Hleďte na Ukřižovaného ve světle vykoupení
Petrův nástupce vybízel věřící k rozjímání o Ukřižovaném Ježíši a dnešní eucharistii obětoval za bezdomovce:
„Modleme se za ty, kteří v této chvíli, kdy je požadováno zdržovat se doma, nemají stálé bydliště, aby si společnost mužů i žen povšimla této skutečnosti, poskytla pomoc; a církev je přijímala.“
V homili papež František komentoval evangelium (Jan 8,21-30), ve kterém Ježíš mluví o Svém božství: »Až povýšíte Syna člověka, poznáte, že jsem to já«. V pozadí těchto slov je také narážka na starozákonní událost, kterou podává dnešní první čtení. Kniha Numeri (Nm 21,4b9) popisuje, jak lid, který je na poušti napadán hady, poznává, že se provinil proti Bohu a uzdravuje se z jejich uštknutí pohledem na měděného hada, kterého zhotovil Mojžíš na pokyn Boží a vztyčil na kůl.
„Had určitě není sympatický živočich. Vždycky je asociován se zlem. Také v [biblickém] zjevení je had živočichem, kterého používá ďábel, aby sváděl ke hříchu. V Apokalypse je ďábel nazván „starým hadem“, který od počátku kouše, zamořuje, ničí a zabíjí. Z toho se nemůže dostat. A pokud se o to pokouší, tak nabízí něco hezkého, co jsou pouhé fantazie, My jim uvěříme a tak hřešíme. To se přihodilo lidu Izraele, jehož omrzela cesta. Byli usoužení a lid začal mluvit proti Bohu a proti Mojžíšovi. Stále stejná písnička... »Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abychom umřeli tady na poušti. Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy; many« (srov. Nm 21,4-5). A představivost, jak jsme řekli v uplynulých dnech, zalétá vždycky do Egypta: „Tam nám bylo dobře. Měli jsme tam dobré jídlo.“ Zdá se, že v této chvíli se také Pán rozmrzel na lid. Rozhněval se. Někdy se ukazuje Boží hněv: »Hospodin proto poslal na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele« (Nm 21,5). A lid v tomto hadovi, který vždycky znázorňuje zlo, spatřil nyní hřích, uviděl, co udělal špatně. Přišli k Mojžíšovi a řekli: »Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady« (Nm 21,7). Litují. To je příběh z pouště. Mojžíš prosil za lid a Pán řekl Mojžíšovi: »Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu« (Nm 21,8).
Napadá mne: není tohle idolatrie? Je tam had, idol, který navrací zdraví... Je to nepochopitelné. Logicky nepochopitelné, protože jde o proroctví. Je to zvěst o tom, k čemu dojde. Slyšeli jsme přece v evangeliu bližší proroctví: »Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nic nekonám« (Jan 8,28). Ježíš byl povýšen na kříž. Mojžíš zhotovil měděného hada a vztyčil. Ježíš bude povýšen pro nás jako had. Je bez hříchu, stal se hříchem. Jak praví svatý Petr v svém listu, »vynesl naše hříchy na dřevo kříže« (1 Petr 2,24). Když se díváme na Ukřižovaného, myslíme na Pána, jak trpí. To všechno je pravda. Ještě před tím než přistoupíme k jádru této pravdy se však zastavme. Zdá se, že jsi největší hříšník. Stal jsi se hříchem, vzals na sebe všechny naše hříchy, zřekl se sám sebe. Je pravda, že kříž je poprava, je to pomsta učitelů Zákona, kteří nechtěli Ježíše. To je pravda. Avšak pravdou přicházející od Boha je On, který přišel na svět, aby na Sebe vzal naše hříchy až do té míry, že se stal hříchem. Cele hříchem. Naše hříchy jsou tam.
Musíme se naučit hledět na kříž v tomto světle, které je pravdivější: ve světle vykoupení. V Ježíši, který se stal hříchem, vidíme totální porážku Krista. Nepředstírá smrt, nepředstírá, že netrpí. Je sám, opuštěn: »Otče, proč jsi mne opustil« (Srov. Mt 27,46; Mk 15,34). Had. „Jsem povýšen jako had, jako ten, kdo je cele hříchem.“ Není snadné to chápat, a pokud o tom přemýšlíme, nikdy nedojdeme k závěru. Lze o tom jedině rozjímat, prosit a děkovat.“
To bylo kázání římského biskupa při ranní mši svaté z kaple Domu sv. Marty. Bohoslužba končila adorací vystavené Nejsvětější svátosti, recitací modlitby k duchovnímu eucharistickému přijímání a svátostným požehnání pro věřící, kteří sledovali její přímý přenos.
(mig)
