Beta verze

Cerca

Vatican News
ilustrační fotografie ilustrační fotografie 

Poselství papeže Františka čínským katolíkům a všeobecné církvi - plné znění

Plné znění listu, který papež František dnes adresoval čínským katolíkům a všeobecné církvi.

Poselství papeže Františka čínským katolíkům a všeobecné církvi

„Jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení“ (Ž 100, 5)

Drazí bratři v biskupské službě, kněží, zasvěcené osoby a všichni věřící katolické církve v Číně, děkujeme Pánu, neboť jeho milosrdenství je věčné a uznáváme , že „On nás učinil a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy“ (Ž 100,3)!

V této chvíli rezonují v mém nitru slova, jimiž vás můj ctihodný předchůdce v listu z 27. května 2007 povzbuzoval: „Katolická církvi v Číně, malé stádce přítomné a činorodé v nesmírné rozlehlosti lidu, který kráčí dějinami, jak povzbudivě a provokativně pro tebe zaznívají Ježíšova slova: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království“ (Lk 12,32) […]: proto tedy “tak ať vaše světlo svítí před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesísch (Mt 5,16)“ (Benedikt XVI., List čínským katolíkům, 27. května 2007, 5).

1.  V poslední době kolovalo mnoho protichůdných hlasů o přítomnosti a především o budoucnosti katolických komunit v Číně. Jsem si vědom toho, že podobné víření názorů a úvah mohlo vyvolat nemalý zmatek a vzbudit v mnoha srdcích rozporuplné pocity. V některých povstávají pochyby a rozpaky, jiní mají dojem, že byli Svatým stolcem opuštěni, a zároveň si kladou trýznivou otázku o hodnotě utrpení, podstoupeném v odhodlání žít ve věrnosti Petrovu nástupci. V mnoha dalších naopak převažují pozitivní očekávání a úvahy živené nadějí na poklidnější budoucnost pro plodné svědectví víry v čínské zemi.

Tato situace se prohloubila zejména v souvislosti s Provizorní dohodou mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou, která, jak víte, byla v minulých dnech podepsána v Pekingu. V tomto pro život církve tak svízelném okamžiku bych vás chtěl, prostřednictvím tohoto krátkého poselství, především ujistit, že jste každodenně přítomni v mých modlitbách, a podělit se s vámi o to, co naplňuje mé srdce.

Je to postoj díkuvzdání Pánu a upřímného obdivu – jenž je obdivem celé katolické církve – za dar vaší věrnosti, vytvalosti v čase zkoušky, důvěry, ukotvené v Boží Prozřetelnosti, rovněž ve chvílích, kdy se jisté události  projevily jako obzvláště neblahé a obtížné.

Tyto bolestné zkušenosti jsou součástí duchovního pokladu církve v Číně a celého Božího lidu putujícího po zemi. Chci vás ujistit, že Pán nikdy neopomíjí naplňovat nás svou útěchou, právě skrze tyglík zkoušek, a připravovat nás na větší radost. Spolu se 126. žalmem chováme více než jistotu, že „kdo seje v slzách, bude žnout s jásotem“ (v.5)!

Nepřestáváme proto upírat zrak k příkladu mnoha věřících a pastýřů, kteří neváhali vydat „slavnostní svědectví“ (srov. 1 Tm 6,13) evangeliu, až k darování svého života. Je na místě považovat je za pravé Boží přátele!

2. Za sebe bych chtěl říci, že jsem na Čínu vždy pohlížel jako na zemi bohatou pro své velké příležitosti a na čínský lid jako na tvůrce a správce nedocenitelného dědictví kultury a moudrosti, vytříbeného uprostřed protivenství a skrze integrování různorodostí, který, nikoli náhodou, již v dávných dobách navázal kontakty s křesťanským poselství. Jak řekl s velkou pronikavostí otec Matteo Ricci, SJ, na téma ctnosti důvěry: „dříve než uzavřeme přátelství, je třeba pozorovat, po jeho uzavření, je třeba důvěřovat“ (De Amicitia, 7).

Rovněž tak jsem přesvědčen, že setkání může být autentické a plodné jedině tehdy, když k němu dojde skrze vedení dialogu, což znamená poznávat se navzájem, respektovat se a „kráčet společně“, abychom budovali co nejharmoničtější společnou budoucnost.

