Beta verze

Cerca

Vatican News
2018.11.11 Angelus Promluva před mariánskou modlitbou Anděl Páně 11. listopadu 2018  (Vatican Media)

Ježíš si od nás nedal zaplatit za naše vykoupení

Promluva Svatého otce před mariánskou modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelní epizoda (srov. Mk 12,38-44) uzavírá sérii ponaučení, která pronesl Ježíš v jeruzalémském chrámu, a klade důraz na dvě protikladné postavy: učitele Zákona a vdovu. Proč protikladné? Učitel Zákona zastupuje významné, bohaté a vlivné osoby; vdova zastupuje ty poslední, chudé a slabé. Ježíšův rezolutní soud nad učiteli Zákona se netýká celé kategorie, nýbrž jenom těch, kteří stavějí na odiv svoje společenské postavení, osobují si oslovení „rabbi“ čili „mistře“, mají rádi pocty a zaujímají přední místa (srov. 38-39). Nejhorší je, že jejich okázalost má náboženskou povahu, protože se modlí, aby byli vidět (srov. v.40)  – jak říká Ježíš – a používají Boha, aby se akreditovali jakožto obhájci Jeho Zákona. Tato nadřazenost a marnivost je vede k pohrdání těmi, kteří jsou bezvýznamní nebo mají ekonomicky nevýhodné postavení jako je případ vdov.

Ježíš demaskuje tento perverzní mechanismus, pranýřuje utiskování slabých praktikované účelově na základě náboženských motivací a jasně prohlašuje, že Bůh stojí na straně těch posledních. Ve snaze dobře vtisknout toto poučení učedníkům do mysli, podává jim Ježíš živý příklad: chudou vdovu, jejíž sociální postavení bylo bezvýznamné, protože bez manžela, který by mohl bránit její práva, se snadno stávala kořistí některého z oněch bezskrupulózních věřitelů, kteří se domáhají od slabých, aby jim platili. Tato žena jde do chrámové pokladny vhodit pár halířů, tedy vše, co měla, a snaží se svůj dar dát nepozorovaně, skoro se studem. Právě touto pokorou však prokazuje skutek obrovského náboženského a duchovního významu. Toto obětavé gesto neunikne Ježíšově pozornosti. Spatřuje v něm projev naprostého sebedarování, ke kterému chce vychovat svoje učedníky.

Poučení, které Ježíš dnes nabízí, nám pomáhá obnovit to, co je v našem životě podstatné, a usnadňuje konkrétní a všední vztah k Bohu. Bratři a sestry, Pánovo bilancování se liší od toho našeho. On zvažuje lidi a jejich gesta jinak. Bůh neměří kvantitu, nýbrž kvalitu, zkoumá srdce a hledí na čistotu úmyslů. To znamená, že naše „dary“ Bohu v modlitbě a druhým ve skutcích lásky se musejí vždycky vyhýbat rituálnosti a formalismu, jakož i logice vypočítavosti a musejí vyjadřovat nezištnost.

Jako to učinil Ježíš ve vztahu k nám, zachránil nás nezištně, nedal si od nás zaplatit za naše vykoupení. Spasil nás zdarma. I my máme jednat nezištně. Ježíš tedy ukazuje onu chudou a velkodušnou vdovu jako vzor křesťanského života, hodného následování. Neznáme její jméno, známe však její srdce a to je to, co u Boha platí. Nalezneme ji v nebi a určitě jí půjdeme poděkovat. Když jsme pokoušeni touhou vystavovat se na odiv a zaúčtovávat svoje altruistické skutky, když  se příliš zajímáme o pohledy druhých a – dovolte mi to slovo – když se naparujeme, vzpomeňme si na tuto ženu. Prospěje nám to a pomůže zbavit se toho, co je nadbytečné, abychom vyšli k tomu, na čem opravdu záleží, a zůstali pokorní.

Panny Maria, chudá žena, která se cele darovala Bohu, ať je nám oporou v předsevzetí dávat Pánu a bratřím nejenom něco ze svého, nýbrž sebe samotné v pokorném a velkodušném daru.

 

Přeložil Milan Glaser

11. listopadu 2018, 19:45