Beta verze

Cerca

Vatican News
2018.06.21- Papa Francesco -Incontro-ecumenico-nel-Centro-Ecumenico-WCC a Ginevra Ekumenické setkání v sídle Světové rady církví v Ženevě 21. června 2018 

Evangelizační rozmach přinese nové ekumenické jaro

„Zvěstovat evangelium až na konec světa přirozeně patří k našemu křesťanskému bytí. Jedinou naší chloubou je Boží velebnost, která je na Kristově tváři, a tento poklad nelze redukovat na imanentní humanismus ani skrývat z obav před tímto světem“ – řekl papež František v sídle Světové rady církví.

Jádrem jeho promluvy, kterou pronesl po vystoupení generálního sekretáře Olafa Tveita a moderátorky Světové rady církvi Agnes Abuomové, byla výzva k novému evangelizačnímu rozmachu. Jsem přesvědčen, že vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi, zdůraznil Petrův nástupce.

V úvodu promuvy se papež  nechal inspirovat 70. výročím této ekumenické instituce a zastavil se u symbolických významů sedmdesátky. Připomněl, že z biblického hlediska označuje plnost času a je znamením Božího požehnání. V Matoušově evangeliu se pak objevuje v pasáži o odpuštění, máme odpouštět nikoli jen sedmkrát, ale „sedmdesát sedmkrát“.

„Tento počet jistě nemá význam kvantitativní, nýbrž otevírá kvalitativní horizont. Není měřítkem spravedlnosti, nýbrž otevírá míru nezměrné lásky, schopné odpouštět bez omezení. Tato láska nám po staletích rozporů umožňuje být spolu jako bratři a sestry, smířeni a vděčni Bohu našemu Otci.“

Jsme zde díky těm, kdo zvolili cestu odpuštění, kdo se nedali zaplést do kontroverzí, ale měli odvahu hledět dál, věřit v jednotu a překonávat podezření a strach, dodal papež. Jsme nositeli víry, lásky a naděje těch, kdo v síle evangelia nalezli odvahu obrátit směr dějin „které nás zavedly k nedůvěře ve stopách ďábelské spirály neustálé fragmentace“. Duch svatý, který je inspirátorem ekumenického hnutí, oproti tomu vyznačil a vyznačoval cestu smířeného společenství, vedoucí k viditelnému projevení bratrství, které věřící již spojuje, pokračoval papež. Připomněl, že Světová rady církví vznikla jako nástroj ekumenického hnutí a odpověď na Pánovu modlitbu za jednotu křesťanů, „aby svět uvěřil“ (Jan 17,21).

„Dovolte mi, drazí bratři a sestry, abych kromě vřelého poděkování za vaše úsilí o jednotu, kterým nešetříte, vyjádřil také jedno znepokojení. Vyplývá z dojmu, že ekumenismus a misijní poslání nejsou již tak těsně spojeny jako v počátcích. Misijní poslání, které je víc než diakonií a podporou lidskému rozvoji, však nemůže být opominuto, ani promarněno. Patří k naší identitě. Zvěstovat evangelium až na  konec světa přirozeně patří k našemu křesťanskému bytí.“

Způsoby evangelizace se sice liší podle času a místa, avšak důležité je připomenout, že Kristova církev roste přitažlivostí, která nespočívá v našich idejích strategiích či programech, pokračoval František.

„V Ježíše Krista se neuvěří za pomoci sběru konsenzů a Boží lid není redukovatelný na pozici nějaké nevládní organizace. Nikoli, síla přitažlivosti spočívá cele v onom vytříbeném daru, který uchvátil apoštola Pavla: »Poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení« (Flp 3,10). To je jediná naše chlouba: „poznání Boží velebnosti, která je na Kristově tváři“ (2 Kor 4,6) a dostalo se nám od Ducha, který je dárcem života. Toto je poklad, který nosíme v hliněných nádobách (srov. 7) a máme jej nabízet tomuto milovanému a trýzněnému světu. Nebyli bychom věrní misijnímu poslání, kdybychom tento poklad redukovali na čistě imanentní humanismus, přizpůsobený dobovým módám. A byli bychom špatnými strážci, kdybychom jej chtěli pouze uchovat a zakopat jej ze strachu před výzvami tohoto světa (srov. Mt 25,25).”

