Opravdové vyznání hříchů musí probíhat v srdci

Tak tomu bude také v příštích dnech, kdy bude papež sloužit liturgii v soukromí, ale před štábem Vatikánského televizního centra, aby se věřící mohli účastnit mše alespoň tímto způsobem, když byl pro celé území Itálie až do 3. dubna vydán zákaz bohoslužeb. Svatý otec na začátku také oznámil, že bude v těchto nejbližších dnech sloužit mši za nemocné, kteří trpí epidemií koronaviru, jejich lékaře, ošetřovatele, dobrovolníky a rodinné příslušníky, ale i za osamocené staré lidi a za uvězněné. Ve svém kázání papež komentoval první čtení z knihy proroka Daniela (Dan 9,4b-10), a jeho promluvu přinášíme v plném znění:

„První čtení z proroka Daniela je vyznáním hříchů. Lid uznává, že zhřešil: »Pane Bože, který zachováváš smlouvu [...] provinili jsme se, jednali jsme bezbožně, vzbouřili jsme se a odchýlili od přikázání a nařízení. Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří tvým jménem mluvili k našim králům, knížatům, našim otcům i všemu lidu země«.

Je to vyznání hříchů, přiznání, že jsme hřešili. Když se připravujeme k přijetí svátosti smíření, máme si vykonat zpytování svědomí a podívat se, jak jsem jednal před Bohem: zhřešil jsem, a uznat hřích. Uznání hříchu však není jenom rozumové vypracování seznamu hříchů, tedy že jsem se dopustil těch a těch hříchů a říci to otci, který mne rozhřeší. To není to nezbytné, to správné. Takový seznam zůstává pouze v hlavě. Opravdové vyznání hříchů musí probíhat v srdci. Jít ke zpovědi neznamená jenom sdělit knězi seznam toho, co jsem udělal, a potom odejít s rozhřešením. V tom to není. Je zapotřebí další krok, kterým se vyznává vlastní bída, avšak ze srdce. To znamená, že seznam špatností, které jsem učinil, sestoupí do srdce. Tak to činí prorok Daniel: »Tobě, Pane, sluší přiznat spravedlnost, nám však hanbu«.

Když uznávám, že jsem zhřešil a že jsem nejednal dobře, cítím to v srdci. Máme pocit zahanbení. Stydím se, že jsem tak jednal, a se zahanbením prosím o odpuštění. Kdo necítí zahanbení nad svými hříchy, ztrácí morální autoritu, přichází u druhých o vážnost. Je nestoudný. Bohu spravedlnost, nám hanba. »Hospodine – pokračuje Daniel – nám se sluší hanbit ve tváři, našim králům, knížatům a našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě. Avšak Pán, náš Bůh, ať má s námi milosrdenství«. Nejprve mluví prorok o spravedlnosti, teď o milosrdenství.

Když si spáchané hříchy nejen pamatujeme, ale také se za ně stydíme, proniká ten pocit k Božímu srdci, které odpoví slitováním. Cestou k Božímu milosrdenství je zahanbení nad špatnostmi, kterých jsme se dopustili. Až tedy půjdu ke zpovědi, pak nejenom vypočítám seznam hříchů, ale budu vnímat zahanbení a stud nad tím, co jsem učinil Bohu tolik dobrotivému, milosrdnému a spravedlivému.

Prosme dnes o milost zahanbení, abychom se styděli za svoje hříchy. Kéž nám všem udělí Pán tuto milost.“

Končil papež František dnešní kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

(mig)