Beta verze

Cerca

Vatican News
Setkání s členy neokatechumenátního hnutí na římské Tor Vergata Setkání s členy neokatechumenátního hnutí na římské Tor Vergata  (AFP or licensors)

Papež k 50. výročí neokatechumenátu: Jedině církev vzdávající se světa dobře hlásá Pána

150 tisíc členů neokatechumenátního hnutí se sjelo do Říma na oslavy 50. výročí jeho vzniku. Svatý otec v promluvě k pestrobarevnému zástupu, v němž nechybělo mnoho dětí a mladých lidí, hovořil o hlavních rysech misijního poslání a evangelizace v dnešním světě.

Johana Bronková - Vatikán

„Děkuji Bohu a také vám, především těm, kdo vážili dlouhou cestu, aby tu mohli být. Děkuji za „ano“, které jste vyslovili a s nímž jste přijali Pánovo povolání žít evangelium a evangelizovat. A velký dík také těm, kdo před padesáti lety zahájili neokatechumenátní cestu.“  Tímto trojím poděkováním zahájil papež František promluvu k členům neokatechumenátního hnutí, kteří se sjeli do Říma k oslavám půl století od jeho vzniku. Svatý otec se s nimi setkal na pláních římského předměstí Tor Vergata.

František připomněl biblické významy čísla padesát: padesát dní čekali po vzkříšení učedníci na seslání Ducha svatého, ve starozákonní době byl každý padesátý rok jubilejní a přinášel osvobození zajatců a návrat zabavených majetků. Papež shromáždění vybídl, aby vztáhlo tyto významy na sebe v díkuvzdání:

“ Bylo by krásné, kdyby každý z vás řekl: Děkuji ti, Pane, protože jsi mne skutečně osvobodil, protože jsem v církvi našel svou rodinu, protože ve tvém křtu staré věci pominuly a nyní zakouším nový život (srov. 2 Kor 5,17) a protože skrze neokatechumenátní cestu jsi mi ukázal stezku k objevení vlídné Otcovy lásky ”

Často Bohu děkujeme za jeho dary a je to tak správné, avšak ještě lepší je děkovat mu za to, kým je, neboť On je Bůh věrný v lásce – pokračoval papež v promluvě k členům neokechumenátu. Právě v tom je zdroj naší důvěry a útěchy ve chvílích, kdy se nad našimi dny stahují mračna problémů. Boží věrná láska je jako slunce, jež nezapadá.

Misijní poslání

Svatý otec pak obrátil pozornost k významnému misijním rozměru neokatechumenátního hnutí. Připomeňme, že v něm odcházejí na misie celé rodiny. V radikálně evangelijním duchu si dokonce ani nevybírají místa svého působení, nýbrž se zcela odevzdávají Boží vůli a podřizují se výsledku losování. Jak František dodal, evangelizace je prioritou dnešní církve:

„Misijní poslání znamená dávat hlas věrné Boží lásce, hlásat, že Pán nás má rád a nikdy se neunaví ze mne, z tebe, z nás a z tohoto světa, který možná unavuje nás. Misijní poslání znamená dávat to, co jsme dostali. Misijní poslání znamená naplnit Ježíšovo přikázání, které jsme uslyšeli a nad kterým bych se chtěl s vámi pozastavit: „Jděte tedy, získejte mi za učedníky všechny národy“ (Mt 28,19).

Pán vybízí k vykročení, říká „jděte“, neužívá kompromisní formulace. Jeho „jděte“, adresované všem učedníkům, se týká každého zlomku křesťanského života. Úkolem křesťana je kráčet a hledat bratra, který ještě nepoznal radost Boží lásky. Podobně jako po osvobození Izraelitů z Egypta je však zapotřebí vzdát se zabezpečení a pohodlí, které skýtá domov, a vydat se na cestu „vystrojeni pouze důvěrou v Něho“.

