Beta verze

Cerca

VaticanNews
2018-05-10 Papa Francesco visita pastorale Loppiano Papež František s prezidentkou Hnutí fokoláre, Marií Voce  (Vatican Media)

Loppiano, otevřené město - Petrův nástupce v citadele Hnutí fokoláre

Padesátileté dějiny, do kterých se poprvé vepsala dvouhodinová návštěva Petrova nástupce. Tento historický okamžik dnes dopoledne prožívalo v Loppianu, citadele Hnutí fokoláre, více než sedm tisíc lidí, včetně necelé tisícovky obyvatel městečka, kteří pocházejí ze 65 států. Byl mezi nimi i olomoucký pomocný biskup Antonín Basler.

Jana Gruberová - Vatikán

„Město na hoře, město žitého evangelia, město dialogu, město Mariino“, těmito a jinými tituly označovala Loppiano zakladatelka Hnutí fokoláre, Boží služebnice Chiara Lubichová. Zatímco název laického ekumenického hnutí se odvozuje od rodinného stylu života v malých základních jednotkách, zvaných podle rodinného krbu právě „fokoláre“, oficiální jméno v rámci katolické církve zní Dílo Mariino. A Mariapoli, tedy Města Mariina, se nazývala také první poválečná letní setkání hnutí, kde jediným zákonem byla vzájemná láska podle Ježíšova nového přikázání: „Milujte se, jak jsem já miloval vás“ (Jan 15,12). Z nich se později vyvinuly takzvané stálé Mariapoli, kterých je dnes na všech pěti světadílech rozeseto celkem čtyřiadvacet.

„Chiara Lubichová si vždy přála, aby se tato městečka stávala laboratoří mezilidského soužití, skicou sjednoceného světa, svědectvím o tom, jak by mohla vypadat společnost, pokud by se zakládala na evangelní vzájemné lásce“.

vysvětlila papeži Františkovi dnešní prezidentka hnutí, Maria Voce. Loppiano, neboli Mariapoli Renata (podle zasvěcené laičky, fokolarínky Renaty Borlone), vzniklo v toskánské zvlněné krajině díky úsilí prvních jednotlivců a rodin, kteří na darovaném pozemku asi dvacet kilometrů od Florencie začali v polovině šedesátých let obdělávat zanedbané vinice a olivové háje, zprovoznili řemeslné a umělecké dílny a založili zemědělské družstvo. Také dnes městečko, tedy spíše aglomerace budov rozptýlených po toskánských kopcích, žije ze své práce, avšak nezanedbává vzdělání, duchovní formaci členů hnutí v deseti školách, uměleckou tvorbu na poli hudby, architektury a sochařství i péči o příchozí, kterých ročně bývá kolem 35 tisíc. Nechybí malý hřbitov počátečních obyvatel.

„Před zhruba deseti lety byl v Loppianu založen Univerzitní institut Sophia, který zřizuje Svatý stolec. Tím se naplnil další velký sen Chiary Lubichové – totiž ukotvit hledání pravdy na dvou základních pilířích, dialogu a reciprocitě, aby se tak propojením myšlení a života překonala fragmentárnost vědění a kultuře jednoty se tak položily solidní akademické základy. Od roku 2006 v Loppianu sídlí mezinárodní centrum Ekonomiky společenství, tedy aplikované sociální nauky církve, do které se dodnes zapojilo více než 800 podniků po celém světě a jejímž cílem na světové úrovni je přispět ke vzniku sociálně spravedlivé, rovné společnosti bez strádajících lidí.“

doplnila prezidentka Hnutí fokoláre a první nástupkyně Chiary Lubichové. Po čtyřiceti letech evangelního svědectví vyrostl v Loppianu chrám Panny Marie Bohorodičky – Theotókos, který roku 2004 diecézní biskup Luciano Giovannetti povýšil na mariánskou svatyni. Kostel, který je uměleckým dílem pěti žen, se stal ústředním bodem městečka, k němuž každý večer směřují všichni obyvatelé. Na prostranství před ním dnes papež František odpověděl na tři otázky, které se týkaly trojice tematických okruhů – vzájemné lásky jako ustavující smlouvy loppianského života, duchovní a akademické formace v rámci hnutí a poslání citadely v současném světě. Nejprve jednu ze zakládajících manželských dvojic zajímalo, jak obnovit počáteční prorocké nadšení.

Papež František reagoval citací z listu Židům, ve které se sv. Pavel obrací ke křesťanské komunitě, stojící v počátcích obdobně jako Loppiano: „Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla...Neztrácejte tedy svou důvěru; je za ni veliká a spravedlivá odměna. Potřebujete vytrvalost, abyste se poté, až splníte Boží vůli, těšili ze zaslíbení“ (Žid 10,32-36).

„Prosím, uchovejme si paměť. V rámci paměti lze žít, dýchat, jít kupředu a vydávat plody. Jestliže nemáš paměť, jsi vytržený z kořenů. Paměť je životním rámcem...V tomto textu jsou dvě klíčová slova pro křesťanskou komunitu – důvěra, v originále parhésia, a vytrvalost, hypomoné. Odvaha, upřímnost a ochota vše snášet, vytrvalost, v níž neseme tíhu každého dne. (...) Parhésia vyjadřuje základní vlastnost křesťanského života – mít srdce obrácené k Bohu, uvěřit v jeho lásku (srov. 1 Jan 4,16), protože tato láska zahání jakýkoli klamný strach, pokušení ukrýt se v pohodlnosti, vnějškové počestnosti či ještě hůře subtilní přetvářce. To vše je červotoč, který ničí duši.“

Druhé slovo, hypomoné, lze přeložit jako podřízenost, výdrž ve všech náročných životních situacích, pokračoval papež František. Svatý Pavel jím vyjadřuje stálost a pevnost při volbě Boha a nového života v Kristu.

