Cerca

Vatican News
Varhaník z Domu svaté Marty Varhaník z Domu svaté Marty 

Papež podpořil vznik knihy o hudbě v jezuitských redukcích

„Život otce Domenica Zipoliho, SJ (1688-1726), byl chvalozpěvem na Boha, jehož stopy se snažil najít v mnoha hudebních světech, se kterými se za svého krátkého života setkal“, čteme na stránkách italské provincie Tovaryšstva Ježíšova.

Talentovaný mladý hudebník, původem z toskánského města Prato, který na přelomu 17. a 18. století studoval u významných mistrů (poznal též Alessandra Scarlattiho, ale kvůli ostrým výhradám se od něj oddálil), náhle přerušil slibně se rozvíjející skladatelskou a varhanní kariéru (na jejímž vrcholu zastával úřad varhaníka v římském kostele Del Gesú, kde se doslechl o hudebně nadaných latinskoamerických indiánech) a jako jezuitský novic se po ročním pobytu ve španělské Seville vydal na čtyřměsíční plavbu do latinskoamerických redukcí. Spolu s 53 misionáři se Domenico Zipoli roku 1717 vylodil v Buenos Aires, odkud se odebral do koleje v Cordobě, kde absolvoval filosofická a teologická studia. Také během jezuitské formace pokračoval ve skladatelské činnosti, byl sbormistrem a varhaníkem jezuitského kostela. V roce 1725 se u něj projevily první příznaky tuberkulózy, které podlehl na počátku následujího roku (2.1.1726), a to v pouhých 38 letech.

Životní a hudební osudy této málo známé postavy přibližuje kniha (Il sogno musicale di un Paradiso in Terra, Libreria Editrice Vaticana), jejímž autorem je Zipoliho kolega, varhaník z kaple Domu sv. Marty, profesor Sergio Militello.

„Papež František mne povzbudil, abych pokračoval v bádání, a dokonce mi obstaral jednu Zipoliho partituru. Při studiu jsem se dostal ke spisům jezuitských představených, ve kterých popisují svého studenta, a postupně jsem s výsledky své práce papeže seznamoval. Svatý otec František považuje příběh tohoto mladého jezuity za součást své vlastní pouti, protože Zipoli strávil posledních osm měsíců svého krátkého života v cordóbské koleji, která byla tehdy součástí paraguayské jezuitské provincie, tedy na témže místě, kam byl Bergoglio poslán jako spirituál a zpovědník.“

V krátké Františkově předmluvě ke knize čteme, že „vzor, který nám mladý Zipoli předkládá, je stále aktuální i pro nové generace, ačkoli žil v 18. století“. Papež se rovněž dotýká významné úlohy hudby a umění ve výchovném a misijním poslání, k níž církev, a zejména Tovaryšstvo Ježíšovo, vždy přihlíželo. „Zipoli“, míní římský biskup, „vykonal mimořádné evangelizační dílo, které se dosud připomíná...“

„Domorodci celé hodiny naslouchali jeho hudbě s nadšením a v úžasu. Dodnes ji považují za součást svých tradic a ručně přepisují jeho partitury, což svědčí o nepřerušené tradici. Hodnota tohoto mladého skladatele tkví v překonání kulturních bariér prostřednictvím umění. Jako Evropan dokázal reagovat na překvapivý hudební talent latinskoamerických indios a jejich náklonnost k hudbě“,

Vysvětluje italský profesor, který ve své knize shrnuje výsledky posledních padesáti let bádání o Domeniku Zipolim, a to nejenom z historiografického, nýbrž také esteticko-teologického hlediska. „Zipoliho skladby se našly v redukcích San Pedro a San Pablo, kam nikdy nevkročil, a u bolivijského etnika Mochenů a Chiquitos, tedy v posledním cípu ráje, jak ho nazývají jeho obyvatelé“, říká pro Vatikánský rozhlas italský varhaník a muzikolog, Sergio Militello.

(jag)

10. prosince 2018, 13:41