O dvou neporozuměních, s nimiž se Ježíš musel potýkat
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (srov. Mk 3,20-35) nám ukazuje dva typy neporozumění, se kterými se Ježíš musel potýkat: neporozumění od učitelů Zákona a od vlastních příbuzných.
První neporozumění. Učitelé Zákona byli učení muži vzdělaní v Písmu svatém a pověření jeho vysvětlováním lidu. Někteří z nich byli z Jeruzaléma posláni do Galileje, kde se roznesla pověst o Ježíšovi, aby jej v očích lidí zdiskreditovali. Byli úředně pověřeni jej zdiskreditovat a připravit o autoritu. Toto bylo jejich nepěkné poslání. Tito učitelé Zákona přinesli přesné a úděsné obvinění, nezdráhali se jít k věci a řekli: »Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů« (v.22). To znamená, že vládce zlých duchů je jeho hybatelem, což je skoro totéž jako říci, že je posedlý. Ježíš skutečně uzdravoval mnoho nemocných, a oni jim chtěli namluvit, že tak nečinil silou Božího Ducha, nýbrž Zlého, mocí ďábla. Ježíš reagoval silnými a jasnými slovy, netoleroval to, neboť oni učitelé, patrně aniž by si toho všimli, upadají do nejhoršího hříchu: popírají a rouhají se Boží Lásce, která je a působí v Ježíši. Toto rouhání je hříchem proti Duchu svatému, jediným - jak říká Ježíš - neodpustitelným hříchem, protože vzniká v srdci, jež se uzavírá Božímu milosrdenství, které působí v Ježíši.
Tato epizoda však obsahuje varování, které slouží nám všem. Může se totiž stát, že mocná zášť proti dobru a dobrým skutkům nějakého člověka může dovést až k jeho falešnému obvinění. Tady je opravdu smrtelný jed, totiž zloba, která chce promyšleně zničit dobrou pověst druhého. Bůh nás chraň před tímto úděsným pokušením! A pokud si při zpytování svého svědomí všimneme, že v nás klíčí tento plevel, jděme jej ihned vyznat ve svátosti pokání, dříve než se rozroste a přinese svoje zhoubné, nezhojitelné následky. Mějte se na pozoru, protože tento postoj ničí rodiny, přátelství, komunity, ba i společnost.
Dnešní evangelium mluví o dalším a zcela odlišném neporozumění ve vztahu k Ježíši, totiž o neporozumění, jež mu projevili jeho vlastní příbuzní. Ti byli znepokojeni jeho novým potulným životem, který považovali za bláznovství (srov. v.21). Projevoval totiž lidem, zejména nemocným a hřísníkům, takovou vstřícnost, že neměl ani čas se najíst. Takový byl Ježíš. Prvně lidé, služba a pomoc lidem, vyučování a uzdravování lidí. Byl pro lidi. Neměl ani čas na jídlo. Jeho příbuzní se tedy rozhodli, že jej přivedou zpět do Nazareta, domů. Přišli na místo, kde Ježíš kázal, a dali si ho zavolat. Řekli mu: »Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají. Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ a rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka“« (Mk 3,32-34). Ježíš vytvořil novou rodinu, která již není založena na přirozených svazcích, nýbrž na víře v Něho, na Jeho lásce, s níž nás přijímá a sjednocuje nás mezi sebou v Duchu svatém. Všichni, kdo přijímají Ježíšovo slovo, jsou Boží děti a mezi sebou bratři a sestry. Přijetím Ježíšova slova se stáváme bratry a sestrami mezi sebou, Ježíšovou rodinou. Pomlouváním druhých a ničením pověsti druhých se stáváme ďáblovou rodinou.
Tato Ježíšova odpověď není nedostatek respektu vůči Jeho matce a příbuzným. Naopak, pro Marii je tím největším uznáním, protože právě ona je dokonalou učednicí, která ve všem dbala Boží vůle. Kéž nám Panenská Matka pomáhá žít v neustálém společenství s Ježíšem, uznávat dílo Ducha svatého, který působí v Něm a v církvi a obrozuje svět k novému životu.
Přeložil Milan Glaser
