Beta verze

Cerca

Vatican News
Papež s účastníky sympózia o "teologii něhy" Papež s účastníky sympózia o "teologii něhy"  (Vatican Media )

Papež: Boží vlídnost nevede k sentimentalismu, ale k sebepřekonání

Teologie má tlumočit konkrétnost Boží lásky, řekl Petrův nástupce účastníkům sympózia na téma „Teologie něhy podle papeže Františka“. Konferenci zorganizovalo Národní centrum pro pastoraci rodin při Italské biskupské konferenci ve spolupráci s františkánskými institucemi z Assisi a umbrijskou biskupskou konferencí.

Johana Bronková - Vatikán

Svatý otec se v úvodu zastavil nad významem slovního spojení „teologie něhy“. Jak řekl, zdánlivě vzdálené termíny jsou propojeny vírou.  „Teologie – pokračoval papež – nemůže být abstraktní, protože povstává z existenciálního poznání, ze setkání se Slovem, jež se stalo tělem.“

Pro českého posluchače je třeba předeslat, že výraz „tenerezza“, o který tu jde, je v italštině značně širší než obvyklý český překlad „něha“. Jeho sémantické pole se rozpíná od jemnosti, křehkosti, lehkosti a dojetí až po láskyplnost, vlídnost a slitování. A právě tímto výrazem – jak dnes řekl papež František – lze tlumočit v naší době lásku, kterou k nám Pán chová.

„Ve srovnání s minulostí jsme dnes svědky menšího zaměření na koncept či praxi a většího důrazu na „cítění“. Nemusí se nám to líbit, ale taková je skutečnost: vychází se od toho, co cítíme. Teologie se samozřejmě nemůže omezovat na cítění, avšak nemůže ani ignorovat, že v mnoha částech světa se přístup k zásadním otázkám neodvíjí od nejzazších otázek, ale od toho, co člověk zaznamenává v emotivní rovině.“

Něha objevuje mateřskou tvář Boha

Teologie má doprovázet také toto existenciální hledání. Právě „dobrá teologie něhy“ může v tomto smyslu zprostředkovávat láskyplný Boží vztah k člověku. Co by mohlo být jejím obsahem – klade si zásadní otázku papež František - a odpovídá: krása pocitu, že jsme Bohem milováni, a krása pocitu, že milujeme Božím jménem.

„Cítit se milováni. Něha nám odkrývá vedle otcovské rovněž mateřskou tvář Boží, tvář Boha milujícího člověka, Boha, který nás miluje láskou nekonečně větší než jakou matka chová k svému dítěti (srov. Iz 49,15). Ať se stane cokoliv, ať děláme dokoliv, máme jistotu, že Bůh je nám nablízku, se svou slitovností, připraven projevit nám své slitování. (…) Cítit se milováni tedy znamená naučit se důvěřovat Bohu a říci mu, jak si to sám přeje: „Ježíši, důvěřuji ti“.

Boží vlídnost nevede k sentimentalismu

Pečetí Boží něhy je kříž, pokračoval papež František. Víra, která si je vědoma Boží lásky, nás vede k pokleknutí a k uznání, že zdrojem tohoto láskyplného vztahu jsou Pánovy rány. Za druhý podnět k teologii něhy označil římský biskup vědomí, že milujeme po Božím vzoru. Boží láskyplná vlídnost nás nevede k sentimentalismu, nýbrž k překonání sebe sama a k vyjítí z egocentrismu, který omezuje lidskou svobodu, naznačil papež František. Na závěr ještě připojil několik poznámek ke svému konceptu „teologie na cestě“:

„Teologie, která vychází z úzkých uliček, v nichž se někdy uzavírala, dynamicky se obrací k Bohu a vede přitom člověka za ruku, teologie, která není narcistní, nýbrž směřuje ke službě společenství, teologie, která se nespokojuje s opakováním minulých paradigmat, nýbrž je Vtěleným Slovem. Boží slovo se jistě nemění, avšak tělo, které má na sebe brát, se mění v každé době.“ - Řekl papež František při setkání s účastníky sympózia o „teologii něhy“ v jeho učení.

13. září 2018, 12:54