Hledejte

2018.11.03 Santa Messa Cardinali defunti 2018.11.03 Santa Messa Cardinali defunti 

Z života přetrvá nikoli to, co jsme získali, nýbrž to, co jsme darovali

Homilie papeže při zádušní mši za kardinály a biskupy v bazilice sv. Petra.

V evangelním podobenství jsme slyšeli o pannách, které »vyšly naproti ženichovi« (Mt 25,1). Bylo jich deset. Život je pro všechny neustálým povoláním k vyjití: z mateřského lůna, z rodného domu, z dětství k mladosti, z mladosti k dospělosti až k vyjití z tohoto světa. Také pro služebníky evangelia je život neustálým vycházením: z rodinného domu tam, kam nás pošle církev, od jedné služby do druhé; neustále jsme v přechodu až k tomu závěrečnému.

Evangelium připomíná smysl tohoto neustálého vycházení, jímž je život: jít vstříc ženichovi. Tím žijeme, totiž zvěstí, která - jak praví dnešní evangelium - se rozezní v noci a kterou budeme moci plně přijmout ve chvíli smrti: »Ženich je tady! Jděte mu naproti!« (v.6). Nic jiného než setkání s Ježíšem, Ženichem, který »miloval církev a vydal sám sebe za ni« (Ef 5,25), dává životu smysl a směr. Poslední osvěcuje předchozí. A jako je setba posuzována  podle sklizně, tak je životní cesta určována cílem.

Život, je-li cestou vstříc ženichovi, je tedy časem, který je nám dán, abychom rostli v lásce. Život je každodenní přípravou ke svatbě, velkými zásnubami. Ptejme se: žiju jako někdo, kdo se připravuje na setkání s ženichem? Nezůstala za všemi těmi setkáními, organizačními aktivitami a jednáními naší služby zapomenuta niť, která tvoří celé tkanivo, totiž očekávání ženicha? Středem nemůže být nic jiného než srdce milující Pána. Pouze tak bude viditelné tělo naší služby neseno neviditelnou duší.

Chápeme tak slova svatého Pavla z druhého čtení: »neleží nám na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně« (2 Kor 4,18). Neulpívejme na pozemských dynamikách, nýbrž hleďme dál. Pravdu má známé tvrzení: „co je podstatné, zůstává očím skryto“. V životě je podstatné naslouchat hlasu ženicha. Ten nás vybízí, abychom denodenně vyhlíželi Pána, který přichází, a proměňovali veškerou činnost na přípravu svatby s Ním.

V evangeliu nám to připomíná jedna podrobnost, která je podstatná pro panny čekající na svatbu. Není to oděv, ani lampy, nýbrž olej, uchovávaný v nádobkách.

První vlastností tohoto oleje je nenápadnost. Je skrytý, neokázalý, ale bez něho není světlo. Co nám to naznačuje? Že před Pánem neobstojí zdání, obstojí srdce (srov. 1 Sam 16,8). To co vyhledává svět – pocty, moc, okázalost a sláva – pomíjí a nezbyde po tom nic. Zaujmout odstup od světského zdání je nezbytné pro přípravu na nebe. Je třeba odmítnout „kulturu líčidel“, která učí pěstovat zdání. Namísto toho je třeba očišťovat a opatrovat srdce, lidské nitro, které je v Božích očích drahocenné; nikoli vnějšek, který pomine.

Po této první vlastnosti oleje, tedy nenápadné podstatnosti, je zde druhý jeho aspekt, že totiž existuje, aby se spotřebovával. Jen když hoří, vydává světlo. Takový je život: šíří světlo, pouze pokud se stravuje a ztrácí ve službě. Tajemstvím života je jeho služebnost. Služba je vizitkou  ke vstupu na věčnou svatbu. Na prahu věčnosti z života přetrvá nikoli to, co jsme získali, nýbrž to, co jsme darovali (srov. Mt 6,19-21; 1 Kor 13,8). Smyslem života je odpověď na Boží nabídku lásky. A tato odpověď se dává opravdovou láskou, sebedarováním a službou. Sloužit něco stojí, protože to znamená vydat se, strávit. V naší službě neslouží životu ten, kdo nežije pro službu. Kdo si příliš hledí svého vlastního života, ztratí jej.

Třetí vlastnost oleje, která významně vystupuje v tomto evangeliu, je příprava. Olej je třeba si nachystat předem a nosit s sebou (srov. v. 4.7). Láska je zajisté spontánní, nikoli však improvizovaná. Právě v nedostatečné přípravě spočívá pošetilost panen, které se nedostanou na svatbu. Nyní je čas příprav. V nynější chvíli je třeba denodenně živit lásku. Prosme o milost, abychom každý den obnovovali svoji první lásku k Pánu (srov. Zj 2,4) a nenechali ji zhasnout. Velikým pokušením je upadnout do života bez lásky, který je jako prázdná nádobka a zhaslá lampa. Pokud se neinvestuje do lásky, život hasne. Kdo jsou povoláni k Boží svatbě, nemohou se uvelebit v pohodlném, mělkém a horizontálním životě, který plyne bez elánu, vyhledávat drobná uspokojení a pachtit se za prchavými poctami. Vybledlý, zvykový život, který se spokojí plněním svých povinností, aniž by se daroval, není hoden Ženicha.

Modleme se za kardinály a biskupy, kteří zesnuli během tohoto roku, a prosme o přímluvu těch, kdo v životě neusilovali o zdání, sloužili ze srdce a denně se připravovali na setkání s Pánem. Podle příkladu těchto svědků, kteří díky Bohu existují, a je jich mnoho, se nespokojme s krátkozrakým výhledem na dnešek, ale přejme si hledět dál, ke svatbě, jež nás čeká. Život, který bude prostoupen touhou po Bohu a cvičen láskou, bude připraven vstoupit do Ženichova příbytku navěky.

 

(mig)

3. listopadu 2018, 19:26