„Podle Apoštola spočívá vytrvalost na Boží lásce, která nám byla vlita do srdcí darem Ducha. Tato láska nás předchází a uschopňuje k životu, který se vyznačuje houževnatostí, vyrovnaností, pozitivitou, fantazií a také špetkou humoru, a to i v nejtěžších chvílích. Proste o milost humoru. To je totiž lidský postoj, který se nejvíce blíží Boží milosti.“

nabádal Svatý otec a připomenul vnuknutí Chiary Lubichové, které vedlo ke vzniku  Loppiana. Nastalo při pohledu na švýcarské benediktinské opatství Einsiedeln, z jehož středu – modlitby a eucharistie – vyzařuje a čerpá bratrský komunitní život, práce, kultura a sociální dopad evangelia. Františkánská terciářka při kontemplaci klášterního života zatoužila po vzniku obdobné stálé komunity, ovšem v moderní formě a souladu s koncilovým duchem. Nikoli však proto, aby trávila čas v závětří, neohrožovaném vnějším světem, nýbrž aby vycházela a plnýma rukama vhazovala evangelní kvas do společenské reality, zdůraznil papež.

Není to pouze duchovní skutečnost, nýbrž konkrétní realita s mimořádnými důsledky, pokud ji ovšem takto prožíváme a v ryzosti a odvaze skloňujeme její různé dimenze na sociální, kulturní, politické a hospodářské rovině...Ježíš totiž nevykoupil pouze jednotlivce, nýbrž také společenské vztahy mezi lidmi. Pokud tuto skutečnost bereme vážně, utváříme novou tvář města lidí podle plánu Boží lásky. K tomu je Loppiano povoláno a s důvěrou a realismem se má snažit o neustálé zlepšování. To je totiž podstatné a odsud je nutné znovu vycházet – ze živé reality, nikoli teorií.“

Druhá otázka se týkala přínosu formačních škol, kterými v Loppianu procházejí členové Hnutí fokoláre, a Univerzitního institutu Sophia, který dnes nabízí tři teologické obory v magisterském a doktorandském studiu.

Možnost spravovat všechna tato formační centra je obrovským bohatstvím Loppiana. Dejte jim nový rozmach, otevřte je širším horizontům a zaměřte k hraničním oblastem. (...) Potom je zapotřebí vychovávat se ke společnému uplatňování třech jazyků, jež jsou vlastní hlavě, srdci a rukám. To znamená, že je třeba naučit se dobře myslet, dobře cítit a dobře pracovat. Ano, také pracovat, protože – jak napsal don Pasquale Foresi – „práce není jenom prostředkem k živobytí, nýbrž něčím, co patří k existenci člověka, a je tudíž také prostředkem k poznání reality a porozumění životu: je to nástroj reálné a účinné lidské formace“.

citoval Svatý otec prvního fokolarína, který přijal kněžské svěcení, čímž do zprvu ryze laického hnutí otevřel cestu seminaristům, kněžím a biskupům. Jak papež dále řekl, loppianské univerzitní centrum Sophia „je otevřeno těm, kdo hledají – jak říká jeho název – Moudrost, a má za cíl budovat kulturu jednoty.“ Brzy bude otevřena jeho pobočka v Latinské Americe, dodal s potěšením.

Jeho zakládající inspirace odráží rysy, jež jsem načrtnul v nedávné apoštolské konstituci Veritatis gaudium ve snaze pobídnout k moudré a odvážné obnově akademických studií. A nabídnout tak kompetentní a prorocký přínos k misionářské transformaci církve a k pojímání naší planety jako jediné vlasti a lidstva jako jediného lidu, který je tvořen mnoha národy a obývá společný dům.

V odpovědi na třetí dotaz římský biskup povzbudil obyvatele Loppiana, které “stojí teprve v počátcích svých dějin a musí zapustit robustní kořeny”, k pokoře, otevřenosti, součinnosti a schopnosti riskovat.

Změna epochy, kterou prožíváme, vyžaduje, abychom nejenom usilovali o setkání mezi lidmi, kulturami a národy a o smlouvu mezi civilizacemi, nýbrž vyrovnali se s epochální výzvou vytvořit sdílenou kulturu setkávání a globální civilizaci smlouvy. Výzvou je tvořivá věrnost: být věrní původní inspiraci a zároveň otevření pro vanutí Ducha svatého a odvážně se vydávat novými stezkami, které nám ukáže. Duch svatý, nikoli náš zdravý rozum, nikoli naše pragmatičnost, nikoli naše - vždy omezené - způsoby vidění.”

Jak ale poznávat a následovat Ducha svatého?, dotazoval se v samém závěru papež František. Praktikováním komunitního rozlišování. Je zapotřebí naslouchat Bohu tak, abychom spolu s Ním slyšeli volání Lidu, a je zapotřebí naslouchat Lidu, abychom se nadechli vůle, k níž nás volá Bůh. Ježíšovi učedníci mají být kontemplativní: nazírat Slovo a nazírat Boží Lid, zakončil Petrův nástupce obsáhlou promluvu při dnešní pastorační návštěvě Loppiana, citadely Hnutí fokoláre.

 

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

10. května 2018, 14:59