Hledejte

Papež František s irským s prezidentským párem v dublinském "Bílém domě", 25. srpna 2018 Papež František s irským s prezidentským párem v dublinském "Bílém domě", 25. srpna 2018 

Papež na Světovém setkání rodin v Dublinu – 1. den

Po 39 letech zavítal Petrův nástupce na půdu Irska. Papež František přijel především na Světové setkání rodin, zahájené již v úterý 21. srpna. Po zdvořilostní návštěvě prezidenta republiky se Svatý otec v časných odpoledních hodinách setkal s občanskými představiteli na Dublinském hradě. Program pokračoval po obědě na apoštolské nunciatuře nejprve v pro-katedrále P. Marie setkáním se snoubenci a novomanžely a následně soukromou návštěvou centra pro bezdomovce, spravovaného dublinskými kapucíny. Večer strávil papež František zavítal s rodinami na stadionu v Croke Park., kde jejich světové setkání vrcholilo slavnostním festivalem.

„Modlím se, aby Irsko naslouchající polyfonii soudobé politicko-sociální diskuse nezapomnělo inspirující melodie křesťanského poselství, jež mu byly v minulosti a mohou být i v budoucnosti oporou.“

Slova papeže Františka, jimiž končil své první veřejné vystoupení na irské půdě, hluboce rezonují v srdcích místních křesťanů.  Irsko, zelený ostrov šlehaný oceánskými větry, domov misionářů, kteří v temných staletích raného středověku evangelizovali kontinentální Evropu, vlast obhájců a mučedníků katolické víry ve staletích po anglikánské reformaci, ale také bezpočtu migrantů, odcházejících kvůli represím a hladomorům, kteří dodnes tvoří zárodky katolických komunit v Americe či Austrálii. Duchovní tvář této někdejší bašty katolicismu v západní Evropě v posledních desetiletích k nepoznání změnila sekulární kultura a pohoršení z pedofilních skandálů otřáslo morální autoritou církve a jejích představitelů. Uprostřed polemik a mediálních útoků, však tato země, kde se téměř 80% ze 7 milionů obyvatel hlásí ke katolicismu, dychtivě očekává slovo Petrova nástupce a zejména prarodiče, kteří již dlouho nepotkávají na bohoslužbách své děti, doufají, že se v jejich vnucích podaří rozdmýchat vyhaslý plamen víry.

Svou 24. zahraniční apoštolskou cestu zahájil papež František  - jak se stalo tradicí – již v předvečer, položením květin před ikonu Matky Boží Salus populi romani, v římské bazilice Panny Marie Větší. Dnes ráno, krátce po osmé hodině, letoun s papežem na palubě odstartoval z římského mezinárorodního letiště Fiumicino.

„Bude to můj druhý Svátek rodin, na prvním jsem byl ve Philadephii. Těší mne být mezi rodinami a jsem na této cestě rád. A je tu ještě jeden důvod, který se dotýká mého srdce: vracím se do Irska po 38 letech. V roce 1980 jsem se tam tři měsíce učil anglicky. Je to pro mne krásná vzpomínka.“

Obrátil se František k novinářům cestujícím papežským speciálem, předtím než se s nimi osobně pozdravil. Krátce před půl dvanáctou našeho času přivítal papeže na Dublinském mezinárodním letišti místopředseda vlády s rodinou. Strohou atmosféru prolomily dvě děti v tradičních krojích, které Františkovi předaly květiny. Svatý otec se krátce pozdravil s několika občanskými i církevními představiteli a také s kardinálem Farrellem, který je rovněž irského původu a z titulu své funkce v čele nového vatikánského Úřadu pro laiky, rodinu a život je jedním z pořadatelů Světového setkání rodin.

Návštěva v irském "Bílém domě"

Uvítací ceremoniál na letišti se obešel bez oficiálních promluv a po několika minutách Svatého otce odvážela tmavomodrá Škoda Rapid do prezidentské rezidence, nazývané také „Irský Bílý dům“ ve Phoenix Parku na severu Dublinu. Vybudován byl v polovině 18. století a od roku 1937 je sídlem irských prezidentů. Po uvítací ceremonii na čestném dvoře se papež odebral k patnáctiminutovému soukromému rozhovoru s prezidentem Michael Higginsem. Tento levicově orientovaný sociolog a dlouholetý předseda labouristické strany, stojí v čele státu od roku 2011. Je mu 77 let a se svou manželkou Sabinou Coynovou, která se rovněž ceremoniálu zúčastnila, má čtyři děti. Místní komentátoři upozorňují na velmi srdečný průběh této části návštěvy. Jakoby si obě strany uvědomovaly, že v této chvíli je zapotřebí lidské srdečnosti, aby se změnila poněkud napjatá atmosféra oficiální části návštěvy. Před opuštěním prezidentského paláce se František setkal ještě s šestičlennou rodinou muslimských uprchlíků a s irskou rodinou, která je u sebe hostí.

