Beta verze

Cerca

Vatican News
Křest Křest 

Křest - znamení křesťanské víry

Katecheze papeže Františka z 18. dubna, náměstí svatého Petra

(Jan 3,5-6)

Pokračujeme v této velikonoční době katechezemi o křtu. Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení, ke kterému proto obrátíme svoji pozornost. Když uvažujeme o textech a slovech liturgie, můžeme nahlédnout milost i závazek této svátosti, kterou je třeba objevovat vždy znovu. Připomíná nám to  kropení svěcenou vodou, které se koná při obnově křestního vyznání na Velikonoční vigilii, popřípadě na začátku nedělní mše.

Událost, ke které dochází ve slavení křtu, totiž probouzí duchovní dynamiku, která proniká veškerý život pokřtěných. Je zahájením procesu, který umožňuje život ve spojení s Kristem v církvi. Návrat k prameni křesťanského života nás tedy přivádí k lepšímu chápání daru, který jsme obdrželi v den svého křtu, a k obnově závazku odpovídajícímu situaci, ve které se nacházíme dnes. Obnova závazku, lepší chápání tohoto daru, kterým je křest a připomenutí si dnu svého křtu. Minulý týden jsem vám dal za domácí úkol zjistit si den svého křtu... kdo tak neučinil, ať si to zjistí, protože je to den znovu zrození, jsou to druhé narozeniny.

Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno indikuje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva, ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů. Křest roznítí osobní povolání, abychom žili křesťansky, což se bude rozvíjet celý život. A zahrnuje osobní odpověď, nikoli vypůjčenou na způsob „zkopíruj a vlož“. Křesťanský život je totiž utkán z řady povolání a odpovědí. Bůh v průběhu let stále vyslovuje naše jméno a tisícerými způsoby nás povolává, abychom se připodobnili Jeho Synu Ježíši. Jméno je proto důležité! Velmi důležité. Rodiče přemýšlí o jménu, jaké dají svému dítěti, ještě před jeho narozením. Je to součást očekávání dítěte, které bude mít ve svém jménu svoji původní totožnost, včetně křesťanského života spojeného s Bohem.

Stát se křesťanem je zajisté dar, přicházející shůry (srov. Jan 3,3-8). Víru nelze zakoupit, vyžádat však, ano, a dostat ji darem, ano. Pane, dej mi dar víry – to je krásná modlitba. O víru lze prosit, nelze ji koupit. „Křest je tedy především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Kristovo evangelium“ (Křestní obřady, Všeobecný úvod, 3). Ke vzbuzení a oživení upřímné víry odpovídající na evangelium slouží formace katechumenů a příprava rodičů, jakož i naslouchání Božímu Slovu při samotném slavení křtu.

Dospělí katechumeni projevují osobně to, co touží obdržet darem od církve, a děti jsou představeny svými rodiči a kmotry. Oni mohou v tomto dialogu vyjádřit vůli, aby maličcí přijali křest, a církev zase úmysl jej udělit. „Kněz i rodiče to dají najevo tím, že udělají dětem na čelo kříž“ (Křest malých dětí, Úvod, č.16). „Znamení kříže na počátku slavnosti vyjadřuje Kristovu pečeť na tom, který mu hodlá náležet, a znamená milost vykoupení, kterou nám Kristus získal svým křížem“ (KKC, 1235). Při obřadu znamenáme děti křížem... Chtěl bych se vrátit znovu k tomuto argumentu, o kterém jsem již mluvil. Umějí se naše děti znamenat křížem? Nejednou jsem viděl, že moc ne. Vy tatínkové a maminky, dědečkové a babičky musíte děti učit, jak se pokřižovat, protože je to připomínka toho, k čemu došlo ve křtu. Naučíme-li děti se pokřižovat, budou to umět potom jako dospělí.

Kříž je rozpoznávacím znamením, které ukazuje, kdo jsme. Naše řeč, myšlení, pohled i jednání se nachází pod znamením kříže, tedy pod znamením Ježíšovy lásky projevené až do konce. Děti jsou znamenány na čele. Katechumeni jsou znamenáni také na tělesných smyslech spolu s těmito slovy: „Přijměte znamení kříže na uši, abyste naslouchali Pánovu hlasu“, „na oči, abyste spatřili zář Boží tváře“, „na ústa, abyste odpovídali Božímu slovu“, „na hruď, aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdcích“ a „na ramena, abyste nesli sladké Kristovo jho“ (Uvedení do křesťanského života, č.85). Křesťany se stáváme do té míry, v jaké se do nás vtiskne kříž jakožto „velikonoční“ znamení (srov. Zj 14,1; 22,4), a zviditelní se také navenek křesťanský postoj k životu. Pokřižovat se po probuzení, před jídlem, v nebezpečí, na obranu před zlem a před spaním znamená říci sobě i druhým, komu patříme a kým chceme být. A jako to činíme při vstupu do kostela, můžeme tak činit i doma, kde můžeme mít vhodnou nádobku se svěcenou vodou, takže vždycky, když se vracíme nebo odcházíme, pokřižujeme se touto vodou a připomeneme si tak, že jsme pokřtění. A opakuji, nezapomeňte učit děti správně se znamenat křížem.

Přeložil Milan Glaser

 

18. dubna 2018, 16:20