Cerca

Vatican News
Papež František s bohoslovci z Agrigenta Papež František s bohoslovci z Agrigenta  (Vatican Media)

Papež k seminaristům: Vyvarujte se pokušení individuálně vyniknout

Vzájemné naslouchání bez stylizace a bez masky, jako základní rys dialogu s Pánem během seminární formace, vyzdvihl papež František při dnešní audienci pro čtyřicítku bohoslovců ze sicilského Agrigenta.

Svatý otec se ve své promluvě inspiroval nedávnou synodou o mladých, která probíhala ve znamení evangelijního obrazu učedníků z Emauz. Právě tato biblická pasáž poukazuje ke kráčení po cestě, na níž se setkáváme s Pánem, který nám naslouchá a promlouvám k nám.

“ Náš Bůh je Slovo a zároveň je tichem, které naslouchá. Ježíš je slovo, které se učinilo nasloucháním , přijetím naší lidské přirozenosti. Když se objevuje po boku oněch dvou učedníků, kráčí s nimi a naslouchá jim, ale pobízí je také, aby vyjevili to, co mají uvnitř, svou naději i zklamání. Ve vašem seminárním životě to znamená, že na prvním místě je dialog s Pánem, tvořený vzájemným nasloucháním. On naslouchá mně a já Jemu; bez předstírání a bez masky.”

Tento postoj naslouchání v srdci a modlitbě nás vychovává k naslouchání druhým.

“… stát se, s Boží pomocí, kněžími, kteří nabízejí službu naslouchání – jak velice je toho zapotřebí! A vychovává nás, abychom byli stále více církví naslouchající, společenstvím, které dokáže naslouchat.(…) Církev je poslána do světa, aby naslouchala volání lidstva, jež je často tichým voláním, někdy umlčovaným a přidušeným.”

Čas seminární formace je dobou rozlišování, pokračoval papež František. Podobně jako když Ježíš doprovází své učedníky a s trpělivostí a moudrostí je uvádí do pravdy, odhaluje falešná očekávání v jejich srdci.

“S úctou a rozhodností, jako dobrý přítel a také jako dobrý lékař, který někdy musí užít skalpel. Mnoho problémů, které se projevují v kněžském životě, je důsledkem nedostatku rozlišování v seminárních létech. Ne všechny a ne vždycky, ale mnohé. Je to normální a totéž platí také pro manželství; pokud se některé věci neřeší včas, mohou se později změnit v problémy. Ježíš před emauzskými učedníky nic nepředstírá, nemlží a nevyhýbá se problému: nazývá je “nechápavými a váhavými” (Lk 24.25; v italském překladu silněji “stolti e lenti di cuore” tedy “hlupáci a malověrní”; pozn. překl), protože nevěří prorokům. A otevírá jejich mysl pro Písmo a poté, u stolu, také jejich oči pro Novou přítomnost, ve Znamení lámaného chleba.”

Na závěr upozornil papež František sicilské bohoslovce na léčku, která se skrývá v pokušení individuálně vyniknout. Vybídl je, aby se podíleli na misijním poslání celého společenství. Stává se totiž, že v diecézní pastoraci sice možná jsou skvělí jednotlivci, ale schází svědectví společenství a kolegiality.

“Bohu díky z toho vyrůstáme, rovněž z donucení kvůli nedostatku kléru, ale společenství se nevytváří z donucení, je zapotřebí věřit mu a řídit se Duchem,” dodal papež František v promluvě k agrigentským seminaristům.

(job)

24. listopadu 2018, 15:49