Víra, zredukovaná na formu, je krátkozraká

Drazí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu (Mk 8,27-35) se vrací otázka, která prostupuje celé Markovo evangelium: Kdo je to Ježíš? Tentokrát ji sám Ježíš klade učedníkům, aby jim pomohl postupně se vyrovnat s otázkou své totožnosti. Předtím, než se Ježíš dotáže přímo jich dvanácti, chce od nich slyšet, co si o něm myslí lidé. Ví totiž dobře, že učedníci jsou velmi vnímaví k otázce popularity svého Mistra! Ptá se proto: „Za koho mě lidé pokládají?“ (v. 27). Z odpovědi vyplývá, že lidé Ježíše považují za velkého proroka. Ve skutečnosti však Ježíše nezajímají průzkumy veřejného mínění ani lidské dohady. Nesouhlasí ani s tím, aby jeho učedníci zodpověděli kladenou otázku prefabrikovanou odpovědí a citovali známé osobnosti z Písma, protože víra, zredukovaná na formu, je krátkozraká.

Pán si přeje, aby s ním včerejší i dnešní učedníci navázali osobní vztah, a tak jej přijali do středu svého života. Proto je vybízí, aby se v plné pravdě postavili sami před sebe, a ptá se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ (v.29). Ježíš se dnes s touto natolik přímou a důvěrnou otázkou obrací ke každému z nás: „Za koho mne pokládáš? Za koho mne pokládáte?“ Každý je povolán, aby si v srdci odpověděl a dal se přitom ozářit světlem, které nám dává Otec k poznání svého Syna Ježíše. A také nám se pak může stát, že jako Petr nadšeně prohlásíme: „Ale ty jsi Mesiáš“. Když nám ovšem Ježíš objasní totéž, co učedníkům, tedy že jeho poslání se neuskutečňuje na široké cestě lemované úspěchem, nýbrž po strmé stezce trpícího, ponižovaného, odmítaného a křižovaného Služebníka, může se rovněž nám stát, že budeme jako Petr protestovat a vzpírat se, protože to protiřečí našemu světskému očekávání. V takových momentech si také zasloužíme prospěšné Ježíšovo pokárání: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ (v.33).

Bratři a sestry, vyznání víry v Ježíše Krista nemůže zůstat jen u slov, nýbrž jeho pravost je nutné ověřit konkrétním rozhodováním a gesty, životem, jemuž vtiskla ráz Boží láska, velikým životem, naplněným láskou k bližnímu. Ježíš nám říká, že pokud chceme jít za Ním a být jeho učedníky, máme zapřít sami sebe (srov.v.34), tedy vlastní egoistickou pýchu, a brát na sebe svůj kříž. Potom všem poskytuje základní pravidlo – jaké to je? „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho“ (v.35). V životě si často z mnoha důvodů spleteme cestu a hledáme štěstí pouze ve věcech, anebo lidech, s nimiž zacházíme jako s věcmi. Štěstí však najdeme jedině v lásce, té pravé lásce, která se s námi setkává, překvapuje nás a proměňuje. Láska všechno mění a může změnit také nás! Každého z nás, jak dokládají svědectví světců.

Panna Maria, která svou víru prožívala za věrného následování svého Syna Ježíše, ať pomáhá také nám, abychom kráčeli Jeho cestou a velkoryse vydávali život pro Něj i bratry.

Přeložila Jana Gruberová