Do této linie se umísťuje Provizorní dohoda, jež je plodem dlouhého a složité institucionálního dialogu Svatého stolce s čínskými vládními představiteli, který zahájil již sv. Jan Pavel II. a v němž pokračoval papež Benedikt XVI. Během těchto jednání Svatý stolec neměl – a nemá – v úmyslu nic jiného než uskutečňovat duchovní a pastorační cíle příslušející církvi, totiž podporovat a šířit hlásání evangelia a dosáhnout a zachovat plnou a viditelnou jednotu katolického společenství v Číně.

Chtěl bych vám předložit několik úvah o hodnotě této Dohody a o jejích cílech a nabídnout vám zároveň také několik duchovně pastoračních podnětů pro cestu, kterou jsme, v této nové fázi, povoláni kráčet.

Jde o cestu, která – stejně jako předchozí etapa – „vyžaduje čas a předpokládá dobou vůli zúčastněných stran“ (Benedikt XVI., List čínským katolíkům, 27. května 2007, 4), avšak pro církev, v Číně i mimo ni, nejde pouze o přijetí lidských hodnot, nýbrž o odpověď na duchovní povolání vyjít ze sebe a vzít za svou „radost a naději, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí“ (II. vat. konc., Past. konst. Gaudium et spes, 1), a výzvy přítomného okamžiku, které jí Bůh svěřuje. Je to tudíž eklesiální povolání stanout jako poutníci na stezkách dějin, s důvěrou obrácenou především k Bohu a jeho příslibům, jak to učinili Abrahám a naši Otcové ve víře.

Když byl Abrahám povolán Bohem, uposlechl a odešel do neznámé země, kterou měl obdržet jako dědictví, aniž by znal cestu, která se před ním otvírala. Pokud by si Abrahám před odchodem ze své země činil nároky na ideální sociální a politické podmínky, možná by nikdy nevyšel. On však důvěřoval Bohu a jeho Slovu, opustil svůj dům a své jistoty. Tím, co mu dovolilo důvěřovat Bohu, tedy nebyly dějinné změny, nýbrž naopak jeho čistá víra způsobila změnu dějin. Víra je totiž „podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly“ (Žid 11,1-2).

3. Jako Petrův nástupce bych vás chtěl upevňovat v této víře (srov. Lk 22,32) – ve víře Abrahámově, ve víře Panny Marie, ve víře, kterou jste dostali – a vybízet vás, abyste se stále větším přesvědčením skládali svou důvěru v Pána dějin a v rozlišování jeho vůle ze strany církve. Vzývejme dar Ducha, aby osvítil mysl, rozpálil srdce a pomohl nám k pochopení, kam nás chce vést, abychom překonali nevyhnutelné chvíle zmatení a měli sílu pokračovat s rozhodností po cestě, která se před námi otvírá.

Právě s cílem podporovat a šířit hlásání evangelia v Číně a obnovit plnou a viditelnou jednotu církve, bylo zásadní vyřešit na prvním místě otázku biskupských jmenování. Je všeobecně známé, že – bohužel – nedávné dějiny katolické církve v Číně byly bolestně poznamenané hlubokým napětím, zraněními a roztržkami, které se polarizovaly především kolem postavy biskupa, jakožto ochránce autentičnosti víry a garanta církevního společenství.

Ve chvíli, kdy se v minulosti přistoupilo rovněž k rozhodování o vnitřním životě katolických společenství a byla zavedena přímá kontrola přesahující legitimní kompetence státu, objevil se v čínské církvi fenomén podzemní církve. Tato zkušenost – nutno zdůraznit – není ve shodě s normalitou života církve a „dějiny ukazují, že pastýři a věřící se k ní uchylují jedině v bolestné touze zachovat v celistvosti svou víru“ (Benedikt XVI., List čínským katolíkům, 27. května 2007, 8).

Chtěl bych vám sdělit, že od chvíle, kdy mi byla svěřena petrinská služba, jsem zakoušel velkou útěchu ze skutečnosti, že jsem mohl konstatovat upřímnou touhu čínských katolíků po prožívání víry v plném společenství s univerzální církví a s Petrovým nástupcem, který je „trvalý a viditelný zdroj a základ jednoty biskupů i celého množství věřících“ (II. vat. konc., Dogm. konst. Lumen gentium, 23). V průběhu let ke mně dospělo velké množství znamení a konkrétních svědectví o této touze, rovněž ze strany těch – včetně biskupů – kdo zranili společenství církve svou slabostí a chybami, avšak nejednou také kvůli silnému a neoprávněnému vnějšímu nátlaku.

