Papež: Salesiáni mě vychovali k práci, vnímání krásy a veselosti

Don Bosko – „skrytý přenašeč“ evangelní radosti

Vy, salesiáni, máte štěstí, protože váš zakladatel, Don Bosko, nebyl světcem s „velkopáteční“ tváří, smutnou a škarohlídskou. Byl ustavičně radostný a přívětivý, navzdory tisíceré námaze a obtížím, které na něj dennodenně doléhaly. Jak se píše v Životopisných pamětech, „na jeho obličeji, zářícím radostí, se jako obvykle projevovalo uspokojení nad tím, že je mezi svými syny“ (Memorie biografiche di Don Giovanni Bosco, volume XII, 41).

Nikoli náhodou pro něj svatost spočívala ve „veliké veselosti“. Mohli bychom jej označit za „skrytého přenašeče“ oné „radosti z evangelia“, kterou předložil svému prvnímu velkému žáku, sv. Dominiku Saviovi, a všem vám, salesiánům, jako ryzí a stále aktuální styl, naplňující „vysokou míru křesťanského života“ (Jan Pavel II., Novo Millennio Ineunte, 31). V jeho době, kdy si kněží udržovali odstup od života lidu, to bylo revoluční poselství. „Vysokou míru křesťanského života“ uváděl don Bosko do praxe tím, že vstoupil do kontaktu se sociální a existenciální periferií, která v devatenáctém století vyrůstala v Turíně, hlavním italském a průmyslovém městě, přitahujícím stovky chlapců, hledajících práci. Bosko, kněz chudých a opuštěných, se řídil prozíravou radou svého učitele, sv. Josefa Cafassa, a procházel ulicemi, vstupoval na staveniště, do továren i věznic, aby tam nacházel osamocené a zanedbávané chlapce, vydané napospas jejich bezskrupulózním zaměstnavatelům. Přinášel radost a péči pravého vychovatele všem chlapcům, které sbíral z ulice a kteří ve Valdoku nalézali oázi klidu a místo, v němž se učili být dobrými křesťany a poctivými občany.

Měl jsem to štěstí, že jsem si tutéž radostnou a rodinnou atmosféru mohl prožít a vychutnat jako chlapec, když jsem navštěvoval šestou třídu základní školy v Colegio Wilfrid Barón de los Santos Ángeles, ve městě Ramos Mejía. Salesiáni mne tu utvářeli ke vnímání krásy a vychovávali k práci i k tomu, abych byl hodně veselý, což je vaše charisma. Pomohli mi, abych vyrůstal beze strachu a různých nutkavých myšlenek. Podpořili mne, abych prohluboval radost a modlitbu. Jak jsem již měl příležitost poznamenat při návštěvě turínské Baziliky Panny Marie Pomocnice před třemi lety (21.6.2015), znovu vám připomínám trojí bílou lásku dona Boska – k Madonně, Eucharistii a papeži. Dnes se o Matce Boží málokdy mluví s takovou láskou, s jakou o ní hovořil váš světec. Svěřoval se Bohu v modlitbě k Panně Marii a tato důvěra mu dodávala odvahu, s níž se dokázal zhostit problémů a nebezpečí svého života a poslání.

Eucharistie, druhá láska dona Boska, by vám měla připomínat, že máte mladé lidi vést k dobrému prožívání liturgie, abyste jim pomohli vejít do eucharistického tajemství, a nezapomínat přitom na adoraci. A konečně láska k papeži není pouze láskou k jeho osobě, nýbrž k Petrovi jako hlavě církve, Kristovu zástupci a snoubenci církve. Za bílou láskou k papeži stojí láska k církvi.

Měli byste si položit otázku: „Jakým salesiánem dona Boska je třeba být pro dnešní mládež?“ Řekl bych, že by to měl být konkrétní člověk, jako váš zakladatel, který jako mladý kněz dal přednost službě mezi chudými a opuštěnými chlapci před kariérou preceptora ve šlechtických rodinách. Salesián, který se umí rozhlédnout kolem sebe, všímá si kritických situací a problémů, nakládá s nimi, analyzuje je a ujímá se odvážných řešení. Je povolán, aby se vydával na veškeré periferie světa a dějin, periferie práce a rodiny, kultury a ekonomie, které potřebují vyléčit. A jestliže v duchu Zmrtvýchvstalého vstřebá tyto periferie obývané mladými lidmi a jejich rodinami, jedině tehdy se Boží království začne zpřítomňovat a umožní se tak běh jiných dějin.

Salesián je vychovatel, který se ujímá křehkosti mladých lidí, žijících marginalizovaně a bez budoucnosti, sklání se nad jejich ranami a léčí je jako milosrdný Samaritán. Salesián je také od přírody optimista, umí na mládež pohlédnout s pozitivním realismem. Jak ještě dnes učí don Bosko, salesián v každém mladém člověku, i tom nejvzpurnějším a obtížně kontrolovatelném, rozpoznává přístupovou cestu k dobru, na které má trpělivě a s důvěrou pracovat.

Salesián je v neposlední řadě nositelem radosti, která se zrodila ze zprávy o vzkříšení Ježíše Krista a počítá s každou lidskou situací. Bůh totiž nikoho nevyřazuje. Nežádá nás, abychom byli skvělí, aby nás proto mohl milovat. Ani nás nežádá o svolení ke své lásce. Miluje nás a odpouští nám. Pokud se dáme překvapit v oné prostotě člověka, který nemůže nic ztratit, naše srdce zaplaví radost.

Když se tyto rysy vytratí, nastupují ony protáhlé a zamračené tváře. Nikoli! Mladým lidem je třeba přinášet onu krásnou zprávu, pravdivou zprávu v porovnání s tím vším, co denně prochází novinami a internetem. Kristus skutečně vstal z mrtvých, jak dosvědčili don Bosko a Matka Mazzarellová, všichni svatí a blahoslavení salesiánské rodiny stejně jako všichni její členové, kteří denně proměňují životy lidí, kteří je potkávají, protože se nejprve sami vystavili Božímu milosrdenství. Takto se salesián stává svědkem evangelia, radostné zvěsti, která se ve své jednoduchosti musí konfrontovat se složitou kulturou každé země. Skloubit složité s jednoduchým je pro syna dona Boska každodenním posláním.

Následující obsáhlý komentář vykládá apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium v salesiánském klíči. Byl svěřen odborníkům různých oborů, kteří díky své vytříbené vnímavosti a optikou dona Boska kladou důraz na papežovo myšlení ve spojitosti s různými současnými situacemi, s cílem vychovávat dospívající a mladé lidi a směrovat je k dobru. Jsem přesvědčen, že četba těchto stránek prospěje všem synům a dcerám dona Boska, rozptýleným po světě, i těm, kteří sdílejí salesiánské výchovné charisma. Na stránkách předkládané knihy najdou mnohé podněty k interpretaci reality a obnově výchovné praxe ve službě mladým lidem naší doby.

(jag)