O vytrvalosti v bezútěšném čase
Všichni procházíme údobími, kdy propadáme sklíčenosti, temnotou, v níž vše zdánlivě pozbývá smyslu, avšak právě v takové chvíli má křesťan vytrvat, aby dosáhl Pánova příslibu, aniž by zvolnil či dokonce učinil krok zpět. Autor listů Židům se obrací ke křesťanům, kteří se kvůli pronásledování ocitli v popsaném kritickém momentu a stejně jako každý jiný zoufající jedinec nic nevnímají a takříkajíc se odcizují v duši, vysvětloval Petrův nástupce. Tutéž bezútěchu prožíval sám Ježíš.
„Křesťanský život není karneval, ani svátek či ustavičná radost. Nastávají v něm krásné, ale také ošklivé chvíle, kterým vládne vlažnost, odstup, ztráta smyslu. Chvíle sklíčenosti. A v těchto momentech, vyvolaných jak pronásledováním, tak vnitřním duševním stavem, autor listu Židům říká: „Potřebujete vytrvalost“. Ano, vytrvalost. Proč? „Aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu“. Vytrvalost, abychom došli ke splnění slibu.“
Papež František se zaměřil na dva prvky, které naordinoval jako recept na sklíčenost: paměť a naději. Zdůraznil, že je potřebné upamatovat se na krásné chvíle, šťastné dny s Pánem, čas lásky. A dále doufat v to, co nám bylo slíbeno. V životě se střídají dobré a zlé okamžiky a je nezbytné, abychom v obtížných fázích nedopustili pád či ústup zpět.
„Vytrvat v těžkých časech, ale též vytrvat v paměti a naději, vytrvat v srdci. Pokud se srdce upíná ke krásným chvílím a k naději, může dýchat. Ve zdrcujících momentech učiňme tento úkon, abychom tak obdrželi prvotní útěchu a útěchu přislíbenou Pánem.“
V závěru ranní homilie Svatý otec připomenul loňskou apoštolskou cestu na Litvu, během níž ho oslovila odvaha a vytrvalost ve víře mnoha tamních křesťanských mučedníků:
„Také dnes mnozí mužové a ženy trpí pro víru, avšak ve vzpomínce na své počáteční setkání s Kristem si uchovávají naději a jdou vpřed. Když jsou křesťané vystaveni veřejnému tupení, pronásledování a útisku, autor listu Židům jim radí: Buďte vytrvalí“.
Také tehdy, když ďábel zaútočí se svým pokušením, a s veškerou naší bídou je nutné neustále hledět na Pána, zachovat vytrvalost v čase kříže, pamatovat na počáteční chvíle láskyplného setkání s Pánem a mít naději, která nám náleží, zakončil papež František dnešní ranní kázání v Domě svaté Marty.
(jag)
