Hledejte

Papež František při setkání s představiteli vlády a občanské společnosti ve Vilniusu Papež František při setkání s představiteli vlády a občanské společnosti ve Vilniusu 

Papež František na návštěvě Litvy, Lotyšska a Estonska

Papež František se vydal na svou 25. zahraniční cestu. V příštích čtyřech dnech navštíví tři pobaltské státy, Litvu, Lotyšsko a Estonskom, které letos slaví 100. výročí samostatnosti.

Johana Bronková - Vatikán

Pobaltské státy se navzájem liší, zejména z náboženského hlediska. Litva patří mezi katolické země, zatímco Lotyšsko a Estonsko jsou historicky protestantské, ačkoli v Lotyšsku dnes už luteránská komunita převažuje nad katolickou jen málo a v Estonsku se převážná většina lidí označuje za ateisty. Všechny tři státy však spojují podobné osudy ve 20. století. Po spletitém boji za nezávislost získaly samostatno na konci I. světové války. V roce 1940 byly anektovány Sovětským svazem, což mělo za následek rozsáhlé deportace a pokusy o rusifikaci. S nacistickým intermezzem za II. světové války trvala sovětská okupace až do roku 1990, kdy byla obnovena nezávislost.

Papež František přistál v litevském hlavním městě Vilniusu v 10. 30 našeho času. Navzdory vnímání pobaltských států jako severovýchodní periferie našeho kontinentu, z geografického hlediska se Vilnius rozkládá pouhých 25 km jižně od středu Evropy.

Vilnius v proměnách staletí

Vilnius se stal hlavním městem Litevského velkoknížectví v roce 1323. Velký kulturní rozvoj nastoupil s vládou velkonikžete Jagelly (litevsky Jugaila), který se nechal v roce 1385 pokřtít, přijal jméno Vladislav, pojal za manželsku později svatořečenou Hedviku a stal se polským králem. Významné dílo vykonali na Litvě také jezuité, kteří v roce 1570 založili ve Vilniusu svou kolej, zanedlouho (1579) povýšenou na Akademii. Zlaté období, trvající až do konce 16. století, vystřídaly periodické útoky ze strany Ruska, počínaje vyvražděním 20 tisíc Litevců a osmidenním požárem v roce 1655. Pokusy o rusifikaci se střídaly s rebeliemi až do 16. února 1918, kdy Litevská rada ohlásila vznik nezávislého státu. Na začátku II. světové války, v důsledku smlouvy Molotov-Ribbentrop mezi Sovětským svazem a Německem, byla Litva donucena podepsat smlouvu o vzájemné pomoci a svolit k příchodu Rudé armády na své území. Začlenění mezi svazové republiky Sovětského svazu přineslo repatriaci Poláků a sovětizaci provázenou masívními deportacemi na Sibiř a fyzickou likvidací desetitisíců členů protikomunistické rezistence. Svoboda a nezávislost byla obnovena až v roce 1990. Připomeňme, že ve Vilniusu prožili rozhodující období svého života polský jezuitský mučedník českého původu sv. Ondřej Bobola, sv. Josafat Kuncevič nebo sv. Faustina Kowalská.

Setkání s vládou a občanskými představiteli

Petrova nástupce přivítala na letišti litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová, členové vlády a představitelé místní církve. Po slavnostním cereminiálu se František vydal do prezidentského paláce, cestou lemovanou zástupy vítajících Litevců. V sídle hlavy státu se papež nejprve zapsal do pamětní knihy a poté se odebral k soukromému rozhovoru s prezidentkou. Na nádvoří klasicistního prezidentského paláce se pak Svatý otec setkal s vládou, diplomatickým sborem a představiteli občanské společnosti.

Litevská prezidentka: rezistence udržela při životě lidství

„Děkujeme, že jste s námi a že si na mapě světa všímáte těch menších,“ přivítala litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová papeže Františka. Jak připomněla, Svatý stolec vždy podporoval nezávislost litevského národa a papež Benedikt XV. dokonce rok před vyhlášením nezávislosti ustanovil Litevský den spojený se sbírkou pro obyvatele Litvy. Také později byl mezi prvními státy, které uznaly samostatný stát, a posléze během okupace Litvy, zachoval litevské diplomatické zastupitelství při Svatém stolci jako příslib budoucí svobody a naděje.

