Beta verze

Cerca

Vatican News
POPE FRANCIS Ekumenické setkání v Bari 7. července 2018  (ANSA)

Na Blízkém východě jsou zakořeněny naše duše

Papežova promluva na zahájení ekumenické modlitby za pokoj na Blízkém východě, Bari

Drazí bratři,

přišli jsme na pouť do Bari, okna otevřeného na Východ, a v srdci si neseme svoje církve, národy a množství lidí, kteří žijí v situaci velkého utrpení. Jim pravíme: „Jsme vám nablízku.“ Drazí bratři, ze srdce děkuji, že jste tak ochotně a pohotově přišli. A jsem velice vděčný vám všem, kteří nás hostíte v tomto městě setkání a přívětivosti.

Na naší společné cestě je nám oporou Svatá Matka Boží, která je zde ctěna jako Hodegetria: ta, která ukazuje cestu. Tady spočívají ostatky svatého Mikuláše, biskupa Východu, jehož úcta brázdí moře a překračuje hranice církví. Svatý divotvůrce kéž se přimlouvá za zahojení ran, které v sobě mnozí nosí. Vidíme tady horizont i moře a cítíme pohnutí prožít tento den s myslí a srdcem obráceným k Blízkému východu, křižovatce civilizací a kolébky velkých monoteistických náboženství.

Tam nás obdařil svým navštívením Pán, „slunce vycházející z výsosti“ (Lk 1,78). Odtamtud se rozšířilo do celého světa světlo víry. Tam vytryskly čerstvé prameny duchovnosti a mnišství. Tam se zachovaly jedinečné starobylé rity a nedocenitelné bohatství sakrálního umění a teologie, tam přebývá odkaz velkých otců ve víře. Tato tradice je pokladem, který máme všemi silami opatrovat, protože na Blízkém východě jsou zakořeněny samotné naše duše.

Avšak nad tímto skvoucím krajem se shlukla zvláště v posledních letech hustá mračna: války, násilí, zmar, okupace a fundamentalismy, vnucená migrace a opuštěnost. To vše za mlčení mnohých a se spoluvinou četných. Blízký východ by bez křesťanů nebyl Blízkým východem.

Tento den začíná modlitbou, aby božské světlo ozářilo temnoty světa. Před svatým Mikulášem jsme již zažehli „lampu jediného plamene“, symbol jediné církve. Společně si přejeme dnes rozžehnout plamen naděje. Lampy, které rozsvítíme, ať jsou znamením světla, které bez ustání v noci svítí. Křesťané jsou totiž světlem světa (srov. Mt 5,14) nejen tehdy, září-li celé okolí, ale i tehdy, když se v temných chvílích nepoddávají temnotě, jež všechno obestírá, nýbrž živí knot naděje olejem modlitby a lásky. Když se pozvedají ruce k nebi v modlitbě a podává se ruka bratrovi, aniž by se hledal vlastní prospěch, plane a září oheň Ducha, Ducha jednoty, Ducha pokoje.

Modleme se v jednotě a s cílem vyprosit na Pánu nebes onen mír, který mocní na této zemi dosud nedovedli najít. Od toku Nilu po údolí Jordánu a dál přes řeku Orontés až k Tigrisu a Eufratu, ať zazní volání Žalmu: „Pokoj v tobě!“ (122, 8). Za trpící bratry a za přátele každého lidu i kréda, opakujeme: Pokoj v tobě! Spolu se Žalmistou jej vyprošujme zejména Jeruzalému, svatému městu - milovanému Bohem a raněnému lidmi - nad kterým Pán dosud pláče: Pokoj v tobě!

Ať je pokoj – toto volání mnoha dnešních Ábelů stoupá k Božímu trůnu. Nemůžeme si dovolit říci o nich na Blízkém východě ani kdekoli na světě: „Copak jsem já hlídačem svého bratra?“ (Gen 4,9). Lhostejnost zabíjí, a my chceme být hlasem, který protiřečí vraždící lhostejnosti. Chceme dát hlas tomu, kdo hlas nemá a může jen polykat slzy, protože Blízký východ dnes pláče, trpí a mlčí, zatímco jiní jej pošlapávají svojí žádostí po moci a bohatství. Pro maličké, jednoduché, raněné, pro ty, na jejichž straně je Bůh, vyprošujeme pokoj! Bože „veškeré útěchy“ (2 Kor 1,3), který uzdravuješ zlomená srdce a obvazuješ rány (srov. Žl 147,3), vyslyš naši dnešní modlitbu.

 

Přeložil Milan Glaser

07. července 2018, 13:15