Papež k mladým: Důvěřujte církvi a nebojte se namítat

Johana Bronková - Vatikán

Papež František po mezipřistání v Catanii vstoupil na sicilskou půdu v městečku Piazza Armerina, v západní části ostrova nedaleko proslulé Villa Romana del Casale, kde se zachovaly jedny z nejvýstavnějších a rozhlejších mozaik římské antiky. V městském sportovním centru přistál vrtulník s papežem Františkem dvacet minut před devátou hodinou. Na náměstí Piazza Europa očekávalo papeže 40 tisíc věřících. Místní biskup Rosario Gisana ve svém uvítání připomněl, že Kristus si přeje církev věrohodnou ve svých gestech, slovech činech a v obraně nejbslabších. Je to o to naléhavější – pokračoval biskup, že naším úkolem je posilovat náš lid, který se cítí rezignovaný, ubitý a zevnitř je omezován denomickou silou mafie.

Dotýkat se Pánových ran

„Není snadné žít vírou uprostřed tolika problémů, rozumím tomu,“ reagoval papež František ve své odpovědi, po výčtu celého seznamu projevů sociální nouze a nešvarů, počínaje nedostatkem důstojné práce pro mladé lidi, přes migraci celých rodin, lichvu, alkoholismus, hazard až po krizi důvěry a víry. Svatý otec vybízel, aby Sicilané neutíkali od uvažování o bolestech společnosti jako od projevu pesimismu, nýbrž snažili se v nich zahldénout Kristovy rány:

„Dotknout se Pánových ran v našich ranách, v ranách naší společnosti, našich rodin, našeho lidu, našich přátel. Tam se jich dotkni. Pro nás křesťany to znamená přijmout dějiny a Kristovo tělo jako místo spásy a osvobození.“

Křesťanská láska není filantropie

Papež pak obrátil pozornost k právě skončeným oslavým dvoustého výročí diecéze. Obyvatelům západní části Sicílie kladl na srdce, aby nepřestávali čerpat sílu z Božího slova. Jako už vícekrát jim doporučil nosit stále s sebou kapesní vydání evangelia a často k němu sahat. Dále se zastavil u přikázání milosrdné lásky. „Unikejte světskému pokušení života pro sebe, bez zájmu o potřeby druhých,“ zdůraznil papež a vybídl ke zlváštní pozornosti ke starým lidem:

„Prosím vás, nenechávejte staré lidi samotné! Oni jsou naší identitou, našimi kořeny – a nechceme přece být vykořeněným lidem!“

Poukázal dále na skutečnost, že křesťanská láska není totéž co filantropie. Charita v křesťanském smyslu totiž „nutí učedníka a celou komunitu hledat skutečné příčiny problémů a usilovat o jejich odstranění,“ zdůraznil papež.

Mluvte směle o svých námitkách

V části promluvy věnované mladým pobízel, aby hleděli kupředu aniž by zapomínali na své kořeny. Povzbuzoval je, aby v těžkých chvílích důvěřovali Ježíši jako příteli, u kterého mohou hledat pomoc a který stojí na jejich straně při hledání velkých ideálů. „Důvěřujte také církvi,“ vybízel dále, která se snaží nabízet vám alternativní prostor k tomu, který vás každodenně tíží, a pomáhá objevit modlitbu a spojení s Bohem. František povzbuzoval mladé lidi, aby se nebáli mluvit o kritických momentech svého vztahu k církvi:

„Mnohokrát jsem slyšel mladé, kteří říkali: „Jistě, Bohu důvěřuji, ale církvi ne!“  - „Proč?“ – „Jsem antiklerikál“. – „Aha, když jsi antiklerikál, jdi za knězem a řekni mu: „Nedůvěřuji ti z toho a toho důvodu.! Ale jdi! Jdi také za biskupem a řekni mu přímo: „Já církvi nedůvěřuji kvůli tomu a tomu“. Tak jednají odvážní mladí lidé! Ovšem musejí být také připraveni vyslechnout odpověď. (…) A vy kněží, mějte trpělivost, konstruktivní trpělivost vyslechnout mladé, protože v jejich neklidu jsou zárodky budoucnosti.“

Ukazujte cesty k pravé svobodě

Za třetí programový bod označil při setkání se Sicilany z Piazza Armerina vnímání církve jako eucharistického společenství. Povzbuzoval věřící, aby nehleděli na množství těch, kdo se sejdou na nedělní eucharistii, ale nebáli se, že jsou malým stádcem, a snažili se být kvasem a solí země. Kněze napomenul, aby se zdrželi příliš dlouhých kázání – čtyřicet minut má trvat celá mše a nikoli kázání, poznamenal, to stačí osmiminutové – a vybízel je k příkladu vzájemné svornosti, překonání řevnivostí a předsudků.

„…buďte prvními, kdo ukáží stezky, po nichž mohou lidé kráčet do prostorů záchrany a pravé svobody. Když obdržíte Boží útěchu, budete pak moci být utěšiteli, utírat slzy, udravovat rány, pomáhat v obnově životů, které se s důvěrou obracejí k vaší službě. Dovolím si vám dát jeden recept – nevím zda k vám k něčemu bude. Potřebuju večer prášky na spaní? Tak to asi není něco v pořádku. Když jsem ale na konci dne unavený, strašně unavený, všechno je na dobré cestě.“