Prezidentka zmínila také návštěvu papeže Jana Pavla II. před 25 lety, krátce po odchodu ruských vojsk, a jeho důležité poselství, čeho může dosáhnout národ milující svobodu:

„Národ lidí, jejichž silná víra jim umožnilo přežít v exilu, vězení a partizánských bunkrech v dlouhých letech extrémního strádání. Po sedmnáct let oddaní a odvážní mužové a ženy vydávali  „Kroniku katolické církve“ v podzemních podmínkách. Nenechali se zlomet represemi KGB. A udrželi při životě své lidství.“

Litevská prezidentka vyzdvihla také skutečnost, že se papež zítra zúčastní Dne paměti na genocidu litevských židů. Připomněla, že v zemi brutálně týrané nacistickými i stalinistickými zločiny, se mnoho lidí podílelo na pokusech o záchranu Židů.

„Svatý otče, ve svém poslání budovat mosty mezi národy a náboženstvími jste navštívil mnoho trpících lidí a pomohl jim. Litva se nechce podělit pouze o bolestnou zkušenost minulosti, nýbrž kráčí do budoucnosti s velkou nadějí. (…) Slyšíme vaše volání vybízející pracovat bok po boku na budování lidštějšího světa, světa, v němž je méně chudoby, utrpení a více slitování. Světa, kde je Brána milosrdenství vždy otevřena,“  -  dodala litevská prezidentka a popřála papeži Františkovi, aby setba jeho slova vždy přinášela naději a plody.

Papež František: inspirující minulost

Papež František ve své odpovědi označil slovy sv. Jana Pavla II. Litvu za „mlčenlivého svědka lásky k náboženské svobodě,“ (Promluva na uvítanou, Vilnius 4. září 1993) a poděkoval za vřelé přijetí. Obrátil pak pozornost k 100. výročí nezávislosti, jako k příležitosti hledat v minulých událostech klíč k budoucnosti:

„Neznáme budoucnost. Víme však jistě, že každá epocha si musí uchovat „duši”, která ji nesla a pomáhala přetvářet každou bolest a nespravedlnost na příležitost uchovat si živé kořeny, jež dnes přinášejí plody. Nelze si nevšimnout, že tento lid má silnou „duši”, jež mu umožnila přetrvat a růst! Vaše národní hymna praví: „Synové tví z minulosti ať čerpají sílu”, aby s odvahou nazírali přítomnost.”

 

Litva v minulých staletích hostila lidi různých etnických skupin, „Litevci, Tataři, Poláci, Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Arméni, Němci...; katolíci, pravoslavní, protestanti, starověrci, muslimové, židé... Přebývali spolu v pokoji až do nástupu totalitních ideologií, které narušily schopnost pohostinnosti a harmonizování rozdílů a rozsévaly násilí a nedůvěru,” pokračoval papež a vybídl, aby i nadále tento národ pěstoval snášenlivost, úctu a solidaritu.

„Hledíme-li na dění ve světě, ve kterém žijeme a kde sílí hlasy, jež rozsévají rozdělení a  rozpory - často s využíváním nejistot a konflitků - anebo hlásají, že jediný možný způsob, jak zaručit bezpečí a udržitelnost nějaké kultury, spočívá v odstranění, zničení či vyhnání těch ostatních, vy Litevci máte ve svém jazyce jedno originální a přínosné slovo, totiž „uhostit rozdíly”. Ty se totiž mohou prostřednictvím dialogu, otevřenosti a porozumění stát mostem mezi Východem a Západem. Takovýto plod zralých dějin můžete jako lid nabídnout mezinárodnímu společenství a zejména Evropské unii.”

Papež připomněl, že při řešení konfliktů, je nutné mít před sebou především dobro konkrétního člověka. A na závěr ujistil litevskou prezidentku, že její země může – stejně jako doposud počítat s všestrannou podporou katolické církve, aby mohla být „mostem společenství a naděje”.

22. září 2018, 13:36