Po pozorném prozkoumání všech jednotlivých osobních situací a vyslechnutí různých názorů jsem se proto zamýšlel a mnoho modlil, abych nalezl pravé dobro pro církev v Číně. Nakonec jsem se - před Pánem a s jasným úsudkem, v návaznosti na směřování mých bezprostředních předchůdců - rozhodl umožnit smíření zbývajícím sedmi „oficiálním“ biskupům, vysvěceným bez papežského pověření a přijmout je - po odstranění veškerých příslušných kanonických sankcí – do plného církevního společenství. Současně je žádám, aby prostřednictvím konkrétních a viditelných gest vyjádřili obnovenou jednotu s Apoštolským stolcem a s církvemi po celém světě a aby zachovali věrnost navzdory nesnázím.

4. V šestém roce svého pontifikátu, který jsem od prvopočátku složil pod znamení Milosrdné Boží lásky, vybízím tedy všechny čínské katolíky, aby se stali strůjci smíření, pamětlivi se stále novou apoštolskou horlivostí Pavlových slov: „Bůh nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření“ (2 Kor 5,18).

Jak jsem již mohl vyjádřit na závěr Mimořádného svatého roku milosrdenství, „není zákon, ani předpis, který by mohl zabránit Bohu obejmout syna, který se k Němu vrací, uznává, že pochybil, ale rozhodl se začít znovu. Lpět pouze na zákonu znamená mařit víru i božské milosrdenství. […]. I v těch nejkomplikovanějších případech, kde existuje pokušení nechat převážit spravedlnost, která se odvozuje z norem, je zapotřebí věřit v sílu, která pramení z božské milosti“ (Apošt. List  Misericordia et misera, 20 novembre 2016, 11).

V tomto duchu a s přijatými rozhodnutími můžeme zahájit zcela novou cestu, která - jak doufáme – napomůže k uzdravení ran minulosti, k opětovnému nastolení plné jednoty všech čínských katolíků a k zahájení fáze bratrštější spolupráce, abychom s novým odhodláním přijali poslání hlásat evangelium. Církev totiž existuje proto, aby dosvědčovala Ježíše Krista a odpouštějící a spásonosnou Otcovu lásku.

5. Provizorní dohoda uzavřená s čínskými státními představiteli - navzdory tomu, že se omezuje pouze na některé aspekty života církve a že je nutně zdokonalovatelná – může sehrát svou roli v napsání nových stránek dějin katolické církve v Číně. Dohoda poprvé zavádí stabilní prvky spolupráce mezi státními představiteli a Svatým stolcem, s nadějí na zaručení dobrých pastýřů pro katolickou komunitu.

V tomto kontextu má Svatý stolec v úmyslu důsledně dodržovat, co mu přísluší, avšak také vám, biskupům, kněžím, zasvěceným osobám a věřícím laikům, náleží důležitá role: hledat společně dobré kandidáty, kteří by byli schopni přijmout v církvi delikátní a důležitou biskupskou službu. Nejde totiž o jmenování funkcionářů pro správu náboženských záležitostí, nýbrž o autentické pastýře podle Ježíšova srdce, kteří budou velkoryse nasazeni ve službě Božímu lidu, zejména nejchudším a nejslabším, přijímajíce za svá Pánova slova: „Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech“ (Mk 10,43-44).

 V této věci se jeví jako zřejmé, že Dohoda není ničím jiným než nástrojem a sama nebude moci vyřešit všechny existující problémy. Dohoda vyzní jako neúčinná a neplodná, pokud ji nebude doprovázet hluboké úsilí o obnovu osobních postojů a eklesiálního chování.

6. Na pastorační úrovni je katolické společenství v Číně povoláno k jednotě, aby překonalo roztržky minulosti, které způsobily mnoho utrpení a nadále je působí srdcím mnoha pastýřů a věřících. Všichni křesťané bez rozdílu ať nyní činí gesta smíření a společenství. Přijměme v této věci za své napomenutí sv. Jana od Kříže: „Na sklonku života budeme souzeni podle lásky“ (Dichos de Luz y Amor (Vyprávění o světle a lásce) 1, 57).

