Beta verze

Cerca

Vatican News
Ekumenická bohoslužba v sídle Světové rady církví Ekumenická bohoslužba v sídle Světové rady církví 

Papež při ekumenické modlitbě: Žít podle Ducha znamená odmítat zesvětštění

Papež František krátce před osmou hodinou ráno zahájil třiadvacátou zahraniční cestu svého pontifikátu, která jej zavedla do Ženevy. Během jednodenní návštěvy švýcarské metropole římský biskup promluvil v sídle Světové rady církví, aby tak završil její kulaté jubileum. Již ve středu večer však Svatý otec svěřil svou “ekumenickou pouť” Matce Boží v římské bazilice Santa Maria Maggiore, kde se pomodlil před starodávnou mariánskou ikonou Salus Populi Romani.

Papež František přijel do Ženevy u příležitosti sedmdesátého výročí založení Světové rady církví, a tedy na pozvání generálního tajemníka této ekumenické instituce, norského pastora Olava Fykseho Tveita:

“Je pro nás velikou poctou a inspirací, že u nás můžeme papeže přivítat. Zároveň je to známka toho, v jakém bodě ekumenického hnutí nyní jsme a co jsme dosud v rámci Světové rady vykonali. Vyvinulo se totiž velice silné společné chápání toho, co to vůbec znamená být církví”,

uvedl evangelický pastor a teolog pro Vatikánský rozhlas. Papež František, kterého do Ženevy doprovodil předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, švýcarský kardinál Kurt Koch, s cílem své “ekumenické pouti” seznámil rovněž novináře, kteří se dnes dopoledne shromáždili na palubě letounu italských aerolinek:

“Všechny vás zdravím a děkuji vám za vaši práci během této cesty. Je to cesta směrem k jednotě, doprovázená touhou po jednotě…”

řekl Svatý otec, kterého po přistání v Ženevě čekala protokolární část návštěvy – soukromé setkání s prezidentem Švýcarské konfederace, Alainem Bersetem, které trvalo asi dvacet minut. Ihned z letištního salonku se římský biskup vydal do Ekumenického centra Světové rady církví, situovaného v mezinárodní části města poblíž úřadů OSN. Budova obklopená rozlehlým parkem byla otevřena v polovině šedesátých let a její jádro tvoří ekumenická kaple, dílo dánského architekta Erica Mollera, kterou papež ihned po příjezdu navštívil.

Ve vstupní hale Ekumenického centra se poté konala ekumenická bohoslužba, při které zaznělo čtení z páté kapitoly listu Galaťanům. Jak papež František podotkl v kázání, tato církevní obec prožívala vnitřní spory: byly mezi nimi totiž skupiny, které se vzájemně přely a obviňovaly. Apoštol je proto několikrát vybízí, ať jdou podle Ducha (srov. Gal 5,16.25).

Pouť je metafora, která vyjevuje smysl lidského života. Lidský život si sám nevystačí, ale stále hledá něco dalšího. Srdce nás pobízí, abychom vykročili a dosáhli cíle. Chůze je však kázeň, námaha a vyžaduje každodenní trpělivost a neustálé cvičení. Je třeba zříci se mnoha cest a vybrat tu, jež vede k cíli, a uchovávat si paměť, abychom ji neztratili. Cíl a paměť. Chůze vyžaduje, abychom se pokorně dokázali vrátit zpět, je-li to nezbytné, a pečovali o druhé během cesty, neboť pouze společně se jde dobře. Putování zkrátka vyžaduje neustálou konverzi.“

Na jedné straně existuje cesta podle Ducha; na druhé straně „propadání žádostem těla“ (srov. Gal 5,16), pokračoval papež František. Volba majetnictví a logika sobectví však přináší tragické důsledky, které máme denně před očima. Na stezkách dnešního světa vládne obrovská lhostejnost, člověk se stává otrokem bezuzdného konzumismu, maličcí a staří se mění v obtížné odpadky, přehlušuje se Boží hlas a stvoření se využívá k pouhému uspokojení svých potřeb.

