Beta verze

Cerca

Vatican News
Pavel VI. s arcibiskupem Romerem Pavel VI. s arcibiskupem Romerem 

Kanonizace Pavla VI. a arcibiskupa Romera stanovena na 14. října

Papež František dnes předsedal řádné veřejné konzistoři, při kteréí byly stanoveny data kanonizace šesti blahoslavených. Nejznámějšími z nich jsou papež Pavel VI. a arcibiskup Romero.

Johana Bronková - Vatikán

Očekávané svatořečení papeže Pavla VI. a salvadorského arcibiskupa Oscara Arnulfa Romera proběhne 14. října na Náměstí sv. Petra, v době konání Biskupské synody věnované mladým lidem. Oznámil to papež František při dnešní řádné veřejné konzistoři o kanonizaci některých blahoslavených. Kromě papeže Montiniho a salvadorského učedníka budou toho dne zapsáni mezi světce také dva italští diecézní kněží: Francesco Spinelli, zakladatel Institutu sester adorátorek Nejsvětější Svátosti, a Vincenzo Romano; a dvě zakladatelky ženských řeholních kongregací: německá řeholnice Marie Katherina Kasperová, zakladatelka Insitutu chudých služebnic Ježíše Krista, a Španělka Nazaria Ignazia od Sv. Terezie od Ježíše, zakladatelka Kongregace misijních sester, působících v Latinské Americe.

Giovanni Battista Montini (Pavel VI.)

Giovanni Battista Montini se narodil ve městečku Concesio nedaleko severoitalské Brescii 26. září 1897. Na kněze byl vysvěcen 29. května 1920. Od samého počátku byl určen pro diplomatickou dráhu. Na milánský arcibiskupský stolec dosedl v roce 1955, tři roky před tím, než jej Jan XXIII. jmenoval kardinálem. Petrovým nástupcem byl zvolen 21. června 1963 a přijal jméno Pavel VI. Jeho prvním úkolem bylo předsedat a dovést do konce probíhající II. vatikánský koncil. Po jeho skončení se s velkou odvahou a v situaci neméně velkých nesnází oddal uvádění závěrů tohoto sněmu do života církve. Napsal sedm encyklik, uskutečnil devět apoštolských cest mimo Itálii a s úspěchem pěstoval ekumenické vztahy. Do dějin vstoupila zejména jeho setkání s představiteli Pravoslavné církve a anglikánů. Závěrečné období jeho života poznamenaly vnitrocírkevní spory o realizaci koncilu a vražda jeho blízkého přítele, italského politika Alda Mora. Zemřel v papežské rezidenci v Castel Gandolfu 6. srpna 1978.

Oscar Arnulfo Romero y Galdámez

Arcibiskup San Salvadoru Oscar Arnulfo Romero se stal jedním ze symbolů latinskoamerické církve stojící na straně chudých a utlačovaných. Narodil se 15. března 1917 ve městě Ciudad Barrios ve východním salvadorském departamentu San Miguel. Na kněze byl vysvěcen 4. dubna 1942 a v roce 1977 jej papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupem hlavního města San Salvadoru. Jako pastýř zvolil střízlivý životní styl a obýval místnosti určené hlídači špitálu pro nevyléčitelně nemocné. „Ve jménu Božím a lidu, jenž trpí, vás prosím a žádám, v jménu Božím vám nařizuji: ustaňte s represí!“  - vyslovil 23. března 1980 ve svém posledním kázání v katedrále. Den nato v kapli špitálu, kde právě sloužil mši, padl za oběť nájmného vraha. Jeho poslední slova zněla: „Ať nás toto obětované tělo a tato krev obětovaná za lidi pobízí, abychom i my vydali své tělo a svou krev bolesti a utrpení jako Kristus, nikoli pro nás samé, ale proto, aby přinesly našemu lidu plody spravedlnosti a pokoje.“

Francesco Spinelli

„Čerpat horoucí lásku ze slavené a adorované eucharistie, abychom ji přinášeli nejchudším z našich bratří“. Tak formuloval smysl Institutu sester adorátorek Nejsvětější Svátosti jeho zakladatel Francesco Spinelli (spolu s Caterinou Comensoli). Narodil se v Miláně 14. dubna 1853 a vysvěcen byl 17. října 1875. Svůj život poznamenaný mnoha zkouškami prožil ve znamení naprostého odpouštění, protože – jak říkal – ve chvíli, kdy se ocitneš před nepřítelem, lze uplatňovat jedině „pomstu nekonečné lásky“. Zemřel 6. února 1913.

Vincenzo Romano

S osudy svého rodného města Torre del Greco, přiléhajícího dnes k rozrostlé neapolské aglomeraci, je spjat úděl dalšího italského diecézního kněze, který bude svatořečen letos 14. října. P. Vincenzo Romano se narodil 3. června 1751. Po ničivé erupci Vesuvu v roce 1794 nasadil všechny své síly pro materiální a morální rekonstrukci svého města a kostela Svatého Kříže, tehdy jediné městské farnosti. Při hledání stále nových metod, jak se příblížit k věřícím, rozvinul zvláštní misijní praxi, kterou nazval podle druhu rybářské sítě „vatka“ (italsky „sciabica“). S křížem v ruce přicházel ke kolemjdoucím nebo k lidským přístřeším a v krátkém kázání promluval, jak jej Duch svatý v dané chvíli inspiroval. Často se objevoval v roli zprostředkovatele a tišitele konfliktů, které povstávaly mezi rejdaři  a rybáři, kteří se mnoha riziky vydávali lovit korály. Zemřel 20. prosince 1831.

Marie Katherina Kasperová

Katherina Kasper se narodila v německé vesnici Dernbach 26. května 1820. Institut Chudých služebnic Ježíše Krista (Ancillae Domini Jesu Christi : ADJC; lidově: také Dernbacher Schwestern) datuje své počátky do roku 1845, kdy začíná v řeholním duchu žít a sloužit nejchudším spolu s několika společnicemi. O tři roky později na svátek Nanebevzetí oteřela dům pro chudé z rodné vsi. V dalších letech matka Marie Katharina otevřela mnoho dalších domů rovněž v zahraničí, sloužících zejména německým přistěhovalcům. Do roku 1945 spravovaly tyto sestry také klášter a sirotčinec v Praze. Zemřela 2. února 1898.

Nazaria Ignazia od sv. Terezie od Ježíše

Nazaria Ignazia March Mesa, jak zní občanské jméno další zakladatelky řeholní kongregace, se narodila v Madridu roku 1889. Řeholní povolání objevila při cestě se svou rodinou do Mexika. Po návratu do vlasti absolvovala noviciát a v roce 1908 se vydala do Latinské Ameriky na misie v Bolívijském Oruru. V roce 1920 během duchovních cvičení přichází s úmyslem založit novou kongregaci, která má být „křížovým tažením lásky, jež objímá celou církev“. Zakládá ji 16. června 1925 pod jménem Misijní sestry papežského křížového tažení. Nová řeholní rodina se zaměřila především na podporu sociálního a pracovního postavení žen. V roce 1938 přesídlila matka Nazaria Ignazia do Argentiny, kde založila mnoho institucí pro mladé a chudé. Zemřela v Buenos Aires v roce 1943.

19. května 2018, 13:24