Hledejte

Vatican News
Pope Francis leads the Vespers and Te Deum prayer in Saint Peter's Basilica at the Vatican Pope Francis leads the Vespers and Te Deum prayer in Saint Peter's Basilica at the Vatican 

Bůh se »narodil ze ženy«, abychom mohli obdržet plnost lidství

Homilie papeže Františka z prvních nešpor slavnosti Matky Boží Panny Marie, 31. prosince 2018

V závěru roku nás provází Boží Slovo těmito dvěma verši apoštola Pavla (srov. Gal 4,4-5). Je to stručný a hutný výraz, jakási syntéza Nového zákona, podtrhující moment rozhraní, kterým je právě konec roku.

První výrok, který nás upoutá, zní »naplnil se čas«, a nabývá zvláštního významu v těchto závěrečných hodinách kalendářního roku, kdy více vnímáme potřebu, aby plynoucímu času něco dalo smysl. Něco nebo lépe někdo. A ten „někdo“ přišel, poslán Bohem. Je to Jeho Syn, Ježíš. Jeho Narození jsme slavili přednedávnem, narodil se z Panny; podroben Zákonu, židovské dítě podléhající Pánovu Zákonu. Ale jak? Jak může být znamením, že »se naplnil čas«? Jistě, prozatím je skoro neviditelný a bezvýznamný. Až uplyne jen o málo víc než třicet let, uvolní onen Ježíš neslýchanou sílu, která působí dosud a potrvá celé dějiny: Lásku, jež dává plnost všemu, i času. Ježíš je „koncentrát“ veškeré Boží lásky v jediné lidské bytosti.

Svatý Pavel říká jasně, proč se Boží Syn narodil v čase a jaké poslání mu dal Otec, narodil se totiž, »aby vykoupil«. To je druhé slovo, které se nás dotýká: vykoupit, to znamená vyprostit z otroctví a navrátit svobodu, důstojnost a svobodu vlastní synům. Otroctvím, které míní apoštol, je »Zákon«, chápaný jako soubor předpisů, které je třeba dodržovat; Zákon zajisté člověka vychovává, je pedagogický, ale nevysvobozuje člověka z jeho hříšného stavu, ba dokonce jej do tohoto stavu takříkajíc „vbíjí“ a zabraňuje mu dosáhnout svobody synů.

Bůh poslal na svět svého Jednorozeného Syna, aby vykořenil z lidského srdce starodávné otroctví hříchu a vrátil tak člověku jeho důstojnost. Z lidského srdce totiž – jak učí Ježíš v evangeliu (srov. Mk 7,21-23)  - vycházejí všechny zlé úmysly a nepravosti, které kazí život a vztahy.

Tady se musíme zdržet, zastavit a s bolestí a lítostí reflektovat nad tím, proč také tento rok, chýlící se ke svému konci, tolik mužů a žen žilo a žije ve stavu otroctví, nedůstojného lidských osob.

I v našem městě Řím jsou bratři a sestry, kteří se z různých důvodů ocitli v tomto stavu. Myslím zejména na ty, kdo nemají, kde bydlet. Je jich přes deset tisíc. Jejich situace je v zimě obzvláště těžká. Všichni jsou syny a dcerami Božími, ale různé, někdy komplikované formy otroctví je přivedly na hranici lidské důstojnosti. Také Ježíš se narodil v podobných podmínkách, ale nikoli náhodou nebo nehodou. Chtěl se tak narodit, aby vyjevil Boží lásku k maličkým a chudým, a tak zasadil do světa semeno Božího království, království spravedlnosti, lásky a pokoje, kde nikdo není otrokem, nýbrž všichni jsou bratry a dětmi jediného Otce.

Církev, která je v Římě, nechce být lhostejná k otroctvím naší doby, ani jim jenom přihlížet a asistovat, nýbrž chce být uvnitř této reality a nablízku těmto lidem v těchto situacích.

K této formě mateřství církve bych rád povzbudil slavením božského mateřství Panny Marie. Nazíráním na toto tajemství rozpoznáváme, že se Bůh »narodil ze ženy«, abychom my mohli obdržet plnost lidství a »byli přijati za syny«. Jeho ponížením jsme byli povzneseni. Jeho nepatrnost nám dala velikost a Jeho slabost sílu. Naše svoboda plyne z toho, že On se stal služebníkem.

Jaké jiné jméno tomu všemu dát, ne-li Láska? Láska Otce i Syna i Ducha svatého je tento večer na celém světě velebena svatou matkou církví hymnem chval a díků.

 

Přeložil Milan Glaser

31. prosince 2018, 18:38