Dobrovolnická práce dává společnosti lidskou a křesťanskou tvář

Ocenil tak práci více než čtyřiceti tisicí Sardiňanů, sdružených do bezmála dvou tisíců dobrovolnických organizací, kteří nehledě na vlastní chudobu pomáhají lidem, které evangelium řadí k nejposlednějším.

„To je třeba zdůraznit, protože to znamená, že jste se navzdory značné domácí nouzi neizolovali, nýbrž dokázali jste otevřít obzory své solidarity a přijmout migranty, kteří na Sardnii přijeli z jiných zemí, protože hledají mír a práci.“

Římský biskup zdůraznil, že dobrovolnická činnost vyžaduje spolupráci s farnostmi, ale zejména s místní správou a vyzval příslušné veřejné instituce, aby k ní vytvářely příhodné podmínky. Poté připomenul, že solidarita a nezištnost na Sardnii čerpá z pevných křesťanských kořenů, tedy z lásky k Bohu a bližnímu.

„Díky této evangelní míze si pomoc uchovává lidský rozměr, neodlišťuje se. Z toho důvodu jako dobrovolníci nenahrazujete sociální služby, nýbrž dodáváte naší společnosti lidskou a křesťanskou tvář“.

Z vědeckých studií vyplývá, že hluboká víra rovněž přispívá k dlouhověkosti mnoha obyvatel Sardinie, jejíž tajemství netkví pouze v osobité genetické výbavě. V závěru Svatý otec sardinské dobrovolníky povzbudil k dalšímu úsilí, protože, jak řekl, „svět velice potřebuje houževnaté lidi, kteří napříc nesnázím prosazují ducha jednoty a trvale staví do základů konečný cíl, tedy službu bližnímu.“

(jag)