Homilie papeže Františka při mši svaté na Laurentinském hřbitově

Dnešní liturgie je realistická a konkrétní. Zahrnuje tři dimenze lidského života. Dimenze, kterým rozumějí i děti: minulost, budoucnost a přítomnost. Dnes je den paměti – tedy minulosti; den připomínající ty, kdo kráčeli před námi, doprovázeli nás, dali nám život. Pamatovat a připomínat si! Paměť je tím, co činí národ silným, protože se cítí zakořeněný ve své cestě, zakořeněný v dějin8ch, zakořeněný v  lidu. Paměť nám dopřává pochopit, že nejsme sami. Jsme lid, který má dějiny, minulost a život. Paměť na ty, kdo s námi sdíleli cestu – a nyní jsou zde. Připomínat si minulé není snadné. Nezřídka nás obtěžuje pohled zpátky, přemýšlení o tom, co se událo v mém životě, v rodině, v národě.

Dnes je tedy den paměti. Paměti, která mne přivádí ke kořenům, k mým kořenům a ke kořenům mého lidu. Dnes je však také den naděje. Druhé čtení nám ukazuje, co nás čeká: nová nebesa a nová země, svaté město Jeruzalém, které nové a krásné: „A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.“ (Zj 21,2) Čeká na nás tato krása! Paměť a naděje, naděje na setkání, naděje na to, že příjdeme tam, kde je láska, jež nás stvořila, láska, jež nás očekává, láska Otcova.

Mezi pamětí a nadějí je třetí dimenze, totiž dimenze cesty, kterou máme před sebou a po níž kráčíme. Jak ale jít po cestě a nesplét se. Jaká světla mi pomohou, abych se nezmýlil na cestě. Jaký navigační přístroj nám dává Bůh, abychom nespletli cestu?  - Jsou to Blahoslavenství, o nichž nás učí Ježíš v evangeliu. Tato blahoslavenství: mírnost, chudoba v duchu, spravedlnost, milosrdenství, čistota srdce, to jsou světla, jež nás doprovázejí, abychom nespletli cestu. To je naše přítomnost. Na tomto hřbitově jsou tři dimenze života: paměť můžeme vidět před sebou; naději budeme nyní slavit ve víře, nikoli v tom, co vidíme; a o světlech, která nás mají vést po cestě, abychom se nezmýlili, jsme slyšeli v evangeliu - to jsou blahoslavenství.

Prosme dnes Pána o milost, abychom nikdy neztráceli paměť, nikdy neskrývali paměť – paměť na člověka, rodinu a lid.  Kéž nám dá milost naděje, protože naděje je jeho dar. Umět doufat, hledět k horizontu. Nezůstávat uzavřeni před zdí, nýbrž hledět k horizontům naděje. A kéž nám dá milost porozumět, jaká světla nás mohou doprovázet na cestě, abychom se nespletli a mohli dojít tam, kde jsme s velkou láskou očekáváni.

Přeložila Johana Bronková