„Abychom mohli jít, musíme kráčet lehkým krokem. Abychom hlásali, je zapotřebí něčeho se vzdát. Jedině církev, která se vzdává světa, hlásá dobře Pána. Jedině církev svobodná od moci a peněz, svobodná od triumfalismů a klerikalismů důvěryhodně dosvědčuje, že Kristus člověka osvobozuje. A kdo se naučí, vzdávat se pro Jeho lásku pomíjivých věcí, získá tento velký poklad, svobodu. Není již přitažen uzdou svých vazeb, které vždy požadují něco víc a nikdy nedopřávají pokoj, a pociťuje, jak se rozšiřuje jeho srdce, zbavené neklidu a připravené pro Boha a bratry.“

Dynamika učednictví se zásadně liší od proselytismu

Papež poukázal také ke komunitnímu charakteru misionářského působení. Pánovo „jděte“ je v plurálu. Misionář tedy kráčí s ostatními a zároveň s respektem k různosti individuálních cest. Svatý otec proto vybídl k cestě ve spojení s církví, jejími pastýři a všemi bratřími „bez úniků vpřed a bez stížností na ty, kdo jdou pomaleji“. Poukázal také na vnitřní dynamiku evangelizace:

„Zmrtvýchvstalý Ježíš říká: „získejte mi učedníky“. V tom spočívá misie. Neříká: dobývejte, okupujte, nýbrž „získejte učedníky“, to znamená sdílejte s ostatním dar, který jste dostali, setkání s láskou, která vám změnila život. V tom je jádro misijního poslání, totiž dosvědčit, že nás Bůh miluje, že s Ním je možná pravá láska. Láska, jež umožňuje dávat život kdekoli, v rodině, v práci, v zasvěcení či manželství. Misijní poslání znamená stát se znovu učedníky spolu s novými Ježíšovými učedníky. Znamená to objevit, že jsme učednickou církví. Zajisté, církev je učitelka, avšak nemůže být učitelkou, pokud dříve nebyla učednicí, tak jako nelze být matkou dříve než dcerou. Taková je naše Matka: Církev pokorná, dcera Otce a učednice Mistra, šťastná, že je sestrou lidstva. To je vlastní dynamika učednictví – být učedníkem získavajícím učedníky – v tom se naprosto liší od dynamiky proselytismu.“

Právě v tom je síla hlásání, aby svět uvěřil, pokračoval Svatý otec. To, co přesvědčuje, nejsou argumenty, nýbrž životní styl a odvaha sloužit. Jak dodal František, neokatechumenátní cesta má ve své „DNA“ povolání hlásat životem v rodině, v pokoře, prostotě a chvále, po vzoru Svaté rodiny. „Přinášejte tuto rodinnou atmosféru na všechna nehostinná místa, v nichž chybí láska. Dávejte se poznat jako Ježíšovi přátelé a buďte přátelé se všemi, povzbuzoval je papež. 

Duch svatý rozséval již dříve než jste přišli

Na závěr Petrův nástupce zdůraznil, že Ježíš mluví o všech národech a naznačuje tak, že ve svém srdci připravil místo pro všechny lidi..

„Pán je totiž doma u každého národa a jeho Duch již rozséval předtím než jste přišli. A s myšlenkou na našeho Otce, který tolik miluje svět (srov. Jan 3,16), buďte horliví v lidskosti, spolupracujte s radostí každého (srov. 2 Kor 1,24), mějte autoritu a buďte slyšitelní skrze svou blízkost. Milujte kultury a tradice různých národů, nepokoušejte se uplatňovat předem dané vzorce. Nezačínejte od teorií a schemat, nýbrž od konkrétních situací. Pak bude Duch tím, kdo utváří vaše hlásání podle svého času a na svůj způsob. A církev poroste k Jeho obrazu, jednotná v rozličnosti národů, darů a charismat.“

Končil papež František svou promluvu u příležitosti 50. výročí vzniku neokatechumenátního hnutí. Setkání s přibližně 150 tisíci členy Neokatechumenátní cesty ze 134 zemí světa zakončil Petrův nástupce slavnostním vysláním do misií třiceti čtyř komunit, tvořených vždy třemi rodinami a knězem, kterým posvětil a předal na cestu misijní kříže. Vydají se do zemí Evropy, Asie a na Blízkého východu, kde je církev nepatrnou menšinou, aby tam žili a šířili evangelium.

5. května 2018, 16:54