Pamatovat na obdrženou milost

Ve své reflexi vyšel z prvního liturgického čtení z knihy Deuteronomium (30,15-20), kde Mojžíš předkládá lidu dvě cesty: cestu života a štěstí a cestu smrti a neštěstí. „Je to apel na naši svobodu, řekl Petrův nástupce, jenž pak blíže komentoval varování, které Mojžíš adresoval lidu: »Jestliže se tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale necháš se svést, budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že jistě zahynete«. (Dt 30,17).

„Odvrátí-li se srdce a vydá se nesprávnou cestou, dozadu nebo jinudy, zkrátka nepůjde-li správnou cestou, ztratí směr, kterého se držet. Srdce bez buzoly je veřejná hrozba, nebezpečí pro dotyčného i pro druhé. Srdce se vydává špatnou cestou, pokud neposlouchá a nechává se strhnout a odvést bůžky; propadá idolatrii.“

„Toto je nebezpečí, na které upozorňuje Mojžíš svůj lid, chystající se vstoupit do zaslibené země, kterou je pro nás všechny setkání se vzkříšeným Kristem – pokračoval papež František. Postní doba nám pomáhá ubírat se správnou cestou, to znamená pamatovat na veliké věci, které učinil Pán v našem životě, ve své církvi, ve svém lidu, jinak se zabydlíme ve svojí soběstačnosti.

„Blahobyt – i ten duchovní – obsahuje toto nebezpečí, že totiž upadneme do amnézie, ztratíme paměť. Mám se dobře a tak zapomínám na to, co učinil Pán v mém životě, a na všechny milosti, které nám daroval. Uvěřím, že je to moje zásluha, a tak jdu dál. A tam se srdce začíná odvracet, protože neposlouchá svůj hlas: paměť, milost paměti.“

„Tak dochází ke ztrátě paměti. Také izraelský lid zapomněl – pokračoval papež. „Mít na paměti dějiny spásy, příběh svého života, svůj příběh s Ježíšem je nezbytné k tomu, aby bylo možné pokračovat v cestě a nenechat se strhnout idolatrií. Ta totiž nespočívá jenom v klanění se nějaké soše, znázorňující neexistujícího bůžka.“

„Idolatrie je postoj srdce, které něčemu dává přednost, protože je to pohodlnější, namísto Pána, kterého opomíjí. Na začátku postní doby nám všem prospěje, budeme-li prosit o milost uchovat si  paměť, pamatovat si všechno, co učinil Pán v našem životě a jak nám prokazoval lásku. A na základě této paměti pokračovat v cestě. Prospěje nám připomínat si radu, kterou dal Pavel Timoteovi, svému oblíbenému učedníkovi: »Mysli na Ježíše Krista, který byl vzkříšen z mrtvých« (2 Tim 2,8). Pavel říká: pamatuj na Ježíše, který mne doprovázel až doposud a dovede mne až ke chvíli, kdy stanu před oslaveným Pánem.  Ať nás Pán obdaří milostí pečovat o paměť.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

(mig)