Nezapomeňte, odkud pocházíte, upozornil papež italské seminaristy

Při sobotní audienci Svatý otec nepřečetl napsanou promluvu, nýbrž mluvil spatra, jako mnohdy při obdobných příležitostech. František varoval před nebezpečím špatně nastoupené, mylné či zcela ztracené cesty, které se objevuje již v době studia:

„Jak si mohu být jistý, že mé apoštolské směřování je právě to, které ode mne Pán chce, a to jak během formace, tak potom? Od toho tu je biskup! Biskup, který ve jménu Boha říká: „Toto je cesta“. Můžeš jít za biskupem a sdělit mu, co cítíš, ale on pak rozliší, je-li to pravá cesta či nikoli. Biskup dává definitivní poslání a v kněžství nelze žít bez poslání. Biskup pouze nepověřuje úřadem, starostí o určitou farnost, jako ředitel banky, který úředníkům přiděluje funkce, nýbrž udílí poslání: Posvěť tyto lidi, přinášej jim Krista.“

Z toho důvodu je dobré, aby biskup co nejlépe každého kněze znal, seznámil se s jeho osobností, myšlením, ctnostmi i chybami. Čím lépe biskup své kněze zná, tím méně hrozí, že pro ně zvolí nesprávné poslání. Církev se totiž neřídí organizačním grafem jako firma, v jejímž čele stojí biskup. Nikoli, zdůraznil papež František, biskup není pán, který poroučí, přičemž někteří ho poslouchají, jiní se tak tváří a další nedělají vůbec nic. Učte se v diecézním biskupovi vidět otce, vyzýval papež sicilské seminaristy.

„Jakou spiritualitu mají diecézní kněží? (...) Je to dicéznost, která se rozvíjí třemi směry: ve vztahu s biskupem, o kterém jsem již mluvil dostatečně, a dále ve vztahu s kněžími. Pravdou je, že nelze navázat blízké přátelství ke každému, protože všichni nejsme stejní, avšak můžeme žít jako bratři, kteří se mají rádi. Jak se toto kněžské bratrství projevuje? Absencí pomluv. Klepy mezi kněžími působí jako mor. Pokud něco proti někomu máš, řekni mu to do očí.“

Jako muž muži, řekl doslova papež, protože pomlouvání za zády je zbabělé. Raději se pohádejme, ovšem v pravdě. Na druhé straně je rovněž nezbytné o své bratry pečovat, byť na přirozené rovině v nás budí nesympatie. Jednota mezi kněžími je milost Ducha svatého, o niž byste měli prosit, vybízel František.

„Kromě vztahu s biskupem a vzájemných vztahů mezi kněžími je třeba pěstovat vztah s Božím lidem. Když na něj totiž nepamatujeme, upadáme do klerikalismu, zapomínáme, odkud jsme vzešli...Prosím proto, nezapomínejte na svou maminku a tatínka, babičku, vesnici, chudobu, nesnáze, se kterými se potýkají. Pán vás vzal z Božího lidu, abyste za tohoto vědomí k Božímu lidu dokázali promlouvat a sloužit mu. Kněz pochází z lidu a nezapomíná na to, odkud byl vzat – z lidu, z křesťanského společenství. Pokud na to zapomene a cítí se povýšeně, dochází k nejhorší kněžské zvrácenosti – klerikalismu. Pán z vás chce mít pastýře, nikoli státní kleriky“,

řekl Svatý otec seminaristům při sobotní audienci v Konzistorním sále Apoštolského paláce.

(jag)