Vinný kmen a ratolesti: mystický vztah beze slov

Petrův nástupce uvedl dnešní liturgickou památku Panny Marie Fatimské myšlenkou na školství, které se, alespoň v technologicky vyvinutějších zemích, přesunulo na digitální platformy. Navzdory tomu se kupříkladu v Itálii takzvaná distanční výuka potýká s řadou problémů a zhruba pětina žáků a studentů základních či středních škol ji už několik měsíců nesleduje. Na učitele tento systém klade zvýšené nároky, aniž by to mnohdy bylo doceněno. O to cennější byla dnešní mešní intence:

„Modleme se dnes za studenty, za studující mládež a za učitele, kteří musí hledat nové způsoby, jak pokračovat ve výuce. Kéž jim Pán na této cestě pomáhá, dodává jim odvahu a také řadu úspěchů.“

V homilii papež vykládal dnešní evangelium (Jan 15,1-8) o vinném kmeni a ratolestech.

„Pán opětovně mluví o »zůstávání v Něm« a říká nám, že právě v tom tkví křesťanský život. Užívá obrazu vinného kmene a výhonků s ním spojených. Toto zůstávání ovšem není nic pasivního, jakési podřimování v Pánu, což by možná byl »blažený spánek«, avšak o tom zde není řeč. Jedná se o činné a též vzájemné zůstávání. Proč? Pán totiž praví: »Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás«. Také On v nás zůstává, nejenom my v Něm. Je to vzájemné prodlévání. Na jiném místě pak prohlašuje: Otec a já »k němu přijdeme a učiníme si u něho příbytek« (Jan 14,23). Toto vzájemné zůstávání je tajemství, ovšem krásné tajemství, mystérium života. Ježíš je ukazuje na příkladu vinných ratolestí, které bez kmene nemohou nic dělat, protože k nim neproudí míza, jíž mají zapotřebí, aby rostly a nesly ovoce. Také vinný kmen však potřebuje své větve, protože na nich visí hrozny. Potřebují se navzájem a vzájemně v sobě zůstávají, aby vydaly plody.

Obdobně lze vystihnout křesťanský život. Jistě, obnáší také dodržování přikázání, cestu popsanou v blahoslavenstvích, skutky milosrdenství, jak nás to Pán učí v evangeliu. To vše je třeba dělat, ale je zde i něco navíc: ono vzájemné spočinutí. Bez Ježíše nemůžeme dělat nic, jako ratolesti bez kmene. A On, jak se zdá – kéž mi to Pán dovolí vyslovit – nemůže dělat nic bez nás, protože ovoce vydávají ratolesti, nikoli vinný kmen. V tomto společenství, v tomto důvěrném, plodném spočinutí, zůstávají Otec a Ježíš ve mně a já v Nich.

Co vinný kmen vyžaduje od svých ratolestí? Žádá, aby nesly ovoce. Co tedy – poněkud drze řečeno – od nás Ježíš »potřebuje«? Svědectví. Když o nás v evangeliu mluví jako o světle, připomíná: Buďte světlem, aby lidé »viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích« (Mt 5,16). Svědectví je tudíž nárokem, který si Ježíš na nás činí. Máme vydávat svědectví v jeho jménu, protože víra a evangelium rostou skrze svědectví. Ježíš, po svém utrpení oslavený v nebi, tajemným způsobem potřebuje naše svědectví, aby hlásal a dával církvi růst. V tomto vzájemném tajemném prodlévání zůstávají Otec a Duch v nás, a my zůstáváme v Ježíši.

Prospěje nám, když se nad tím zamyslíme. Zůstáváme v Ježíši, aby k nám proudila míza, síla, abychom obdrželi nezasloužené ospravedlnění a plodnost. On zůstává v nás, aby v nás podněcoval úrodu, dodával nám sílu k svědectví, jímž církev roste. Kladu si otázku: jaký vztah pojí Ježíše, který ve mně zůstává, se mnou, který zůstávám v Něm? Je to vztah vzájemné důvěrnosti, mystický vztah beze slov. »Ale Otče«, namítnete, »to ať si dělají mystici!« Nikoli, toto pouto se týká nás všech a upevňuje se nepatrným zábleskem mysli: »Pane, vím, že jsi zde: dej mi sílu a udělám vše, co řekneš.« Navažme tento důvěrný dialog s Pánem. Pán je přítomen, prodlévá v nás, Otec i Duch ve mně zůstávají a já mám zůstávat v Nich...

Kéž nám Pán pomáhá v chápání a vnímání tohoto mystického prodlévání, na které Ježíš tolik naléhá. Když se vykládá podobenství o vinném kmeni, mnohdy se ulpívá na řemesle vinaře, který odřezává ratolest, jež nenese ovoce, a pročišťuje plodnou ratolest. To se samozřejmě děje, avšak není to všechno. Pán dopouští zkoušky, životní obtíže a tříbení, nicméně zde se nelze zastavit. Vinný kmen a ratolesti totiž v sobě důvěrně spočívají. Ratolesti – my – potřebují mízu a kmen potřebuje ovoce, svědectví.“

Kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty, v jejímž závěru opětovně vyzval k duchovnímu svatému přijímání před vystavenou Nejsvětější Svátostí. Po eucharistickém požehnání následovalo fatimské Ave Maria.

(jag)