Nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností na trhu religiozity

Na začátku bohoslužby pozval k modlitbě na následující úmysl:

„V těchto dnech bolesti a smutku objevujeme mnoho skrytých problémů. V dnešních novinách je jedna srdceryvná fotografie, na níž je množství bezdomovců ležících na parkovišti. Mnoho bezdomovců je dnes vidět. Prosme svatou Terezii z Kalkaty, aby v nás probudila smysl pro blízkost k mnoha těmto lidem, kteří žijí ve společnosti normálním životem a ve skrytu, bez stálého bydliště, jak je vidět v této krizi.“

V homilii komentoval čtení z knihy Geneze (17,3-9), které popisuje prvního věřícího, Abraháma, jenž byl jako první Bohem vyvolen, dostalo se mu zaslíbení a zachoval smlouvu.

„Pán »věčně pamatuje na svoji smlouvu«, jak jsme recitovali v responsoriálním Žalmu. Pán nezapomíná, nikdy nezapomíná. Zapomíná pouze v jediném případě: když odpouští hříchy. Jakmile odpustí, zapomíná, nevzpomíná na hříchy. V ostatních případech Bůh nezapomíná. Jeho věrnost je paměť. Je věrný svému lidu. Jeho věrnost Abrahamovi je paměť zaslíbení, které mu dal. Bůh vyvolil Abrahama, aby udělal cestu. Abraham je vyvolený. Bůh jej vyvolil. Vyvolením mu zaslíbil dědictví, a v dnešním úryvku z knihy Geneze, je další krok. »To je má smlouva s tebou«. Smlouva, která mu ukazuje plodnost: »staneš se otcem mnohých národů«.

Vyvolení, zaslíbení a smlouva jsou tři dimenze života víry, tři dimenze křesťanského života. Každý z nás je vyvolen, nikdo si nevybírá křesťanství jako jednu z možností, které nabízí trh religiozity, nýbrž je vyvolen. Jsme křesťané, protože jsme byli vyvoleni. V tomto vyvolení je zaslíbení. Je to zaslíbení naděje, a znamením je plodnost: »staneš se otcem mnohých národů« a budeš plodný ve víře. Tvoje víra bude vzkvétat skutky, dobrými a plodnými skutky. Víra je plodná.

Ty však musíš – a to je třetí bod – zachovávat smlouvu se Mnou [říká Hospodin]. Smlouva znamená věrnost, být věrný. Jsme vyvoleni, Pán nám daroval zaslíbení a nyní nás žádá o smlouvu, smlouvu věrnosti.

Ježíš říká: »Abrahám zajásal, když uviděl můj den« (Jan 8,56), den, který přinesl velký plod jeho syna – Ježíš je Abrahamovým synem – a přišel stvoření obnovit, což je obtížnější než stvořit, jak praví liturgie. Přišel nám zjednat vykoupení z našich hříchů, osvobodit nás. Křesťan je křesťanem ne proto, že může křestní víru předložit na papíře. Křesťanem jsi, pokud přijímáš vyvolení, kterým tě zahrnul Bůh; pokud následuješ zaslíbení, které ti dal Pán, a pokud žiješ podle smlouvy s Pánem – to je křesťanský život. Během cesty jsou hříchy vždycky páchány proti  těmto třem dimenzím: [Za prvé] nepřijmout vyvolení a „volit“ si svoje idoly a spousty toho, co není od Boha. [Za druhé] nepřijmout naději zaslíbení, pozorovat zaslíbení zdálky – jak říká list Židům: pozdravovat zdaleka - a často také uskutečňovat zaslíbení dnes, pomocí drobných idolů. A [za třetí] zapomenout na smlouvu, žít bez smlouvy, jako bychom byli bez smlouvy. Plodnost je radost. Ona radost, kterou měl Abraham, když spatřil, že nadešel Ježíšův den, a zajásal. Toto je zjevení, které nám dává dnešní Boží slovo o našem křesťanském životě. Kéž je takový, jako život našeho Patriarchy, který si byl vědom svého vyvolení, měl radost, že jde vstříc zaslíbení, a věrně zachovával smlouvu.“

Končil Petrův nástupce svoji homilii při ranní mši svaté. V jejím závěru dal opět krátkou adorací vystavené Nejsvětější svátosti prostor pro duchovní eucharistické přijímání věřících, kteří ji sledují v přímém přenosu.

(mig)