Setkání "novým Irskem"

Nejvýznamnějším momentem první a nejobtížnější etapy papežské návštěvy bylo setkání s představiteli vlády a společnosti. Probíhalo na Dublinském hradě v centru města, asi 5 km od prezidentského paláce. Papež František překonal vzdálenost opět v uzavřeném automobilu. Papeže Františka na hradě přijal premiér Leo Varadkar, který odehrál klíčovou roli v posledních civilizačních proměnách země. Je deklarovaným homosexuálem; na setkání s papežem nicméně přišel bez partnera. Soukromé setkání se Svatým otcem netrvalo ani deset minut a proběhlo bez přítomnosti médií. Premiér nicméně již dříve ohlásil, že má v úmyslu hovořit s papežem o sporných otázkách, jako jsou práva homosexuálů nebo kněžství žen. Ohlasy této nesnadné rozpravy se objevily také v jeho vystopení při setkání se státními představiteli. Předseda vlády nicméně zahájil proslov od pozitivních aspektů.

„Vím, že jste strávil několik týdnů v Dublinu v roce 1980 a v Jezuitském centru v Milltown Parku jste se učil anglicky. Velice nás těší, že vás můžeme opět přivítat v Irsku. Bylo to rok po návštěvě papeže Jana Pavla II. a my jsme velice vděční, že jeho modlitba za mír na našem ostrově byla vskutku vyslyšena a projevila se ve Velkopáteční dohodě.“  - Připomněl premiér Varadkar, smlouvu z roku 1998, která ukončila násilnosti na ostrově a stala se základem mírového procesu mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Velké Británie. Premiér s uznáním ocenil také klíčovou roli katolické církve v budování nezávislého Irska i křesťanské hodnoty v základech Evropské unie. Připomněl, že církev po více než 25 let od vzniku samostatného státu byla výlučným správcem nemocnic, škol i celého sociálního systému v zemi. Neopomněl se nicméně obšírně zmínit také o skandálech a hříších na katolické půdě v Irsku i jinde ve světě. Vybídl k prosazování nulové tolerance v pedofilních kauzách a k přechodu od slov k činům. „Hlasovali jsme v našem parlamentu a v referendu za zmodernizování našich zákonů,“ dodal premiér Vadakar, s odkazem na liberalizaci zákona o rozvodech, potratech a nových formách rodiny, včetně jednopohlavních.

Prosperita nestačí, bez vnitřní konverze převládne lhostejnost 

Na premiérova slova odpověděl papež František ve své italsky pronesené promluvě. V úvodu zvláště vyzdvihl přítomnost delegace ze Severního Irska a připomněl, že důvodem jeho návštěvy je Světové setkání rodin.

„Církev je skutečně rodinou rodin a cítí povinnost podporovat rodiny v jejich snaze plnit ve společnosti věrně a radostně poslání dané Bohem. (…) V rodině každý z nás činil první životní kroky. Tam jsme se naučili žít ve vzájemné harmonii, kontrolovat sobecké instinkty, smiřovat rozdílnosti a především rozpoznávat a hledat ony hodnoty, které dávají autentický význam a plnost životu.“

 

Svatý otec připomněl „dlouhý konflikt, který odděloval bratry a sestry jedné rodiny“ na irské půdě, zakončený již zmíněnou Velkopáteční dohodou. „Můžeme poděkovat za dvacet let míru, která následovala,“ dodal a vyjádřil naději, že dojde k další obrodě svornosti, smíření a vzájemné důvěry. Jak však dále zdůraznil, pokoj je v posledku Boží dar, který vyžaduje od člověka neustálou konverzi:

„Bez tohoto duchovního základu hrozí, že ideál globální rodiny národů nebude ničím jiným než prázdnou frází. Lze říci, že ekonomická či finanční prosperita jakožto cíl povede sama sebou k spravedlivějšímu a rovnějšímu sociálnímu řádu? Není tomu spíše tak, že růst materialistické „skartační kultury“ nás fakticky činí lhostejnějšími k těm chudým a nejvíce bezbraným členům lidské rodiny, včetně nenarozených, kteří jsou zbaveni samotného práva na život? V této době nám snad do svědomí nejvíce promlouvá masová migrační krize, které není určeno skončit a jejíž řešení vyžaduje moudrost, široký rozhled a humanitární starostlivost, překračující krátkodobá politická rozhodnutí.“

