O konci civilizace, jež nosí křesťanské jméno, ale je pohanská
Konec světa a jednou i konec každého z nás je tématem, které nám předkládá liturgie tohoto týdne. Čtení z knihy Zjevení sv. Jana (Zj 18, 1-2.21-23; 19,1-3.9a) popisuje pád Babylónu, velikého města, „symbolu mondénnosti, blahobytu, soběstačnosti a moci tohoto světa,“ komentoval František. V dnešním evangelium (Lk 21,20-28) prorokuje Ježíš zpustošení svatého města Jeruzaléma a Svůj návrat na konci časů.
V den soudu bude Babylón zničen vítězným zvoláním. »Velká nevěstka,« k níž Apokalypsa přirovnává toto město, bude souzena Pánem, který ukáže jeho pravdu: »změnilo se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha«. Pod jeho velkolepostí je zkaženost, jeho slavnosti předstírají štěstí. Jeho zničení bude násilné a »nezůstane po něm stopa«.
„»Hlas harfeníků, pěvců, pištců a trubačů se už v tobě neozve« - nebudou už krásné slavnosti. »Žádný mistr jakéhokoli řemesla se už v tobě neukáže« - protože nejsi městem práce, nýbrž korupce. »Klepání mlýna už v tobě nezazní. Světlo lampy už v tobě nezazáří.« - bude možná městem osvětleným, ale nebude zářit. Toto je zkažená civilizace, »hlas ženicha a nevěsty se už v tobě neuslyší«. Byla tam spousta párů, spousta lidí, ale bez lásky. Zpustošení začíná zevnitř a skončí, až Pán poví »dost«. Přijde den, kdy Pán řekne: »Dost bylo přetvářky tohoto světa«. Toto je krize civilizace, která se považuje za hrdou a soběstačnou, ale je diktátorská a skončí takto.“
Jeruzalém, pokračoval papež František, uzří jiný druh svého zániku, totiž zkázu nevěrné lásky. Nedokázalo rozpoznat lásku Boha v Jeho Synu. Po Svatém městě budou šlapat pohané, bude potrestáno Pánem, protože otevřelo brány svého srdce pohanům.
„Život - v našem případě ten křesťanský – se stává pohanským. Žijeme jako křesťané? Zdá se, že ano, ale ve skutečnosti je náš život pohanský, když se dějí tyto věci a podléhá se svádění Babylónu. A Jeruzalém žije jako Babylón. Chce uskutečnit syntézu, kterou uskutečnit nelze. A zanikne obojí. Jsi křesťan? Jsi křesťanka? Žij jako křesťan. Nelze smísit vodu s olejem. Zůstanou vždycky odděleny. To je konec civilizace, která je sama v sobě rozporuplná, nazývá se křesťanskou a žije jako pohanská.“
Po pádu obou měst – řekl dále papež – zazní Pánovo zvolání. Po zkáze nastane spása. Anděl řekne »Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!«. To bude velkolepá, pravá slavnost.
„Tragédie existují i v našem životě, ale ocitneme-li se před nimi, hleďme k horizontu, protože jsme vykoupeni a Pán nás přijde zachránit. Učíme se tak podstupovat zkoušky tohoto světa nikoli v úmluvě s mondénností či pohanstvím, které nás vede ke zkáze, nýbrž v naději, odpoutáním se od těchto světských a pohanských svodů, pohledem k horizontu, doufáním v Krista Pána. Naděje je naše síla: jděme vpřed. Musíme však prosit Ducha svatého.“
Pomysleme na Babylóny naší doby – pokračoval papež. Pomysleme například na mocná impéria minulého století, která se zhroutila. A tak skončí také dnešní veliká města, tak skončí náš život, pokud půjdeme cestou pohanství. Zůstanou pouze ti, co svoji naději vkládají v Pána. S nadějí proto otevřme svá srdce a odvraťme se od pohanského života,“ kázal dnes Petrův nástupce v kapli Domu sv. Marty.
(mig)
