Duch světa je přemožen vírou, že Bůh přebývá v druhých
Papež komentoval první liturgické čtení (1 Jan 4,19-5,4) a podnět si vzal z posledního verše: »Kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem«. „Řeč je zde o každodenním boji proti duchu světa, nekonzistentnímu duchu zdání – uvedl Svatý otec. Duch světa je duch marnivosti, věcí, jež postrádají sílu, nemají základ a rozplynou se jako nadýchané cukroví v ústech. Apoštol Jan nám v prvním čtení ukazuje „cestu konkrétnosti Božího Ducha, který nejde za fantaziemi, nýbrž koná to, co říká, a Jeho slova i činy jsou totožné. Máš-li Ducha svatého, konáš dobro. Svatý Jan říká, že »kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí«.“
„Nejsi-li schopen milovat Boha konkrétně, není pravda, že miluješ Boha. Duch světa je duchem, který rozděluje, a vměšuje-li se do rodiny, komunity a společnosti, způsobuje vždycky rozdělení, které narůstá, až přijde nenávist i válka. Jan jde ještě dál, když prohlašuje: »Říká-li kdo: „Miluji Boha“, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář«, je synem ducha světa, který je čirou lží, pouhým zdáním. Prospěje nám zamyslíme-li se nad tím: miluji Boha? A přejděme k prubířskému kameni a podívejme se, jak miluji svého bratra? A uvidíme jak.“
Papež pak vypočítal tři oblasti, ve kterých vychází najevo znamení opravdovosti lásky vůči druhému, totiž v naší modlitbě, našich citech a našem mluvení.
„První znamení je - a všichni bychom se měli ptát - zda se za druhé modlím? Za všechny, konkrétní lidi, kteří jsou mi sympatičtí i za ty, kteří mi nejsou sympatičtí, za ty přátelsky mně nakloněné i za ty, kteří mi přátelsky nakloněni nejsou. Druhé znamení: pocítím-li v sobě žárlivost, závist a chce se mi přát někomu něco zlého, je to znamení, že nemiluji. Zastav se a nedovol, aby tyto pocity narůstaly. Jsou nebezpečné. Nedovol jim růst. Dalším znamením toho, že nemiluji bližního nemohu tedy tvrdit, že miluji Boha, jsou klevety. Zřetelně si vtiskněme do srdce i hlavy, že pokud klevetím, nemiluji Boha, protože klevetěním druhého ničím. Klevety jsou jako medové karamely, které chutnají dobře, ale jedna za sebou táhne další a potom zkazí žaludek. Klevetění je totiž příjemné, sladké, zdá se hezké, ale ničí, je to znamení, že nemiluješ.“
Kdo v životě přestane s klevetěním, je patrně velmi blízko Bohu, protože „nepěstovat klevety znamená opatrovat bližního, opatrovat Boha v bližním“, pokračoval Svatý otec.
„Duch světa je přemožen duchem víry, vírou, že Bůh je v mém bratrovi, v mé sestře. Vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Pouze vírou je možné jít touto cestou, nikoli lidsky dobrým smýšlením... to neposlouží. Pomůže, ale v tomto zápase neposlouží. Jedině víra nám dává sílu, abychom neklevetili, modlili se za všechny i za nepřátele a nedovolovali růst žárlivosti a závisti. Pán nás tímto úryvkem z prvního listu svatého Jana žádá o konkrétnost v lásce. Milujme Boha, ale jestliže nemiluješ bratra, nemůžeš milovat Boha. A říkáš-li, že miluješ bratra, ale nemiluješ ho doopravdy, chováš k němu zášť a jsi lhář.“
Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
(mig)
