Beta verze

Cerca

Vatican News
Pope Francis in Dublin Pope Francis in Dublin  (ANSA)

Rodiny v každé společnosti rodí pokoj

Promluva papeže na sobotním festivalu rodin 25. srpna, Croke Park - Dublin

Dia dhaoibh (dobrý večer v gaelštině)
Drazí bratři a sestry, dobrý večer!
Děkuji za vaše vřelé přivítání. Je krásné tady být! Je to krásné, protože se stáváme více lidmi a více křesťany. Pomáhá nám to také radovat se z vědomí, že nás Ježíš má rád, doprovází nás na naší životní cestě a denně přitahuje blíž k Sobě.

V každé rodinné slavnosti je patrná přítomnost všech: otců, matek, prarodičů, vnuků, strýců a tet, bratranců, těch, kdo nemohli přijít a kdo žijí příliš daleko. Dnes jsme v Dublinu shromážděni na rodinné slavnosti díkůvzdání Bohu za to, co jsme: jedna rodina v Kristu žijící po celé zemi. Církev je rodina dětí Božích. Rodina, ve které se radost sdílí s těmi, kdo se radují, a pláč s těmi, kdo prožívají bolest anebo mají pocit, že jsou zdeptáni životem. Rodina, ve které se pečuje o každého, protože Bůh náš Otec nás všechny učinil svými dětmi ve křtu. Ano, proto povzbuzuji rodiče, aby dali pokřtít děti, jakmile to lze, aby se stali součástí velké Boží rodiny. Na slavnost je třeba pozvat každého, i maličké dítě! Proto má být pokřtěno hned. Je-li dítě pokřtěno, vstupuje do jeho srdce Duch svatý. Jaký je rozdíl mezi pokřtěným a nepokřtěným dítětem? Pokřtěné je silnější, protože má v sobě moc Ducha svatého!

Vy, drahé rodiny, tvoříte obrovskou většinu Božího lidu. Jak by vypadala církev bez vás? Církev ze soch, církev osamělých lidí. Jako pomoc k rozpoznání krásy a důležitosti rodiny s jejími světlými i stinnými stránkami byla napsána exhortace Amoris laetitia o radosti z lásky, a přál jsem si, aby téma tohoto Světového setkání rodin znělo: „Evangelium rodiny: radost světu“. Bůh touží, aby každá rodina byla majákem, vyzařujícím ve světě radost z Jeho lásky. Co to znamená? Znamená to také, že po setkání s Boží láskou, která zachraňuje, zkoušíme ji slovy i beze slov vyjádřit drobnými gesty dobroty ve všední rutině i v nejjednodušších chvílích během dne.

A toto se nazývá jak? Toto je svatost. Rád mluvím o svatých „odvedle“, o všech těch obyčejných lidech, kteří vyzařují Boží přítomnost v životě a dějinách světa (srov. Gaudete et exsultate, 6-7). Povolání k lásce a svatosti není něco, co je vyhrazeno nemnoha privilegovaným. Také nyní, máme-li oči k vidění, můžeme ji objevit kolem sebe. Je mlčky přítomna v srdci všech rodin, které nabízejí lásku, odpuštění a milosrdenství, jakmile vidí, že je jich zapotřebí, a činí tak v poklidu, aniž by to vytrubovaly. Evangelium rodiny je opravdu radost určená světu, poněvadž v našich rodinách lze vždycky najít Ježíše; přebývá tam v jednoduchosti a chudobě jako v domě Svaté Rodiny Nazaretské.

Křesťanské manželství a rodinný život budou pochopeny v celé svojí kráse a přitažlivosti, pokud budou zakotveny v Boží lásce, která nás stvořila ke svému obrazu, abychom mohli oslavovat Boha jako ikony Jeho lásky a Jeho svatosti ve světě. Tatínek a maminka, dědeček a babička, děti a vnuci: všichni jsou povoláni nacházet v rodině plnost lásky. Boží milost každý den pomáhá žít s jedním srdcem a jednou duší. I tchýni a snaše! Nikdo neříká, že je to snadné. Vy to víte lépe než já. Je to jako příprava čaje. Je snadné uvařit vodu, ale dobrý šálek čaje si žádá čas a trpělivost, musí se louhovat! Takto den za dnem nás Ježíš rozehřívá svojí láskou, aby pronikla celým naším bytí. Z pokladů svého Nejsvětějšího Srdce nám uděluje milost, kterou potřebujeme, abychom byli uzdraveni ze svojí nemohoucnosti a otevřela se nám mysl i srdce ke vzájemnému naslouchání, chápání a odpouštění.

