Svoboda se neomezuje na to, co se právě děje, protože je vždycky přesažná
Až do neděle se debaty na nejrůznější témata nahlížená optikou katolického sociální nauky zúčastní na dvacet tisíc lidí. Zazní rovněž svědectví o nalezené svobodě, vyproštěné z prostituce či lichvy.
„Letošní téma upozorňuje na skutečnost, že v individualistické společnosti, která pozbyla jakéhokoli smyslu pro přináležitost, je stále obtížnější dosáhnout pravé svobody, vnímané jako sebeurčení a volnost myšlení, pohybu i otevřenosti. Svoboda je dnes nejenom ohrožena, nýbrž bývá zcela popírána“, vysvětluje koordinátor festivalu, mons. Adriano Vincenzi.
Touha po svobodě, jíž Bůh obdaroval své stvoření, častokrát nabyla zvrácených forem a vedla k válkám, nespravedlnosti a porušování lidských práv, připomíná římský biskup ve videoposelství:
„Jako křesťané, kteří jsou věrni evangeliu a vědomi odpovědnosti za své bratry, jsme povoláni k bdělé pozornosti, aby „riziko svobody“ neztratilo svůj nejvyšší a závazný význam. Riskovat totiž znamená zapojit se do hry a to je naše první povolání. Všichni společně se máme zasloužit o to, abychom odstranili vše, co muže a ženy obírá o poklad svobody. A zároveň opětovně nalézt chuť oné svobody, schopné pečovat o „společný domov“, který nám Bůh dal.“
Také dnes existují životní situace, ve kterých lidé nemohou uplatnit svou svobodu, ani ji dát v sázku, pokračoval Svatý otec a vyzdvihl trojici takovýchto případů – hmotnou nouzi, navládu technologie a redukci člověka na spotřebitele. V souvislosti s prvně jmenovaným ekonomickým odpisem nejde pouze o vykořisťování či útlak, zdůraznil, nýbrž o zcela nový jev: exkluzí jsou zasaženy kořeny sociální sounáležitosti (srov. Evangelii gaudium, 53).
„Ti, kteří jsou vylučováni, již ani nejsou vykořisťováni, stává se z nich zkrátka „odpad“. Mluvíme tu o skartační kultuře. Pokud se nějaký muž či žena redukují na přebytečný odpad, sami na sobě zakoušejí nejenom záporné důsledky cizí svobody, nýbrž také zpronevěru své vlastní svobody a možnosti vsadit ji v sázku za sebe, svou rodinu, dobrý, spravedlivý a důstojný život.“
Na svobodu rovněž nežádoucím vlivem působí technologický rozvoj, jestliže jej nedoprovází příslušný hodnotový vývoj, zodpovědnost a zralé svědomí. Vytrácí se tak smysl pro meze a následkem toho již nevidíme epochální problémy, které před námi stojí. Absolutizace techniky se může obrátit proti člověku, varoval papež a popsal třetí negativní situaci, tedy omezení člověka na spotřebitele.
„Svoboda, s níž je možné riskovat, zde zůstává pouhou iluzí. Toto paradigma namlouvá všem, že jsou svobodní, dokud si uchovají domnělou svobodu konzumovat, ačkoli ve skutečnosti má svobodu menšina, držící ekonomickou a finanční moc. Nejde o svobodu, nýbrž otroctví, ve kterém pak každodennost poznamenává rezignace, nedůvěra, strach a uzavřenost.“
Navzdory těmto úchylkám se z lidského nitra nikdy nevytratí touha po riskování s vlastní svobodou, díky které mnozí lidé nemají strach vydat se proti proudu a osvojit si střídmý a solidární životní styl. Stávají se tak odpovědí na otroctví nejrůznějšího druhu, protože se pohybují svobodně a v ostatních odkrývají skrytou touhu po konání dobra.
„Prožívaná svoboda se neomezuje na nakládání s tím, co se právě děje, neboť v sobě vždy nese přesah. Svoboda nezabíjí sny, nýbrž buduje v životě to, po čem mnozí touží, avšak nemají odvahu následovat. Svoboda obnáší trvalou výzvu – okouzluje, uchvacuje, dodává odvahu, přivádí ke snění, vytváří naději, investuje do dobra, věří v budoucnost. Obsahuje tudíž sílu mocnější než jakékoli otroctví. Svět potřebuje svobodné lidi!“
Člověk nicméně roste, dozrává a posvěcuje se, čím více vstupuje do vztahu, vychází sám ze sebe, žije ve společenství s Bohem, druhými lidmi a vším stvořením. Tak ve své vlastní existenci uskutečňuje onen trojiční dynamismus, který do něj už od stvoření Bůh vtiskl, upozornil Svatý otec v závěru videoposelství, jímž zahájil italský Festival sociální nauky církve.
„Všechno je propojené a to nás zve k tomu, abychom rozvíjeli spiritualitu globální solidarity, která pramení z trojičního tajemství. Z toho důvodu lidská svoboda odhalí sama sebe v nejzazší hloubce jedině tehdy, jestliže pochopí, že byla stvořena a nesena láskyplnou svobodou Otce, který se zjevuje v milosrdné Synově tváři. Před jeho soucitným zrakem se každý člověk může znovu vydávat na pouť, při níž dává svou svobodu v sázku.“
(jag)