Angelus prayer Angelus prayer 

Bůh přichází zahrnout celý náš život radostí

Promluva Svatého otce před mariánskou modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Tuto třetí neděli adventní nás liturgie vybízí k radosti. Slyšte dobře: k radosti. Prorok Sofoniáš se obrací k hrstce izraelského lidu těmito slovy: »Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero!« (Sof  3,14). Zaplesej, raduj se a jásej – vybízí tato neděle. Obyvatelé svatého města jsou povoláni se radovat, protože Pán »zrušil trest« (v. 15). Bůh odpustil, nechtěl trestat! V důsledku toho lid nemá důvod ke smutku, není důvod ke sklíčenosti, nýbrž všechno nabádá k radostné vděčnosti vůči Bohu, který chce vždycky vysvobozovat a zachraňovat ty, které má rád. A Pánova láska k jeho lidu je ustavičná, srovnatelná s laskavostí otce vůči vlastním dětem, ženicha k nevěstě, jak říká opět Sofoniáš: »Nad tebou bude plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá« (v.17). Toto je tedy neděle radosti, jak se nazývá třetí adventní neděle.

Tato prorocká výzva je obzvláště vhodná pro dobu příprav na Narození Páně, protože se vztahuje k Ježíši, Emanueli, Bohu-s-námi: jeho přítomnost je pramenem radosti. Sofoniáš totiž prohlašuje: »uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele«; a vzápětí opakuje: »tvůj Bůh je uprostřed tebe, hrdina, vítěz« (v. 15.17). Toto poselství nachází svůj plný význam ve zvěstování Marii, podávané evangelistou Lukášem. Slova, která anděl Gabriel adresoval Panně, jsou jakousi ozvěnou prorokových slov. Co říká archanděl Gabriel? »Buď zdráva, milostiplná, Pán s Tebou« (Lk 1,28). To znamená „raduj se“. V zapadlé galilejské vesničce, v srdci ženy, kterou svět nezná, Bůh zapaluje jiskru štěstí pro celý svět. A dnes je tatáž zvěst určena církvi, povolané přijmout evangelium, aby se stalo tělem, konkrétním životem a říká církvi – nám všem: „Raduj se, malá, nuzná a pokorná křesťanská komunito, jež jsi však v mých očích krásná, neboť vroucně toužíš po mém království, hladovíš a žízníš po spravedlnosti, trpělivě spřádáš tkanivo míru, nedržíš se mocných, kteří jsou právě ve funkci, nýbrž setrváváš věrně po boku chudých. A tak nemáš z ničeho strach a tvoje srdce se raduje.“ Kdybychom takto šli v Pánově přítomnosti,  bude se naše srdce nestále radovat. Radostí vznešenou, pokud je a je plná, ale i skromnou, každodenní radostí, to znamená pokojem.  Pokoj je totiž ta nejmenší radost.

Také svatý Pavel nás dnes vybízí, abychom si nedělali starosti a ve všem předkládali Bohu svoje potřeby »v modlitbě a prosbě« (Flp 4,6). Vědomí, že se ve svých těžkostech můžeme vždycky obrátit k Pánu a že On naše prosby nikdy neodmítá, je velký důvod k radosti. Žádná starost, žádný strach nám nikdy nemůže odejmout vyrovnanost, která nepochází z lidských věcí a lidských útěch, nýbrž od Boha a z vědomí, že Bůh náš život láskyplně a neustále vede. Tato jistota živí naději a odvahu i uprostřed problémů a utrpení.

K přijetí Pánovy pobídky k radosti potřebujeme být lidmi, kteří jsou ochotni pustit se do rozmluvy. Co to znamená? Počínat si právě jako ti, kdo, jakmile vyslechli kázání Jana Křtitele, zeptali se ho: »Co tedy máme dělat« (srov. Lk 3,10), když takto kážeš? Tato otázka je prvním krokem k obrácení, ke kterému jsme vybízeni v této adventní době. Každý z nás ať se ptá: co mám dělat? Maličko..., ale co?

A Panna Maria, která je naší matkou, ať nám pomáhá otevřít naše srdce Bohu, který přichází, aby zahrnul celý náš život radostí.

Přeložil Milan Glaser

16. prosince 2018, 19:11