Beta verze

Cerca

Vatican News
Papež František s novými biskupy z misijních území Papež František s novými biskupy z misijních území  (Vatican Media)

Papež František: Biskup je mužem modlitby, hlásání a společenství

Muž modlitby, hlásání evangelia a společenství – to jsou hlavní charakteristiky biskupa, jak je dnes papež František shrnul během audience pro nové biskupy z misijních oblastí. V těchto dnech se v Římě účastní semináře pod patronátem Kongregace pro evangelizaci národů.

Johana Bronková - Vatikán

Svatý otec ve své promluvě zdůraznil, že v osobnosti biskupa se mají zračit rysy Dobrého Pastýře a uskuktečňovat to, co je podstatou kněžství, totiž dar vlastního života. Biskup nemá žít pro sebe, ale má být připraven dát život za své ovce, zejména ty nejslabší, ohrožené nevětším nebezpečím.

„Modlitba není pro biskupa výrazem zbožnosti, ale potřebou; není jedním z mnoha úkolů, ale nezbytnou službou přímluvy. Biskup musí každý den přinášet před Boha různé lidi a záležitosti. Jako Mojžíš vztahuje ruce k nebesům, aby se přimlouval za svůj lid (srov. Ex 17,8-13) a dokáže jeho jménem naléhat na Pána (srov. Ex 33,11-14). Tak jedná Pastýř, který se modlí! Je tím, kdo má odvahu přít se s Bohem o své stádce vyjednávat s Pánem jako Abrahám. Smělost modlitby. Není modlitby bez smělosti!“

Biskup nachází sebe, když vychází k druhým

Biskup nesmí upadat do samolibosti, nýbrž má usilovat o neustálé připodobňování se svému Pánu, nést na svých ramenou i v srdci kříž. Druhým rysem, na nějž papež pukázal, je hlásání evangelia. Biskup přijímá za svůj úkol poslání, které Ježíš svěřil apoštolům: Jděte a hlásejte evangelium.“

„Evangelium nelze hlásat v sedě, nýbrž na cestě. Biskup se neuvelebuje do úřadu, jako vedoucí firmy, nýbrž mezi lidmi, na cestách světa, jak to činil Ježíš. Přináší svého Pána tam, kde ho neznají, tam kde mu špatně rozumí, kde je pronásledovaný. A nachází sám sebe tehdy, když ze sebe vychází. Nemá zalíbení v komfortu, nemá zalíbení v poklidném životě, nešetří silami a nepovažuje se za knížete. Obětuje se pro druhé a svěřuje se Boží věrnosti.“

Charisma jednoty

Petrův nástupce nabádal nové biskupy misijních oblastí, že styl jejich projevu má být pokorný, nemají usilovat o moc a o sebeocenění. Biskup se nesnaží o publicitu v médiích a neuchází se o souhlas světa, žije zakořeněn v oblasti, kam byl poslán,  a odolává pokušení často cestovat mimo svou diecézi. Jak papež dále zdůraznil, biskup nemusí mít všechna charismata, potřebuje však dar zachovávat jednotu a sjednocovat společenství.

„Církev potřebuje jednotu, nikoliv sólisty vyčnívající ze sboru ani vůdce soukromých bitev. Pastýř shromažďuje, je biskupem pro své věřící , je křesťanem spolu se svými věřícími. Nestojí o publicitu v žurnálech, nehledá souhlas od světa, ani prázdnou slávu, ale osobně a s pokorou se zasazuje o budování jednoty.“

Papež František varoval biskupy před pokušeními klerikalismu, špatného chápání autority v církvi, charakteristického pro mnoho společenství, v nichž došlo k sexuálnímu zneužívání, spojenému se zneužíváním svědomí a moci. Zvláštní péči biskupů svěřil papež rodiny, formaci bohoslovců, mladé lidi a chudé.

8. září 2018, 17:08