Před chvílí jsme slyšeli svědectví Felicity, Issaca a Ghislaina, kteří přišli z Burkiny Faso. Vyprávěli nám dojemný příběh o odpuštění v rodině. Básník řekl, že „mýlit se je lidské, odpouštět božské“. A je to pravda: odpuštění je zvláštní Boží dar, který hojí naše rány a přibližuje nás jedny druhým. Drobná a jednoduchá, denně obnovovaná gesta odpuštění jsou základem, na němž se buduje solidní křesťanský rodinný život. Vedou nás, abychom přemáhali domýšlivost, přezíravost a rozpačitost a smířili se. Nezřídka se na sebe rozzlobíme, chceme se usmířit, ale nevíme jak. Smiřování působí rozpaky, ale chceme jej! Není to těžké, nýbrž snadné. Stačí pohlazení a mír je nastolen. Je pravda, že rád zdůrazňuji nezbytnost naučit se v rodinách třem slovům: „promiň“, „prosím“ a „děkuji“.  Ghislain je vyslovil. Jaké že to byla slova? Všichni: sorry, please, thank you. (lidé odpovídají) Neslyším. (lidé odpovídají hlasitěji: sorry, please, thank).  jakKdyž se doma pohádáš, ujisti se vždy před spaním, že jsi požádal o odpuštění a litoval. Dříve než skončí den, smiř se. Víte, proč je nutné smířit se, dříve než se nachýlí den? Protože jinak na druhý den začne „studená válka“, která je velice nebezpečná! Varujte se studené války v rodině!  I když jsi pokoušen jít spát do jiného pokoje sám, jednoduše zaťukej na dveře a řekni: „Smím, prosím, vstoupit?“ Je zapotřebí jeden pohled, jeden polibek, jedno laskavé slůvko... a všechno bude jako předtím! To říkám proto, že jedná-li se tak v rodinách, přežijí. Neexistuje dokonalá rodina, a nenavykne-li si rodina na odpouštění, roznemůže se a postupně se hroutí.

Odpouštět znamená opustit se a darovat. Ježíš nám odpouští neustále. Mocí Jeho odpuštění můžeme také my odpouštět druhým, pokud opravdu chceme. Není to ostatně to, oč prosíme v modlitbě Otčenáš? Děti se učí odpouštět, když vidí, že si odpouštějí rodiče. Chápeme-li to, můžeme docenit velikost Ježíšova učení o manželské věrnosti. Je to mnohem víc než chladná povinnost zákona, jde především o mocný příslib věrnosti Boha svému slovu a své bezmezné milosti. Kristus zemřel pro nás, abychom si mohli odpouštět a smiřovat se mezi sebou. Takto se jako lidé a jako rodiny učíme chápat pravdu oněch slov svatého Pavla o tom, že všechno pomíjí, ale „láska nikdy nepřestává“ (1 Kor 13,8).

Díky Nishe a Tedovi za jejich svědectví z Indie, kde učíte svoje děti být pravou rodinou. Pomáháte nám také chápat, že sociální sítě nejsou pro rodiny nutně problémem, ale mohou přispět k vytváření „sítě“ přátelství, solidarity a vzájemné podpory. Rodiny se mohou kontaktovat přes internet a mít z toho prospěch. Sociální sítě mohou být prospěšné, pokud se užívají umírněně a rozvážně. Například vám, kteří se účastníte tohoto Světového setkání rodiny a formujete duchovní síť přátelství, mohou sociální sítě  pomoci uchovat si tyto kontakty a rozšířit je na další rodiny v mnoha částech světa. Je důležité, aby se tyto prostředky nestaly hrozbou pravé sítě vztahů těla a krve, neuvěznily nás do virtuální reality a neizolovaly od konkrétních vztahů, které nás podněcují vydávat ze sebe to nejlepší ve společenství s druhými. Příběh Teda a Nishy může všem rodinám pomoci, aby zkoumali, zde není třeba omezit čas, trávený s těmito technologickými prostředky, a věnovat se důkladněji sobě navzájem a Bohu. Když užíváš sociální sítě přespříliš, „ocitáš se na orbitě“. Když u stolu v rodině namísto hovoru s druhými má každý mobil a je připojen někam ven, je „na orbitě“. To je však nebezpečné. Proč? Protože ti odebírá konkrétnost rodiny a uvádí tě do „plynného“ života bez konzistence. Mějte se na pozoru. Připomeňte si příběh Teda a Nishy, kteří nás učí, jak správně používat social media.

