O soudržnosti reality a vnějšího zdání

Vnější forma vyjadřuje realitu, poukázal římský biskup, ovšem musí s ní kráčet ruku v ruce, jinak žijeme z vnějšího zdání, aniž by v srdci vládla pravda. Jednoduchost vnějších výrazů bychom měli opětovně odkrýt právě nyní, v postní době, a to skrze půst, modlitbu a almužnu. Křesťané by se totiž měli postit a přitom projevovat radost, prokazovat štědrost potřebným lidem, aniž by to všude vytrubovali, obracet se k Otci ve skrytosti beztoho, že by očekávali obdiv druhých. V Ježíšově době, pokračoval František, bylo v tomto ohledu zjevným příkladem chování farizeje a celníka. Dnešní katolíci se považují za spravedlivé, protože náleží k určitému spolku, chodí každou neděli na mši a nelze je tedy srovnávat s „těmi chudáky, kteří nic nechápou“, řekl papež.

„Dávají si záležet na vnějším dojmu, nikdy neuznají, že by hřešili, a když jim někdo vytkne, že také oni jsou hříšníci, pohotově odpoví: „Ano, jistě, všichni máme hříchy!“, čímž vše relativizují a opět jsou z nich spravedliví. Navenek dokáží vykouzlit tvářičku jak ze svatého obrázku, samé svatouškovství a vnější zdání. Pán, když vidí tento rozdíl mezi realitou a vnějším zdáním, užívá slova: Pokrytci.“

Pokrytectví se pokouší o každého jedince, připustil Svatý otec. Čas, který nás vede k Velikonocům, by se mohl stát příležitostí k tomu, jak uznat vlastní nedůslednost a všimnout si nánosů líčidel, pod nimiž skrýváme realitu. Papež poznamenal, že silná kritika pokrytectví se objevila při poslední biskupské synodě, věnované mladým lidem, jejich víře a rozpoznávání povolání. Mladé lidi neoslovuje člověk, který usiluje o vnější zdání, ale pak se chová nesoudržně, zejména, pokud se do tohoto pokryteckého hávu odívají „náboženští profesionálové“. Pán vyžaduje ucelenost postojů.

„Kolik křesťanů, včetně katolíků, kteří se prohlašují za praktikující katolíky, bezohledně využívá lidi, vykořisťuje dělníky. Pošlou je domů na začátku léta, aby je zase najali na jeho konci, aniž by jim tak přiznali právo na důchod a umožnili jim vyžít. Mnozí z těchto lidí se považují za katolíky, chodí v neděli na mši...ale pak se dopouští tohoto těžkého hříchu. Kolik lidí ponižuje své zaměstnance!“

Snažme se v této postní době odhalovat krásu, spočívající v jednoduchosti a realitě jednotné s vnějším zdáním, vyzýval římský biskup v závěru ranní homilie:

„Požádej Pána o sílu a jdi pokorně dál, jak umíš. Nezakrývej ale duši pod nánosem líčidel, protože když něco takového uděláš, Pán tě nepozná. Prosme Pána o milost, abychom byli důslední, nebyli marniví a nejevili se zasloužileji, než jací doopravdy jsme. Prosme v této postní době o milost soudržnosti mezi formálností a realitou, mezi realitou a vnějším dojmem.“

Kázal dnes papež František v Domě svaté Marty.

(jag)