Cerca

Vatican News
Papež František v Muzeu okupcí a bojů za svobodu ve Vilniusu Papež František v Muzeu okupcí a bojů za svobodu ve Vilniusu  (ANSA)

Papež František se modlil na bývalém popravišti KGB

V neděli v podvečer navštívil papež František bývalé popraviště KGB ve Vilniusu, kde byli mučeni a zabíjeni litevští patrioti a také mnoho kněží. Doprovázel ho arcibiskup Sigitas Tamkevičius, který byl sám v těchto místech vězněný. Papež František se tam modlil, abychom nezůstavali hluší ke křiku nevinných, kteří dnes volají k nebi.

Johana Bronková - Vatikán

Někdejší sídlo a popraviště KGB ve Vilniusu bylo v roce 1992 přeměněno na Muzeum okupací a bojů za svobodu. Novým generacím má připomínat cenu svobody, za kterou zaplatilo životem také mnoho litevských kněží a biskupům. Někteří přežili, tak jako arcibiskup Tamkevičius, který se do vězení sovětské policie dostal v roce 1983 a přežil kruté mučení. „Když mě strčili do cely, pochopil jsem, že nic už nebude takové jako dřív. Jediným útočištěm mi byl výtisk Nového zákona a eucharistie, kterou jsem v utajení sloužil,“ říká emeritní arcibiskup Kaunasu:

„Jsem přesvědčen, že toto vězení můžeme přirovnat ke Golgotě. Prošli jím litevští partizáni, vězněno tu bylo přes 320 kněží, prošli tudy téměř všichni tehdejší biskupové. Lidé tu strašlivě trpěli, byli podrobeni bití, mučení, mnoho jich zastřelili. Myslím, že papežova návštěva na tomto místě je jako zastavení na Golgotě, pod Kristovým křížem. Je to místo utrpení tisíců lidí. Mnozí z nich spojovali své utrpení s Kristovým, jiní možná nikoli, ale neumím si představit jiné místo, v němž by bylo možné tak reálně prožít událost z Golgoty,“ říká pro Vatikánský rozhlas někdejší vězeň KGB, arcibiskup Tamkevičius.

Ve své modlitbě na místě vězení a popraviště litevských vlastenců a kněží papež František zopakoval Ježíšovo volání na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil.“. „Tvé volání, Pane, se stále rozeznívá, jeho ozvěna je slyšet v těchto zdech, které pamatují utrpení mnoha synů tohoto národa. Litevci i lidé z dalších národů, snášeli na svém těle delirium všemohoucnosti těch, kteří si osobovali absolutní kontrolu. – modlil se papež. – Ve tvém volání, Pane, se ozývá volání nevinného, jež se slévá s tvým hlasem a pozvedá se k nebi. Je to Velký pátek bolesti a hořkosti, zoufalství a bezmoci, krutosti a nesmyslnosti, kterou prožil tento litevský lid v reakaci na bezuzdné nároky, jež zatvrzují a oslepují srdce.

“ Na tomto místě paměti Tebe, Pane, snažně prosíme, aby nás tvé volání zachovalo v bdělosti. Kéž nás Tvé volání, Pane, osvobodí od duchovní nemoci, jež nás jako národ vždy pokouší: zapomínat na své otce, na prožité skutečnosti a snášená utrpení – modlil se Svatý otec. – Abychom ve tvém volání a životě našich předků, kteří tak mnoho vytrpěli, mohli nalézt odvahu k odhodlanému nasazení pro přítomnost a budoucnost. Kéž je toto volání pobídkou, abychom se nepřizpůsobovali chvilkovým módám, zjednodušujícícm heslům a veškerým pokosům snížit a obrat kohokoli o důstojnost, jíž jsi ho oděl Ty. ”

Na závěr se František modlil, aby Litva byla světlem naděje, zemí činné paměti, jež vystupuje proti veškeré nespravedlnosti. „Kéž podporuje kreativní úsilí v obraně práv všech lidí, zejména těch nejbezbrannějších a znejranitelnějších. A kéž je učitelkou smíření a slaďování různorodostí, modlil se papež František na sovětském popravišti ve Vilniusu. – Nedovol Pane, abychom byli hluší ke křiku těch, kdo dnes nadále volají k nebi.“

24. září 2018, 10:45