Beta verze

Cerca

Vatican News
Angelus by Pope Francis in St. Peter's square Promluva před mariánskou modlitbou Anděl Páně 8. července 2018  (ANSA)

Bůh se nepřizpůsobuje předsudkům

Promluva papeže před mariánskou modlitbou Anděl Páně

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium (srov. Mk 6,1-6) prezentuje Ježíše, jak se vrací do Nazareta a v sobotu jde do synagogy, aby tam učil. Od chvíle, kdy odtamtud odešel, aby kázal v okolních vesnicích, nikdy domů nevkročil. Nyní se vrací. Celé město proto přijde, aby si vyslechlo syna zdejšího lidu, jehož pověst duchovního učitele a mocného léčitele byla rozšířena již po celé Galileji a dále. Očekávatelný úspěch se však změnil ve zjevné odmítnutí, a to až do té míry, že tam Ježíš nemohl udělat žádný zázrak, jen několik uzdravení (srov. v.5). Dynamika tohoto dne se odráží v jedné podrobnosti, kterou uvádí Marek. Lidé z Nazareta nejprve naslouchají a žasnou; potom se s údivem ptají: »kde se to vněm vzalo?« a nakonec se pohorší, když si uvědomí, že jde o pouhého tesaře, Mariina syna, který vyrůstal mezi nimi (v. 2-3). Proto Ježíš dojde k závěru, který se stal příslovečným: »Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti« (v. 4).

Ptejme se: jak je možné, že Ježíšovi krajané přecházejí od úžasu k nevěře? Porovnávají skromný Ježíšův původ a jeho nynější schopnosti: je tesařem, nestudoval, ačkoli káže lépe než učitelé Zákona a koná zázraky. A místo aby se otevřeli realitě, pohorší se. Podle obyvatel Nazareta je Bůh příliš veliký, než aby se snížil k tomu mluvit skrze tak prostého člověka! Vtělení je tím, co pohoršuje. Událost Boha, který se stal člověkem, jí a spí jako jeden z nich, je zarážející. Syn Boží převrací každé lidské schéma: nejsou to učedníci, kteří myjí nohy Pánu, nýbrž Pán omývá nohy učedníkům  (srov. Jan 13,1-20). To je důvod pohoršení a nevíry nejenom tehdy, ale v každé době, i dnes.

Převrácení provedené Ježíšem nutí Jeho včerejší i dnešní učedníky k osobní a komunitní  prověrce. Také v naší době je totiž možné živit předsudky, které brání pochopit realitu. Pán nás však vybízí, abychom si osvojili pokorný postoj naslouchání a chápavého očekávání, protože Boží milost se nám často dává překvapivým způsobem, který neodpovídá našemu očekávání. Pomysleme společně na Matku Terezu z Kalkaty například. Drobná řeholní sestra, které nikdo nedal korunu, chodila po ulicích sbírat umírající, aby mohli důstojně zemřít. Tato drobná řeholnice modlitbou a skutky dokázala divy! Nepatrnost jedné ženy převrátila charitativní působení v církvi. Je to příklad naší doby. Bůh se nepřizpůsobuje předsudkům. Musíme se snažit otevřít srdce a mysl, abychom přijali  božskou realitu, která nám jde vystříc. Jde o to věřit: nedostatek víry je překážkou Boží milosti. Mnozí pokřtění žijí jako by Kristus neexistoval. Opakují gesta a znamení víry, ale neodpovídá jim skutečné přilnutí k Ježíšově osobě a Jeho evangeliu. Každý křesťan – my všichni, každý z nás – je povolán prohloubit tuto základní příslušnost a snažit se ji dosvědčovat důsledným životem, jehož vodítkem bude vždycky činorodá láska.

Prosme Pána, aby na přímluvu Panny Marie, rozmělnil tvrdost srdcí a sevřenost myšlení, abychom byli otevřeni Jeho milosti, Jeho pravdě a Jeho poslání dobroty a milosrdenství, určených všem, aniž by byl někdo vyloučen.

 

Přeložil Milan Glaser

08. července 2018, 19:34