Pope Francis' Angelus prayer Pope Francis' Angelus prayer  

Nesmíme být netečnými a klidnými diváky

Promluva papeže před polední modlitbou Anděl Páně 29. července 2018.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium (srov. Jan 6,1-5) podává událost rozmnožení chlebů a ryb. Ježíš, který spatřil, že za ním od břehů Tiberiadského jezera přichází velký zástup, položil apoštolovi Filipovi otázku: »Kde nakoupíme chleba, aby se tito lidé najedli?« (v.5). Trocha peněz, které Ježíš a apoštolové měli, však nestačilo na nákup jídla pro takové množství. Ondřej, jeden z Dvanácti, přivedl k Ježíši chlapce, který dal k dispozici vše, co měl: pět chlebů a dvě ryby. »Ale co to je pro tolik lidí« – řekl Ondřej (v.9). Hodný to chlapec! Odvážný. I on viděl ten zástup, měl svých pět chlebů a řekl: „Mám toto, jestli to k něčemu bude, jsem k dispozici.“ Tento chlapec nás nutí k zamyšlení. Ta smělost! Mladí jsou takoví, mají odvahu. Je třeba jim pomáhat, aby ji mohli rozvinout. Ježíš tedy pokynul učedníkům, aby se lidé posadili. Potom vzal ony chleby a ony ryby vzdal díky Bohu a rozdával (v. 11) a všichni mohli jíst do sytosti. Všichni se najedli, kolik chtěli.

Liturgie nás v tomto evangeliu nabádá, abychom neztráceli ze zřetele Ježíše, který minulou neděli - v Markově evangeliu - »uviděl velký zástup a bylo mu jich líto« (6,34). I onen chlapec s pěti chleby měl tento soucit a říkal si: „Ubozí lidé! A já mám toto...“ Soucit jej přiměl, aby nabídnul, co měl. Dnes nám totiž Jan ukazuje opět Ježíšovu pozornost k primárním potřebám lidí. Epizoda začíná konkrétním faktem: lidé mají hlad, a Ježíš nabádá svoje učedníky, aby tento hlad  utišili. Ježíš ovšem zástupům nedal pouze toto, nýbrž Slovo, útěchu, spásu a nakonec svůj život. Určitě však měl také starost o pokrm pro tělo. A my, Jeho učedníci, nemůžeme dělat jako by nic. Jedině, budeme-li vnímat ty nejjednodušší požadavky lidí a postavíme-li se do jejich konkrétních existenčních situací, budou nám naslouchat, až budeme mluvit o vyšších hodnotách.

Láska, kterou chová Bůh k lidstvu lačnějícímu po chlebu, svobodě, spravedlnosti, pokoji a zejména milosti Boží, nikdy neustává. Ježíš tiší tento hlad i dnes svojí živou a útěšnou přítomností a činí tak naším prostřednictvím. Proto nás evangelium vybízí, abychom byli ochotní a činorodí, jako onen chlapec, který si uvědomil, že má pět chlebů, a řekl si, že je dá k dispozici. Tváří v tvář hladu - jakémukoli hladu – mnoha bratří a sester ve všech částech světa, nesmíme být netečnými a klidnými  diváky. Zvěstování Krista, který je chlebem věčného života, vyžaduje velkorysé nasazení pro solidaritu s chudými, slabými, posledními a bezbrannými. Blíženecký skutek lásky nejlépe prokazuje kvalitu naší víry jak na rovině osobní, tak na té komunitní.

Na závěr, když byli všichni nasyceni, řekl Ježíš učedníkům, aby sebrali zbylé kousky a nic nepřišlo vniveč. Chtěl bych vám tuto Ježíšovu větu zopakovat: »Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar« (v.12). Myslím na lidi, kteří mají hlad a na to, kolik zbylého jídla, vyhazujeme.. Každý z nás ať se zamyslí: kam jdou zbytky jídla z oběda a z večeře? Jak se u mne doma zachází se zbytky jídla? Zahazují se? Ne. Máš-li takový zvyk, poradím ti: promluv si se svými prarodiči, kteří žili po válce, a zeptej se, jak nakládali s jídlem, které zbylo... Nikdy nevyhazujme zbylé jídlo. Buď se znovu zpracuje anebo se daruje tomu, kdo nic nemá. Zbylé jídlo se nikdy nevyhazuje. Toto je rada a také zpytování svědomí. Jak se doma zachází se zbytky jídla?

Prosme Pannu Marii, aby ve světě převládly plány rozvoje, výživy a solidarity, a nikoli nenávisti, zbrojení a války.

Těsně po požehnání papež dodal:

A nezapomínjete na dvě věci: obraz a otázku. Obraz odvážného mladíka, který dává to málo, co má, na utišení hladu velkého zástupu. Mějte vždy odvahu. A otázku ke zpytování svědomí: jak se doma zachází se zbytky jídla?

Přeložil Milan Glaser

29. července 2018, 19:21