bb bb  (ANSA)

Ježíš touží po transparentním dialogu

„Nemůžeme být Ježíšovými učedníky bez pravdy o sobě,“ kázal papež František při ranní mši. Také dnes byla z kaple Domu sv. Marty přenášena bohoslužba, kterou sloužil spolu se svými osobními sekretáři římský biskup.

Před jejím zahájením František specifikoval úmysly, s nimiž přistoupil k eucharistické oběti:

„Tuto postní neděli se všichni společně modlíme za nemocné a trpící. A zvláště bych se dnes s vámi chtěl modlit za lidi, kteří svojí prací zajišťují chod společnosti: pracující v lékárnách, obchodech, dopravě, za policisty. Modleme se za všechny, kteří v této chvíli svojí prací umožňují, aby život společnosti, život obce mohl dál pokračovat.“

V homilii papež krátce komentoval dnešní evangelium (Jan 4,5-42) podávající rozhovor Ježíše se Samaritánkou:

Evangelium (srov. Jan 4,5-42) nás seznamuje s dialogem, který je historický. Nejde o podobenství, nýbrž o skutečnou událost setkání Ježíše s ženou, hříšnicí.

V tomto evangeliu Ježíš poprvé deklaruje svoji totožnost. A svoji deklaraci činí před hříšnicí, která měla odvahu říci mu o sobě pravdu: »Nemám muže« (v. 16). A potom na základě stejné argumentace šla a zvěstovala Ježíše: »Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš« (v.29). Neužívá teologických argumentů, jak možná chtěla v rozpravě s Ježíšem o tom, zda [se Bůh uctívá] »na této hoře či na tamté hoře« (v. 20), ale užívá pravdy o sobě. A tato pravda je tím, co ji posvěcuje, ospravedlňuje a tím, co užívá Pán, aby ji oznámil radostnou zvěst. Nemůžeme být Ježíšovými učedníky bez pravdy o sobě, o tom, čím jsme. Nemůžeme být Ježíšovými učedníky jenom pomocí argumentací typu „na této či na tamté hoře“... Tato žena měla odvahu vést dialog s Ježíšem – tyto dva národy spolu totiž nekomunikovaly (v.9). Měla odvahu zajímat se o onu vodu, kterou nabízel Ježíš, protože věděla, že měl žízeň. Měla odvahu vyznat svoje slabosti, svoje hříchy, ba dokonce odvahu použít svůj životní příběh jako záruku toho, že On je prorok: »Řekl mi všechno, co jsem udělala« (v. 29).

Pán si vždycky přeje transparentní dialog, bez zastírání, bez obojakostí. Jsem takový a jako takový mluvím s Pánem, s pravdou o sobě. A z této svojí pravdy nacházím mocí Ducha svatého pravdu, že Pán je Spasitel, Ten, který přišel, aby mne spasil, aby nás spasil.

Tento tak transparentní dialog mezi Ježíšem a ženou končí vyznáním víry v Ježíšovo mesiášství a obrácením samařského lidu, »zlátnoucího pole«, které spatřil Pán, protože přišel v době žní (v. 35).

Kéž nám Pán daruje milost modlit se vždycky pravdivě, obracet se k Pánu s pravdou o sobě. nikoli s pravdou o druhých, nikoli s pravdami destilovanými v argumentech, [nýbrž jak řekla Samaritánka:] »Ano, to je pravda, měla jsem pět mužů. Toto je moje pravda.« (srov. vv.17-18).

Záznam mše svaté papeže Frantoiška z neděle 15. března 2020

 

15. března 2020, 17:23
Čtěte více >