V druhé části promluvy obrátil pozornost k tématu, které nepřestává vyvolávat vášně v irské společnosti, totiž pedofilním skandálům. Aktuálnost tématu, budícího oprávněné rozhořčení a obratně zneužívaného proticírkevní lobby, dokládá množství plákátů rozvěšených po irském hlavním městě. Papež František k tomu řekl:

„Uvažuji-li o těch nejzranitelnějších, nemohu než uznat vážné pohoršení vyvolané v Irsku zneužíváním nezletilých těmi členy církve, kteří byli pověřeni je chránit a vychovávat. (…)Selhání církevních představitelů – biskupů, řeholních představených, kněží a jiných – při adekvátní odpovědi na tyto odporné zločiny právem vzbudilo rozhořčení a zůstává příčinou utrpení a zahanbení pro katolické společenství. I já sám tyto pocity sdílím. Můj předchůdce papež Benedikt nešetřil slovy, aby poukázal na vážnost situace, a požadoval přijetí „opravdu evangelních, správných a účinných opatření“ jako odpovědi na tuto zradu důvěry (srov. Benedikt XVI., List irským katolíkům, 19. března 2010, 10). Jeho rázný a otevřený zásah je nadále podnětem snah církevních představitelů o nápravu minulých chyb a přijímání přísných norem zajišťujících, aby nedošlo k jejich opakování.

Na druhou stranu papež dodal, že nelze zastírat ani prospěch, který církev přinášela a přináší irským dětem, a vyjádřil naději, že závažnost skandálu zneužívání pomůže zdůraznit nezbytnost ochrany nezletilých a zranitelných dospělých v celé společnosti. „V tomto smyslu jsme si všichni vědomi potřeby poskytnout mládeži moudré doprovázení a zdravé hodnoty pro jejich růst.“

Na závěr papež vyjádřil naději na obnovu přátelských vztahů mezi církví a státem. Připomněl jejich historická pouta, stvrzená, když Svatý stolec před devadesáti lety mezi prními uznal nezávislé Irsko. Křesťanství se však stalo součástí života a kultury Irska už před 1500 lety a tamní mnišství, jakožto zdroj civilizace a umělecké tvořivosti, napsalo na tomto ostrově krásné stránky místních i světových dějin, dodal papež.

„Dnes stejně jako v minulosti se muži a ženy obývající tuto zemi snaží obohacovat život národa moudrostí zrozenou z víry. I v těch nejtemnějších chvílích Irska našli ve víře zdroj oné odvahy a nasazení, které jsou nezbytné k utváření budoucí svobody a důstojnosti, spravedlnosti a solidarity. Křesťanské poselství bylo integrující částí této zkušenosti a zformovalo jazyk, myšlení a kulturu lidí tohoto ostrova.“

Uzavřel papež František s ujištěním, že vypřošuje celému národu Boží požehnání, moudrost, radost a pokoj.

Setkání s manžely a snoubenci

Promluva na Dublinském hradě ukončila první etapu papežské návštěvy, věnovanou setkání s „novým Irskem“. Další události jsou již spojeny s široce pojatým tématem rodiny. V neoklasicistní prokatedrále Panny Marie, dokončené v roce 1825 na místě cisterckého opatství zničeného po anglikánském schismatu, se papež František setkal s novomanžely a snoubenci. Se svědectvím však vystoupili také manželé, kteří právě oslavili zlatou svatbu.

„Společným růstem v tomto společenství života a lásky jste prožili mnohé radosti a zajisté také nemálo utrpení. Spolu s dalšími, kteří ušli tak dlouhou životní cestu, jste strážci naší kolektivní paměti. Stále nám bude třeba vašeho svědectví naplněného vírou. Je to drahocenný zdroj pro mladé páry, které hledí do budoucnosti s emocemi a nadějí.. a možná i se špetkou úzkosti!“

Denis a Sinead, kteří se připravují vstoupit do manželství, se Františka ptali, jak vysvětlit svým vrstevníkům, že manželství není pouhá instituce:

„..dnes nejsme zvyklí na něco, co skutečně trvá celý život. Cítím-li hlad či žízeň, mohu je utišit, ale pocit sytosti nevydrží ani den. Mám-li práci, vím, že bych ji mohl ztratit proti své vůli anebo si zvolit jinou dráhu. Je dokonce těžké držet se zpátky, poněvadž všechno kolem nás je v pohybu; lidé v našem životě přicházejí a odcházejí, dávají se sliby, ale často jsou zlomeny nebo nedodrženy. Možná, že vaše otázka je ve skutečnosti ještě zásadnější a zní: „Opravdu není nic cenného, co by mohlo přetrvat? Ani láska?“ (...) Dnes je snadné uvíznout v kultuře provizoria a pomíjivosti. Tato kultura ohrožuje samotné kořeny našeho zrání, našeho růstu v naději a lásce. Jak můžeme v této kultuře pomíjivosti zakoušet to, co doopravdy trvá? Ano, to je to, co bych vám chtěl říci. Ze všech forem lidské tvořivosti je unikátní právě  manželství.”

V manželství povstává nový život a vytváří se stabilní prostředí k růstu. Avšak manželství se také vyjímečným způsobem podílí na tajemství věčné Boží lásky, pokračoval papež František. Ježíš podporuje manžele ve vzájemném sebedarování, věrnosti a nerozlučitelné jednotě. Jeho láska je skálou a útočištěm v časech zkoušky, ale především zdrojem růstu v ryzí lásce, ujišťoval Svatý otec snoubence.

Třetí otázku položili novomanželé. Ptali se na v Irsku velice aktuální problém katolické výchovy dětí.

„Prvním a nejdůležitějším místem, kudy vede víra, je domov. Víře se učí doma prostřednictvím klidného a každodenního příkladu rodičů, kteří milují Pána a svěřují se Jeho slovu. Tam, doma – můžeme říci v „domácí církvi“ - se děti učí významu věrnosti, poctivosti a oběti. Vidí, jak se k sobě chovají maminka a tatínek, jak vzájemně pečují o sebe i o druhé, jak milují Boha i církev. (…) Modlete se tedy spolu v rodině, mluvte o věcech dobrých a svatých, nechte do svého rodinného života vcházet Marii, naši Matku. Slavte křesťanské svátky. Žijte v hluboké solidaritě s těmi, kdo trpí a jsou na okraji společnosti. Když si takto počínáte spolu se svými dětmi, jejich srdce postupně pronikne velkodušná láska k druhým.“

Radil papež František novomanželům. V závěru připomněl, že učení našeho Pána není v dnešním světě vždy populární. Přesto však na nemoci světa neexistuje jiný recept než láska a vlídnost. Nabádal rodiče, aby v tomto smyslu nezapomínali na vztah k nejstarší generaci, protože – jak dodal – děti nevyrostou v lásce, pokud se nenaučí komunikovat se svými prarodiči.

„A zavažme se Pánu, že budeme sloužit příchodu království svatosti, spravedlnosti a pokoje zachováváním věrnosti slibům, které jsme dali, a stálostí v lásce!“ – zakončil papež setkání s manželi a snoubenci, protkávané salvami smíchu, když překladatel přetlumočil Františkovy barvité improvizované popisy rodinných situací.

Návštěva v kapucínském centru pro chudé

Posledním zastavením před večerním festivalem rodin byla soukromá návštěva kapucínského centra pro bezdomovce (Capuchin Day Centre for Homeless People). Otcové kapucíni v něm nabízejí snídaně a obědy lidem bez domova a pečují o rodiny v těžké situaci. Denně rozdělí až 1 400 potravinových balíčků a poslouží 250-300 lidem. Zajíšťují potřebným také oblečení, bezplatného holiče nebo lékařské prohlídky. Do služby je zapojeno velké množství dobrovolníků, kteří ročně odpracují 15 tisíc hodin.

Půldruhé hodiny s oběťmi zneužívání

V sobotu odpoledne se papež setkal se skupinou lidí, kteří se v dětství stali obětí pohlavního zneužití ze strany různých - dnes již bývalých – členů duchovenského stavu. Přítomni byli: Marie Collins; P. McCafferty, P. Joe McDonald; Councillor Damian O’Farrell; Paul Jude Redmond; Clodagh Malone e Bernadette Fahy. Jedna z osob, jež byla obětí tehdejšího kněze Tony Walshe, si přála zůstat v anonymitě. Setkání trvalo hodinu a půl. Referoval o tom ředitel vatikánského tiskového střediska, Greg Burke.

25. srpna 2018, 20:17