Papež: Bůh nikdy nežádá, aniž by předem obdaroval

Generální audienci zahájil papež také tuto středu v aule Pavla VI. přibližně hodinovým setkáním s nemocnými, které nejprve krátce společně oslovil a pak jednotlivě pozdravil. Přibližně dvě stovky lidí poté sledovaly z obrazovek v klimatizované aule katechezi, která probíhala na Náměstí sv. Petra. Byla uvedena starozákonním čtením (Dt 4,32-35), které vybízí věřící, aby pamatovali na to, co pro ně učinil Bůh. Papež František pokračoval v cyklu katechezí věnovaných Desateru přikázání a věnoval se textu, kterým jsou přikázání uvedena (Ex 20,2) a kterým Hospodin připomíná vysvobození izraelského lidu z egyptského otroctví.

„Osvobozující čin Boha umístěný na začátku Desatera – tedy přikázání – je odpovědí na tento křik. Nezachráníme se sami, ale můžeme křičet o pomoc: „Pane, zachraň mne; Pane, ukaž mi cestu; Pane, pohlaď mne; Pane, dej mi trochu radosti.“ To je volání o pomoc, a je na nás, abychom žádali o vysvobození z egoismu, hříchu a z okovů otroctví. Toto volání je důležité, je modlitbou, je vědomím toho, co nás ještě deprimuje a není v nás osvobozeno. Mnohé v naší duši není osvobozeno. „Zachraň, pomoz, osvoboď mne“ – to je krásná prosba k Pánu. Bůh očekává toto volání, protože může a chce zlomit naše okovy. Bůh nás nepovolal k životu, abychom zůstávali deprimováni, nýbrž byli osvobozeni, žili ve vděčnosti a radostně poslouchali Toho, který nás tolik obdaroval, nekonečně víc než kolik bychom kdy mohli my dát Jemu! A to je krásné. Bůh ať je vždy veleben za všechno, co v nás učinil, činí a učiní!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy KATECHEZE je ZDE

(mig)