„Dnes nás interpelují slova apoštola Pavla více než dříve. Žít podle Ducha znamená odmítat zesvětštění. Znamená to volit logiku služby a růst v odpuštění. Znamená to pohroužit se do dějin spolu s Bohem nikoli nabubřelým vytahováním se, nýbrž v rytmu „jediného přikázání: Miluj svého bližního jako sebe“ (v. 14).“

Během dějin došlo k rozdělení mezi křesťany nezřídka proto, že ke  kořenům jejich společného života prosáklo světské smýšlení, vysvětloval Svatý otec. Nejprve se starali o svoje zájmy, potom o Ježíše Krista.

Za takové situace bylo pro nepřítele Boha i člověka snadné nás rozdělit, protože jsme sledovali směr těla, nikoli Ducha. Dokonce i některé minulé pokusy o ukončení oněch rozdělení skončily uboze, protože byly vedeny hlavně světskou logikou. Hnutí, ke kterému značně přispěla Ekumenická rada církví, se však zrodilo z milosti Ducha svatého (srov. Unitatis redintegratio,1). Ekumenismus nás uvedl do pohybu podle Ježíšovy vůle a bude se rozvíjet, pokud bude veden Duchem a odmítne každé sebevztažné zdráhání“.

Mohlo by se však namítnout, že takovéto putování je ztrátové, dodal František. Údajně totiž patřičně nechrání zájmy vlastních komunit, často pevně stmelených etnickou příslušností nebo ustáleným zaměřením, ať už jsou spíše „konzervativní“ či „pokrokové“.

„Ano, rozhodnout se patřit Ježíšovi spíše než Apollovi či Kéfovi (srov. 1 Kor 1,12), být Kristův spíše než „Žid či Řek“ (srov. Gal 3,28), Pánův spíše než pravicový či levicový a dát podle evangelia přednost bratrovi a nikoli sobě, je v očích tohoto světa nezřídka ztrátové. Nemějme strach ze ztrátové práce. Ekumenismus je velký „ztrátový podnik“. Jde však o evangelní ztrátu, jak naznačuje Ježíš: „Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho“ (Lk 9,24). (...) Je to logika Paschy. Ta jediná přináší plody.“

Je samozřejmě těžké mírnit nevraživost a kultivovat společenství a je obtížné vyváznout z rozporů a vzájemného odmítání, jež byly živeny celá staletí, připustil papež František. Ještě těžší je odolat záludnému pokušení kráčet společně, avšak ve snaze dosáhnout nějakého postranního zájmu. Toto není logika Apoštola, nýbrž Jidáše, který šel spolu s Ježíšem, ale kvůli svým zájmům, varoval římský biskup.

„Odpověď na naše vrávoravé kroky je stále tatáž: jít podle Ducha, očišťovat srdce od zla, volit se svatou umíněností cestu evangelia a odmítat zkratky tohoto světa. (...) Tato cesta má přesný cíl: jednotu. Opačná cesta, tedy rozdělení, vede k válkám a pustošení. Stačí si přečíst dějiny. Pán nás žádá, abychom šli neustále cestou společenství, které vede k pokoji. Rozdělení totiž „zřejmě odporuje Kristově vůli, je pohoršením světu a poškozuje svatou věc hlásání evangelia všemu stvoření“ (Unitatis redintegratio, 1). Pán od nás žádá jednotu; svět, soužený mnoha rozděleními, která dopadají zejména na ty nejslabší, volá po jednotě“.

Prosme Otce, ať se zdatněji ubíráme cestami Ducha. Kříž ať tuto cestu orientuje, neboť na něm byly zbořeny všechny dělící přehrady a přemoženo každé nepřátelství, uzavřel papež František homilii při ekumenické bohoslužbě v sídle Světové rady církví.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

V poledne se papežská delegace odebrala do Ekumenického institutu na zámečku v Bossey, kde si papež promluvil s tamními studenty teologie z celého světa.

 

(jag)

21. června 2018, 14:22