzrálo společné a svorné svědectví stvrzující pravou spravedlnost a podporu těch nejslabších prostřednictvím konkrétních, náležitých a účinných odpovědí.“

(mig)