Soucit je jazykem Boha

Svatý otec komentoval dnešní evangelium (Lk 7,11-17), podávající vzkříšení mládence z města Naim. Ježíš a jeho učedníci, kteří přicházeli k městské bráně, potkali pohřební průvod. Mrtvým byl jediný syn matky, která byla vdovou. Když ji Ježíš uviděl, »bylo mu jí líto«. „Stal se obětí soucitu, dodal papež. Mnozí provázeli onu ženu, ale Ježíš ji uviděl a pochopil.“

„Soucit ti umožňuje vidět realitu, jaká je. Soucit je jako čočka srdce, která zprostředkovává chápání reality. Soucit prožívá Ježíš v evangeliích často. Soucit je také Boží řeč a v Bibli se nezačíná objevovat až s Ježíšem. Bůh řek již Mojžíšovi: »znám bolesti svého lidu« (Ex 3,7). Je to soucit Boha, který posílá Mojžíše zachránit lid. Náš Bůh je Bohem soucitu, a soucit – mohli bychom říci – je slabost Boha, ale také Jeho síla. Je to nejlepší, co nám dává, protože soucit Jej pohnul, aby k nám poslal Syna. Soucit je jazykem Boha.“

Tento soucit není pocitem útrpnosti, který se zakouší při pohledu například na hynoucího psa na ulici – pokračoval František. Soucitem se člověk vžívá do problému druhých, je pohnut jejich životem. Ježíšův soucit, řekl dále papež, přesahuje soucit učedníků podobně jako v epizodě s rozmnožením chlebů, kde evangelium poznamenává, že Ježíšovi bylo líto zástupů. „Já si myslím, dodal, že tehdy se Ježíš trochu rozhořčil, když slyšel učedníky, kteří chtěli tyto zástupy hladových rozpustit, a proto jim řekl: »Vy jim dejte jíst.« Chtěl v nich probudit soucit.

„Je-li Božím jazykem soucit, je tím lidským nezřídka lhostejnost. Vzít na sebe něco jen do určité míry a neuvažovat dál. Jeden z našich fotografů z Osservatore Romano pořídil fotku, která nese titul lhostejnost. Mluvil jsem o tom již několikrát. Jedné zimní noci před luxusní restaurací jakási paní žijící na ulici natahuje ruku k jiné dobře oděně paní, vycházející z restaurace, která odvrací svoji tvář na druhou stranu. Toto je lhostejnost. Podívejte se na tu fotografi  - to je lhostejnost, naše lhostejnost. Kolikát jen hledíme jinam: A zavíráme tak bránu soucitu. Můžeme si zpytovat svědomí. Neodvracím obvykle svou tvář jinam? Anebo nechávám Ducha svatého, aby mne vedl cestou soucitu, který je Boží ctností?“

„Když Pán uviděl plačící maminku, pokračoval Svatý otec, byl pohnut a řekl jí: neplač! Tato slova – dodal - byla jakýmsi pohlazením soucitu. Ježíš »přistoupil k márám a dotkl se jich«, řekl mládenci, ať vstane. A když se mrtvý posadil a začal mluvit, Ježíš ho vrátil jeho matce.“

„Vrátit znamená prokázat spravedlnost. Toto slovo se užívá v právu: restituce. Soucit nás vrací na cestu opravdové spravedlnosti. Vždycky je třeba vracet těm, kteří mají určité právo, a to nás chrání před egoismem, lhostejností a uzavřením se do sebe. Pokračujme v dnešní eucharistii těmito slovy: »Pán byl jat soucitem«. Kéž má soucit s každým z nás. Máme jej zapotřebí.“

Končil papež František dnešní kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

(mig)