Beta verze

Cerca

Vatican News
Audience pro lombardské seminaristy Audience pro lombardské seminaristy  (Vatican Media )

Papež: Nedůvěřuji lidem, kteří nepochybují

„Boží lid odpustí knězi, který má milenku nebo se občas trochu víc napije, ale nikoli takovému, který má rád peníze a chová se k lidem špatně“. „Zneužívání nezletilých se podobá pohanským lidským obětem“. „Kříž tvořený pochybnostmi nepřestává být křížem, ovšem vydává plody“. „Klerikalismus je církevní perverzí“. „Mše by měla být chválou Boha a radostí pro duši, ale občas vypadá jako pohřeb...“

To jsou pouze některé z myšlenek, které papež František minulou sobotu (13.10.) předestřel seminaristům z lombardského semináře, když spontánně zodpovídal jejich dotazy. Přepis papežovy obsáhlé promluvy zveřejnil Svatý stolec teprve v úterý (16.10.). Jak se stávat vycházející církví ve stále sekularizovanějším světě?, ptal se jeden ze severoitalských seminaristů. Dělat to jako Ježíš, zněla papežova odpověď.

Blízkost jako cesta

Cestou je „blízkost k Bohu v modlitbě“ a „blízkost Božímu lidu“. Z toho důvodu je zapotřebí svatých kněží, „kněží Božího lidu“, a nikoli „státních kleriků“, kariéristů. S klerikalismem, což je „církevní perverze“, se zápasí tím, že se „kněží modlí, věnují dětem, vyučují katechismus, slaví mši se svým společenstvím, znají jména všech lidí a na konci mše je pozdraví...“, vysvětloval papež.

Kříž – plodná pochybnost

K utváření takovýchto pravých kněží Božího lidu, doporučoval dále, by seminární formace měla spočívat na čtveřici pilířů – studiu, modlitbě, pastorační činnosti a komunitním životě. Je zapotřebí „pěstovat důvěrný vztah k Božímu Slovu“ a neustále si připomínat, „že všechno je milost“. Na této cestě se občas vyskytne „kříž pochybností“, který ovšem přináší plody a přibližuje k Ježíši. „Nedůvěřuji lidem, kteří nikdy nepochybují...Pochybnost je bohatství – mám na mysli normální pochybnost, nikoli skrupule. Pochybnost nás vhání do krize, v níž jsme nuceni hodnotit, zda určitá myšlenka pochází od Boha, či nikoli? Berte proto pochybnost jako výzvu k hledání pravdy, k setkání s Ježíšem a k upřímnému dialogu se svým spirituálem, představeným a spolužáky“, vyzýval papež.

Nenuďte lidi

Jiný seminarista se svěřil s obtížemi dnešních mladých lidí při docenění důležitosti eucharistie a požádal papeže o návod na katechezi o tomto mystériu. „Katecheze je skutečně zapotřebí“, souhlasil papež, „ovšem je třeba propojit ji se životem a zároveň slavit eucharistickou oběť tak, abychom si nepřipadali jako na pohřbu“. Snažte se lidi nenudit, poznamenal pak František v souvislosti s kázáním, které se může zdařit v pouhých pěti minutách a mělo by tlumočit „myšlenku, obraz, pocit“. Římský biskup budoucí kněze varoval před „bleskovou“ mší svatou, protože pokud se do liturgie nevloží celé srdce, nikoho neosloví. Zavzpomínal také na své časté návštěvy u eucharistiánů v Buenos Aires, kam jednou či dvakrát měsíčně chodíval na večerní eucharistické adorace, které mu pomohly při konečném rozhodnutí k řeholnímu povolání.

Umět si hrát s dětmi

Známkou zralého muže je jeho schopnost hrát si s dětmi – například s neteřemi či synovci svých sourozenců, řekl papež v odpovědi na další dotaz, týkající se rozlišování. „Jestliže je nějaký seminarista příliš rigidní, dopřejte mu čas, ať zatím počká. A pokud nějaký jiný bere věci příliš vážně a nemá smysl pro humor, pošlete ho na chvíli pracovat do cirkusu a za pár let se uvidí!“, radil František. „Pomozte mladým lidem, aby si vychutnali rizika evangelia. Vychovávejte je k trpělivosti. A korigujte takové seminaristy, u kterých se projevují známky kariérismu, vedoucí až k „biskupskému cizoložství“, tedy lačnosti po sousední nebo větší diecézi“, kladl papež na srdce seminárním formátorům.

Zneužívání a zesvětštění

Podstatnou část promluvy k lombardským kandidátům kněžství věnoval římský biskup vnitrocírkevním skandálům, které sice, jak řekl, odjakživa existovaly a mohou napomoci k vyhranění postojů, zároveň však nesmí pohoršit Boží lid. „U nás doma“, podotkl papež, „se lidé moc nepohoršují, ale jednají. Jsou schopni knězi odpustit dvojí život, k němuž vede vztah s nějakou ženou, a ihned jej neodsoudí. Osamocenému knězi také prominou alkoholismus a snaží se mu pomoci. Neodpustí ale knězi, který týrá lidi, anebo lne k penězům.“ Kněz by se měl držet na svém místě, připomínal František, vyhýbat se rigiditě, být lidský normální, ovšem mít stále na paměti své apoštolské poslání. Například zdvořile odmítnout pozvání na svatební hostinu, aby nezavdal příčinu k pohoršení tím, že se třeba opije, a domluvit s novomanželi soukromou návštěvu spojenou s požehnáním jejich nového bytu, navrhoval Svatý otec.

Největší pohoršení nicméně vyvolává pohlavní zneužívání nezletilých ze strany katolických kněží. „I kdyby se ho dopustil jeden jediný kněz, je zrůdné“, vyzdvihl papež. „Je to světový skandál, který mi připomíná pohanské přinášení dětských obětí“. O případném pedofilním jednání je nutné neprodleně informovat biskupa, upozornil římský biskup lombardské seminaristy a dotkl se ještě dalšího pohoršení, o němž se obvykle nemluví, a sice toho, které vyvolává zesvětštělý kněz. „Je to uhlazený a společensky akceptovaný muž, kterého můžete spatřit v modlitbě před svatostánkem, ale při návštěvě v nemocnici se nikdy nezastaví u pacientů a nevezme je za ruku. Skutky milosrdenství – ty skutečně obtížné –jsou nu cizí. Zesvětštění je největším hříchem církve, protože náboženství převrací v antropologii“, řekl papež František mimo jiné při setkání se studenty severoitalských seminářů.

(jag)

22. října 2018, 10:56