Na občanské a politické úrovni mají být čínští katolíci dobrými občany, plně milovat svoji vlast a sloužit své zemi s nasazením a poctivostí, podle svých schopností. Na etické úrovni nechť si uvědomují, že mnozí spoluobčané od nich očekávají vyšší míru služby obecnému dobru a harmonickému rozvoji celé společnosti. Obzvláště ať katolíci dokáží nabízet prorocký a konstruktivní přínos, který vyvozují ze své víry v Boží království. To může vyžadovat také námahu vyslovit kritické slovo, nikoli v rámci sterilních rozporů, nýbrž s cílem budovat spravedlivější a lidštější společnost, která bude více ctít důstojnost každého člověka.

7. Obracím se k vám všem, milovaní bratři biskupové, kněží a zasvěcené osoby, kteří „radostně sloužíte Hospodinu“ (Ž 100, 2). Považujme se za Kristovy učedníky ve službě Božímu lidu. Žijme pastýřskou láskou jako kompasem naší služby. Překonávejme rozpory minulosti, úsilí o potvrzení osobních zájmů a pečujme o věřící, přijímajíce za své jejich radosti a utrpení. Zasazujme se pokorně o smíření a jednotu. Vydejme se s energií a nadšením na cestu evangelizace, jak k tomu vybízí II. vatikánský koncil.

Vám všem s láskou opakuji: „Kéž nás uvede do pohybu příklad mnoha kněží, řeholnic, řeholníků a laiků, kteří se věnují zvěstování a službě s velikou věrností, často s nasazením života a určitě na úkor svého pohodlí. Jejich svědectví nám připomíná, že církev nepotřebuje tolik byrokratů a funkcionářů, nýbrž nadšených misionářů, stravujících se zápalem sdílet pravý život. Svatí překvapují a zaskakují, protože jejich život nás volá, abychom vyšli z poklidné a uspávající průměrnosti“ (Apošt. exhort. Gaudete et exsultate, 19. března 2018, 138).

S přesvědčením vás vybízím, abyste prosili o milost nepochybovat, když od nás Duch požaduje, abychom učinili krok vpřed: “Prosme Pána o milost, abychom neváhali, až nás Duch pobídne učinit krok vpřed; prosme o apoštolskou odvahu předávat evangelium druhým a nečinit ze svého života muzeum vzpomínek. V každé situaci dovolme Duchu svatému, aby nám umožnil rozjímat o dějinách v perspektivě zmrtvýchvstalého Ježíše. Tak bude moci církev namísto ochabování kráčet vpřed přijímáním Pánových překvapení“ (tamtéž, 139).

8. V tomto roce, v němž celá církev slaví Synodu o mladých, bych se chtěl obrátit zvláště k vám, mladí čínští katolíci, kteří vstupujete do bran Hospodinova domu „s díkuvzdáním a s chvalozpěvem“ (srov. Ž 100, 4). žádám vás, abyste spolupracovali na budování budoucnosti své země s nasazením svých osobních schopností, které jste obdrželi darem, a s mladím své víry. Povzbuzuji vás, abyste se svým nadšením přinášeli všem evangelní radost.

Buďte připraveni přijmout jisté vedení Ducha svatého, který ukazuje dnešnímu světu cestu ke smíření a míru. Nechte se překvapit obnovující silou milosti, také tehdy, kdy se vám může zdát, že Pán žádá věci přesahující vaše síly. Nemějte strach naslouchat jeho hlasu, který po vás žádá bratrství, setkání, schopnost dialogu a odpuštění, ducha služby, navzdory mnoha bolestným zkušenostem nedávné minulosti a ještě otevřeným ranám.

Rozevřete dokořán srdce a mysl, abyste rozlišili milosrdný plán Boha, který žádá, abychom překonávali osobní předsudky a rozpory mezi skupinami a komunitami, a zahájili odvážnou a bratrskou cestu ve světle autentické kultury setkání.

Pokušení je dnes mnoho: pýcha světského úspěchu, uzavření se ve vlastních jistotách, primát dávaný materiálním věcem, jako by Bůh nebyl. Kráčejte proti proudu a zůstávejte pevní v Pánu.: „Jenom Hospodin je dobrý“, jenom „jeho láska je věčná“, jenom „jeho věrnost“ trvá „od pokolení do pokolení“ (srov. Ž 100, 5).

