Papež František: Kněžský a zasvěcený život není místem pro lidi s homosexuálními tendencemi
Rozhovor probíhal letos 9. srpna v Domě sv. Marty. Papež František nepožadoval žádné otázky předem, konverzace plynula a rozvíjela se v přirozeném toku řeči a nevyhýbala se ani ožehavým a komplikovaným tématům. Největší pozornost patrně vyvolá jasné papežovo slovo ohledně homosexuálů v duchovenstvu a řeholních řádech. Výňatky z textu zveřejnil včera Religión Digital.
„Otázka homosexuality je velmi vážná, vyžaduje adekvátní rozlišování od samého počátku spolu s kandidáty, jedná- li se o tento případ. Musíme být nároční. Zdá se, že v našich společnostech je homosexualita téměř módní a tato mentalita jistým způsobem ovlivňuje také život církve,“ říká papež František v nové knize.
Papež František přiznává, že se chce zabývat otázkou formace kněží a zasvěcených osob s homosexuálními tendencemi. „Je to věc, na které mi záleží, protože kdysi se tomu nevěnovala příliš pozornost,“ dodává. Především však je nutné „s velkou pečlivostí věnovat pozornost formaci (kandidátů kněžství a řeholního života) k lidské a citové zralosti. Musíme vážně rozlišovat a rovněž naslouchat hlasu zkušenosti církve. Pokud se nevěnujeme rozlišování v těchto věcech, problémy narůstají. Jak jsem již řekl, může se stát, že (tuto tendenci) nejprve neprojevují, a že vyjde najevo později.“
Papež František dále vypráví o tom, jak jednou „poněkud pohoršil biskupa“, který mu sdělil, že v jeho rozlehlé diecézi „je několik homosexuálních kněží, že se tím musí zabývat a zasáhnout především v procesu formace; vytvořit různé skupiny kléru“. „To je skutečnost, kterou nemůžeme popřít,“ komentoval dále papež František „Ani v zasvěceném životě nechybí tyto případy. Jeden řeholník mi k tomu řekl, že při vizitaci jedné z provincií své kongregace byl překvapen. Viděl totiž, že jsou tam dobří mladí studenti a dokonce i někteří profesové, kteří jsou gayové,“ uvedl onen řeholník a ptal se, „zda je na tom něco špatného“. Jiný řeholní představený k tomu konstatoval, „že nejde o nic vážného, pouze o projev citové náklonnosti“.
„To je chyba,“ varuje papež František. „Nejde o pouhý projev citové náklonnosti. V zasvěceném a kněžském životě není prostor pro tento typ citové náklonnosti. Právě proto církev doporučuje, aby lidé s tímto druhem hluboce zakořeněné tendence nebyli přijímáni ke kněžské službě či k zasvěcenému životu. Kněžská služba či zasvěcený život není jeho místo,“ říká v knižním rozhovoru papež František.
„Musíme nabádat homosexuální kněze, řeholníky a řeholnice, aby s poctivostí žili celibát, a především, aby byli důsledně zodpovědní, usilovali o to, aby nikdy nepohoršovali ani svou komunitu ani věřící svatý Boží lid dvojím životem. Je pro ně lepší, aby kněžskou službu nebo zasvěcený život opustili než aby žili dvojí život.“
Kniha rozhovorů je rozčleněnéná do tří kapitol: S vděčností hledět na minulost, S nadšením žít přítomnost, S nadějí hledět do budoucnosti. A homosexualita není zdaleka jediným tématem, k němuž papež František nabízí svůj ucelený a artikulovaný názor.
„Na minulost musíme hledět s vděčností, nikoliv však tak, jakobychom si prohlíželi nějaký muzeální exponát, nýbrž s pohledem toho, kdo v ní chce hledat kořeny inspirace,“ konstatuje papež František. Vymezuje se také proti „určité ideologizaci chudoby“, do níž může upadnout ten, kdo o ní pouze teoretizuje, ale jeho konkrétní činy a životní kritéria ji neberou vážně.
„Všimni si, že chudí mají neuvěřitelnou schopnost slavit. Neztrácejí radost, ani uprostřed nejtvrdší chudoby. To je věc, která mě dojímá. Myslím, že musíme prožívat chudobu právě takto: přirozeně, v prostotě a s upřímnou starostí o ty, kterým se v životě příliš nedařilo.“
(job)