Slyšeli jsme od Enasse a Sarmaada, jak mohou láska a víra v rodině být zdrojem síly a pokoje i uprostřed násilí a zmaru, které působí válka a pronásledování. Jejich příběh nás zavádí do tragických situací, kterými denně trpí rodiny nucené opouštět svoje domy ve snaze najít bezpečí a pokoj. Avšak Enass a Sarmaad nám také ukázali, jak je možné díky rodině a solidaritě prokázané mnoha jinými rodinami obnovit život a obrodit naději. Rodiny v každé společnosti rodí pokoj, protože učí lásce, přívětivosti a odpuštění, což jsou nejlepší léky proti nenávisti, předsudku a pomstě, jež kontaminují život lidí i komunit.

Jak učil jeden skvělý irský kněz, „rodina, která se společně modlí, nerozpadne se“ a šíří pokoj. Taková rodina může být významnou oporou jiným rodinám, které v pokoji nežijí. Po smrti otce Ganniho si Enas, Sarmaad a jejich rodiny zvolili odpuštění a smíření namísto nenávisti a zášti. Spatřili ve světle kříže, že zlu je možné odporovat pouze dobrem a nenávist lze překonat pouze odpuštěním. Téměř neuvěřitelně dokázali najít pokoj v Kristově lásce, která všechno tvoří nové. Dnes večer sdílejí tento pokoj s námi. Modlili se, společně se modlili. Když jsem poslouchal sbor, viděl jsem jednu maminku, jak učila syna znamenat se křížem. Zeptám se vás: učitě děti se přežehnat křížem? Ano nebo ne? (lidé odpovídají: yes). Neučíte je něco takového (papež dělá rychlé gesto), o čem se neví, co to je? Je velmi důležité, aby děti již odmalička uměli dobře se přežehnat křížem. Je to první krédo, které se učí. Vyznání víry v Otce i Syna i Ducha svatého. Dnes večer vy, rodiče, ještě než se uložíte ke spánku, zeptejte se, zda jste naučili svoje děti dobře se pokřižovat.

Kristova láska, která obnovuje všechno, umožňuje manželství, a manželská láska se vyznačuje věrností, nerozlučitelností, jednotou a otevřeností životu. O tom je čtvrtá kapitola Amoris laetitia. Viděli jsme tuto lásku u Mary a Damiena a v jejich rodině s deseti dětmi. Zeptám se vás (obrací se k nim papež): zlobí vás děti? Hm, život je takový, ale je krásné mít deset dětí! Thank you. Díky za vaše slova a vaše svědectví lásky a víry! Řekli jste nám, že klíčem vašeho rodinného života je upřímnost. Z vašeho vyprávění jsme pochopili, jak důležité je neustále přicházet k onomu zdroji pravdy a lásky, jež proměnil váš život. Kdo to je? Ježíš, který svoji veřejnou službu zahájil na svatbě. Tam, v Káni proměnil vodu v dobré víno a umožnil tak pokračovat v radostné oslavě. Tak je tomu s manželskou láskou. Nové víno začíná kvasit během zásnub, nezbytně, leč přechodně, a dozrává manželským životem ve vzájemném sebedarování, jež umožňuje manželům, aby se ze dvou stali  „jedním tělem“. A otevírá jejich srdce těm, kterým se lásky nedostává, zejména osamoceným, opuštěným, slabým a proto zranitelným, kteří jsou skartační kulturou opomíjeni. Tato kultura, kterou dnes prožíváme, skartuje všechno, co nepotřebuje: skartuje děti, protože otravují, skartuje staré, protože jsou k ničemu... Jedině láska nás zachrání z této skartační kultury.