9. Drazí bratři a sestry všeobecné církve, všichni jsme povoláni rozpoznat mezi znameními našich časů to, co se děje dnes v životě církve v Číně. Máme důležitý úkol: doprovázet vřelou modlitbou a bratrským přátelství naše bratry a sestry v Číně. Musejí totiž pocítit, že v cestě, která se před nimi v této chvíli otevírá, nejsou sami. Je nezbytné, aby byli přijati a podporováni jako živá součást církve: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně!“ (Ž 133,1)

Každá místní katolická komunita na celém světě ať usiluje o docenení a přijetí duchovního a kulturního pokladu typického pro čínské katolíky. Přišel čas, abychom společně okusili pravé plody evangelia zasetého do lůna dávného „Království středu“ a pozvednou k Pánu Ježíši Kristu zpěv víry a díkuvzdání, obohacení o autenticky čínské noty.

10. Obracím se s úctou k těm, kdo vedou Čínskou lidovou republiku, a opakuji své pozvání k pokračování – s důvěrou, odvahou a prozíravostí – v dialogu zahájeném již před dlouhou dobou. Chtěl bych ujistit, že Svatý stolec bude pokračovat v upřímné činnosti pro růst autentického přátelství s čínským lidem.

Současné kontakty mezi Svatým stolcem a čínskou vládou se ukazují jako užitečné pro překonání rozporů minulosti, včetně těch nedávných, pro zahájení poklidnější a konkrétnější spolupráce se společným přesvědčením, že „neporozumění není ku prospěchu ani čínským autoritám ani katolické církvi v Číně“ (Benedikt XVI., List čínským katolíkům, 27. května 2007, 4).

Tímto způsobem Čína a Svatý stolec, povolané dějinami k náročnému leč fascinujícímu úkolu, budou moci jednat pozitivněji pro řádný a harmonický růst katolické komunity v čínské zemi,  budou se přičiňovat o podporu integrálního rozvoje společnosti a zajištění většího respektu k lidské osobě také v náboženské oblasti, budou konkrétně pracovat na ochraně životního prostředí, v němž žijeme a na budování mírové budoucnosti a bratrství mezi národy.

V Číně je zásadně důležité, aby se také na lokální úrovni rozvíjely stále blahodárnější vztahy mezi představenými církevních společenství a občanskými autoritami, skrze upřímný dialog a naslouchání bez předsudků, které dovolí překonat postoje vzájemného nepřátelství. Je třeba naučit se novému stylu prosté a každodenní spolupráce mezi místními autoritami a církevními – biskupy, kněžími a seniory komunit – tak, aby bylo zaručeno řádné konání pastoračních aktivit, v souladu s legitimním očekáváním věřících a rozhodnutími příslušejícími autoritám.

Napomůže to k pochopení, že církev v Číně není cizorodým prvkem v čínských dějinách, ani nežádá žádná privilegia. Jejím cílem v dialogu s občanskými autoritami je „dospět ke vztahům protkaným vzájemnou úctou a hlubším poznáním“ (tamtéž).

11. Jménem celé Církve snažně prosím Pána o dar míru a všechny vybízím, aby spolu se mnou vzývali mateřskou ochranu Panny Marie:

Nebeská Matko, vyslyš hlas svých dětí, které pokorně vzývají tvé jméno.

Panno naděje, svěřujeme ti cestu věřících ve vznešené čínské zemi. Prosíme tě, abys přinesla Pánu dějin útrapy a námahy, přímluvy a očekávání věřících, kteří se k tobě modlí, Královno Nebes!

Těšitelko zarmoucených, k tobě se obracíme, neboť jsi útočištěm těch, kdo pláčí ve zkouškách. Bdi nad svými dětmi, které chválí tvé jméno, učiň, ať v jednotě nesou poselství evangelia. Doprovázej jejich kroky k bratrštějšímu světu, učiň aby všem přinášeli radost z odpuštění, Královno Nebes!

Maria, Pomocnice křesťanů, prosíme tě o dny požehnání a míru pro Čínu. Amen!

Ve Vatikánu 26. září 2018

                                                                                                                                                             FRANCESCO

 

Přeložila Johana Bronková

26. září 2018, 17:20