Potřebujeme nový evangelizační rozmach, zdůraznil papež. Jsme povoláni žít radostí evangelia, chválit Pána a sloužit bratřím s touhou otevírat horizonty dobroty a krásy těm, kterým se nedostalo milosti poznat Ježíše.

„Jsem přesvědčen, že vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi.  Stejně jako bylo zvěstování na počátku znamením jara církve, tak přinese evangelizace nové ekumenické jaro. Stejně jako v počátcích se semkněme ve společenství kolem Mistra, nikoli bez zahanbení za svoje neustálé otálení, a řekněme spolu s Petrem: »Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života« (Jan 6,68).

Druhou část promluvy věnoval papež mottu své návštěvy v sídle Světové rady církví, které zní: »Jít, modlit se a společně pracovat«. Jak vysvětlil, sloveso „jít“ chápe dvousměrně, jednak jako směřování ke středu, které nás identifikuje jako ratolesti jediného kmene, jímž je Ježíš, a podruhé jako vycházení na existenciální periferie dneška. Modlitba je pak „kyslíkem ekumenismu“, bez něhož se společenství stává dýchavičným a nerozvíjí se, dodal a vybídl k vzájemné modlitbě jedněch za druhé. Pokud jde o společnou práci František ocenil působení Komise víra a řád, na níž se katolická církev chce i nadále podílet prostřednictvím „vysoce kvalifikovaných teologů“, protože – jak dodal – se týká morálních a etických otázek souvisejících s neuralgickými body ekumenismu. Připomněl také další institucionální spolupráci katolické církve s orgány Světové rady církví a vysoce ohodnotil zejména roli Ekumenického institutu v Bossey. Kromě toho je tu však ještě typicky církevní práce, jak ji vyjadřuje pojem diakonie, „cesta následování Mistra, který „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mk 10,45) – pokračoval papež František.

„Věrohodnost evangelia prokazuje způsob, jakým křesťané odpovídají na volání těch, kteří se v různých částech světa nespravedlivě stávají obětmi tragického růstu exkluze, jež plodí bídu a podněcuje konflitky. Slabí jsou stále více odsouváni na okraj, připravováni o chléb, práci a budoucnost, zatímco bohatých je stále méně a jsou stále bohatší. Nechme se oslovit pláčem trpích a prožijeme pohnutí, protože »programem křesťana je vnímavé srdce« (Benedikt XVI. Deus caritas est, 31). Dívejme se spíše na to, co můžeme konkrétně dělat, než abychom malomyslněli nad tím, co nelze. Hleďme také na tolik našich bratří a sester, kteří jsou v různých částech světa, zejména na Blízkém východě sužováni, protože jsou křesťané. Buďme jim nablízku. A pamatujme, že naši ekumenickou cestu předchází již realizovaný ekumenismus krve, který nás vybízí, abychom šli dál.“

Papež František vybídl ke spolupráci s lidmi dobré vůle a poskytování prostoru těm všeobecně významným situacím a děním, která jsou vnímána na mediální scéně pouze okrajově. Služba těm, kdo jsou v nouzi, je totiž pro křesťana zásadní, a právě na lásku k bližnímu se nás Pán, Milosrdný Samaritán lidstva, bude dotazovat na konci času.

„Ptejme se proto: co můžeme dělat společně? Je-li nějaká služba realizovatelná, proč ji neplánujeme a neděláme společně, abychom zakoušeli intenzivnější zkušenost bratrství prokazováním konkrétní lásky? Drazí bratři a sestry, znovu vám srdečně děkuji. Pomáhejme si jít, modlit se a pracovat společně, aby s Boží pomocí rostla jednota a svět uvěřil.“  

Řekl římský biskup v sídle Světové rady církví.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

Po závěrečné modlitbě Otče náš a papežském požehnání, pozdravil František čtyři členy Federace evangelických církví ve Švýcarsku a ve vstupní hale osobně pozdravil 8 předsedů Světové rady církví a tři mladé členy centrálního výboru této organizace.

Posledním bodem návštěvy v Ženevě byla mše svatá na prostranství výstaviště Palexpo nedaleko mezinárodního letiště. Liturgie z dnešní památky sv. Aloise Gonzagy byla koncelebrována ve francouzštině a v latině. K homilii Svatého otce se vrátíme zítra.

 

(job)

21. června 2018, 18:07