Rodiny jsou všude povolány nadále růst a jít kupředu, byť i uprostřed těžkostí a omezení právě tak, jako minulé generace. Všichni jsme součástí velkého řetězce rodin, který sahá až k počátku časů. Naše rodiny s dětmi, které se jednou stanou rodiči a potom prarodiči, jsou živé pokladnice paměti. Od nich dostáváme identitu, hodnoty a víru. Viděli jsme to u Alda a Marisy, kteří jsou manželi více než padesát let. Jejich manželství je památníkem lásky a věrnosti! Jejich vnoučata je udržují mladými; jejich dům je naplněn veselím, štěstím a tancem. Bylo krásné vidět (na videu) babičku, jak učí vnučky tancovat! A myslíte, že to byla procházka růžovou zahradou? Řekli vám, že tomu tak nebylo! Museli začínat znovu a znovu, ale nepřestali se vracet zpět jako Samařská žena, aby načerpali svěží vodu ze studnice Boží milosti! A nalezli také nové víno lásky, která přináší radost a naději, dar, který nyní předávají dětem a vnukům.

Společnost – poslyšte dobře – společnost, která si necení prarodičů, je společnost bez budoucnosti. Církev, které neleží na srdci mezigenerační vztahy, ztratí to, na čem záleží doopravdy, totiž lásku. Naši prarodiče nás učí významu manželské a rodičovské lásky. Oni sami vyrostli v rodině a zakusili náklonnost synů a dcer, bratří a sester. Proto jsou pro nové generace pokladem zkušeností a moudrosti. Je obrovská chyba neptat se starých na jejich zkušenosti nebo si myslet, že mluvit s nimi je ztráta času. V této souvislosti bych rád poděkoval Misse za její svědectví. Mezi kočovníky vždycky vládne úcta ke starším, a péče o ně je znamením vnitřní solidarity velké rodiny.

Je pozdě a jste unaveni! Já též! Ale nechte mne ještě říci poslední věc. Vy rodiny, jste nadějí církve a světa! Bůh – Otec i Syn i Duch svatý – stvořil lidstvo ke svému obrazu a podobě, aby mu dal účast na Svojí lásce, stalo se jedinou rodinou rodin a užívalo pokoje, který může dát pouze On. Svědectvím, které vydáváte evangeliu, můžete pomáhat Bohu uskutečnit Jeho sen. Můžete přispět k tomu, aby se všechny Boží děti znovu přiblížily k Bohu, rostly v jednotě a učily se, co znamená život velké rodiny v pokoji pro svět. Z tohoto důvodu jsem si přál rozdat každému z vás výtisk Amoris laetitia, která vznikla na dvou synodách o rodině a byla napsána jako určitý návod, jak radostně žít evangelium rodiny. Maria naše Matka, Královna rodin a pokoje, ať je vám všem oporou na životní cestě lásky a štěstí!

A nyní na závěr našeho večera, recitujme všichni společně modlitbu tohoto Světového setkání:

Bože, náš Otče,
jsme bratry a sestrami v Ježíši, tvém Synu,
a v Duchu tvé lásky tvoříme jednu rodinu.
Zahrň nás požehnáním radosti z lásky.
Dej, ať jsme trpěliví a vlídní,
milí a velkorysí
a ujímáme se těch, kdo jsou v nouzi.
Pomáhej nám žít tvé odpuštění a pokoj.
Svou láskyplnou péčí ochraňuj všechny rodiny,
zvláště ty, za které nyní prosíme:
(chvíle ticha).

Rozmnožuj naši víru,
posiluj naši naději,
uchovej nás v bezpečí své lásky
a dej, ať jsme ti stále vděční
za dar života, který společně sdílíme.
Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Maria, matko a průvodkyně, oroduj za nás.
Svatý Josefe, otče a ochránce, oroduj za nás.
Svatí Jáchyme a Anno, orodujte za nás.
Svatí Ludvíku a Zelie Martinovi, orodujte za nás.

Dobrou noc, spěte krásně! Nashledanou zítra.

Přeložil Milan Glaser

26. srpna 2018, 15:45