Cerca

Vatican News
ITALY-VATICAN-POPE-ANGELUS-MIGRANTS-RELIGION-EPIPHANY Papež při nedělní promluvě před Anděl Páně, 6. ledna 2019  (AFP or licensors)

Kdo potká Ježíše, mění cestu

Promluva Svatého otce před mariánskou modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní slavnost Pánovy Epifanie je slavností Ježíšova zjevení, symbolizovaného světlem. Prorocké texty přislibují  toto světlo. Izaiáš se totiž obrací k Jeruzalému slovy: »Vstaň, rozsviť se, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou« (Iz 60,1). Prorokova výzva je poněkud překvapivá, protože spadá do doby tvrdého exilu a utlačování, které tehdy lid zakoušel.

Dnes tato výzva patří i nám, kteří jsme slavili Ježíšovo Narození, a je nám pobídkou, abychom se nechali dostihnout betlémským světlem. I my jsme zváni nezůstávat u vnějších znamení této události, ale vzít si z ní podnět a jít v novosti svého života cestou lidí a věřících.

Světlo, které předpověděl prorok Izaiáš, je přítomné a potkávané v evangeliu. Ježíš, narozený v Betlémě, městě Davidově, přišel, aby přinesl spásu blízkým i vzdáleným: všem. Evangelista Matouš ukazuje různé způsoby, jak se s Kristem setkat a reagovat na Jeho přítomnost. Například Herodes a učitelé Zákona, kteří mají zatvrzelé a umíněné srdce, a odmítají navštívit ono Dítě. Zavřít se před světlem je možné... I dnes jsou takoví, kteří mají strach z Ježíšova příchodu a zavírají srdce bratrům a sestrám, kteří potřebují pomoc. Herodes má strach, že ztratí moc; nemyslí na opravdové dobro lidí, nýbrž na svůj osobní prospěch. Učitelé Zákona a starší lidu mají strach, protože neumějí pohlédnout za svoje vlastní jistoty, takže nedovedou pochopit novost, která je v Ježíši.

Zkušenost mudrců (srov. Mt 2,1-12) je však zcela jiná. Přišli z Východu a představují všechny národy vzdálené tradiční židovské víře. A přece se nechávají vést hvězdou a vydají se na dlouhou a riskantní cestu, jen aby dosáhli cíle a poznali pravdu o Mesiáši. Mudrci byli otevřeni „novosti“ a zjevuje se jim ta nejpodivuhodnější a nejvíce překvapivá novost v dějinách, totiž Bůh, který se stal člověkem. Mudrci se klanějí Ježíši a dávají mu symbolické dary: zlato, kadidlo a myrhu, protože hledání Pána v sobě zahrnuje nejenom vytrvalost na cestě, ale také štědrost srdce. A nakonec se vracejí do své země, jak říká evangelium (v.12), »jinou cestou«. Bratři a sestry, každý muž a každá žena, když potkají Ježíše, mění cestu, vracejí se do života jiní, obnovení „jinou cestou“. Vracejí se do svojí země a nesou si v sobě tajemství pokorného a chudého Krále. Můžeme si představovat, jak svoji zkušenost každému vypravovali. Spása nabízená Bohem v Kristu je pro všechny lidi, blízké i vzdálené. Není možné „přivlastnit si“ ono Dítě. Je darem pro všechny.

Také my, se ztišme ve svém srdci a nechme se osvítit Ježíšovým světlem, které vychází z Betléma. Nedovolme strachu, aby uzavřel naše srdce, ale mějme odvahu otevřít se tomuto světlu, které je mírné a diskrétní. Potom se jako mudrci »zaradujeme nevýslovnou radostí« (v.10), kterou si nebudeme moci nechat pro sebe. Kéž je nám na této cestě oporou Panna Maria, hvězda vedoucí nás k Ježíši a Matka, která ukazuje Ježíše mudrcům a všem, kdo se k ní přiblíží.

 

Přeložil Milan Glaser

6. ledna 2019, 19:30