Jakou úctu prokazujeme našim kostelům?

Kostely jsou Boží domy, nikoli tržiště či společenské salóny ovládané světskostí, vysvětloval František v souvislosti s Janovým evangeliem (Jan 2,13-22), které se čte na dnešní svátek Posvěcení lateránské baziliky. Papež poukázal na motivaci Ježíšovy prudkosti, s níž divoce vyhání z chrámu prodavače. Božího Syna poháněla láska a horlivost pro Pánův dům, který se změnil v tržnici. Při vstupu do chrámu, kde se za pomoci směnárníků prodávali holubi, býčci a ovce, Ježíš poznává, že toto místo obydleli modloslužebníci, lidé sloužící penězům namísto Bohu. Za penězi se skrývá modla, poznamenal papež, a ta je vždy ze zlata a zotročuje.

„To upoutává naši pozornost a přivádí nás k myšlence, jak nakládáme se svými chrámy a kostely, zda jsou skutečně Božím domem, domem modlitby a setkání s Pánem a zda k tomu kněží napomáhají, anebo zda se podobají tržišti. Někdy jsem viděl – nikoli zde v Římě, ale jinde – ceník svátostí. Jak to, svátosti se platí? Ne, je to jen dar...Tak pokud má někdo dát dar – a je dobré, aby ho dal – ať jej vskrytu vloží do kostelní kasičky, aby nikdo neviděl, kolik dáváš. Existuje tu také nebezpečí v námitce: Přece ale musíme udržovat kostel. Jistě, to je pravda, ať církev vydržují věřící, ovšem darem do kasy, nikoli na základě ceníku.“

Papež rovněž varoval před pokušením, které s sebou nese zesvětštění.

„Pomysleme na některé svátostné anebo připomínkové obřady, při kterých člověk neví, zda se ocitl v Božím domě anebo společenském salonu. Na některé obřady, které sklouzávají do světskosti. Obřady jistě mají být krásné – krásné, ale nikoli zesvětštělé, protože mondénnost se odvíjí od zbožštění peněz a je to modloslužebnictví. Uvažujme ovšem také sami nad sebou: jak se v nás projevuje horlivost pro naše kostely, jakou úctu jim prokazujeme, když do nich vstoupíme...“

Petrův nástupce se poté zaměřil na čtení z prvního listu Korinťanům (1 Kor 3,9c-11,16-17), aby objasnil, že srdce každého z nás je „chrámem, Božím chrámem“. Současně s vědomím vlastní hříšnosti by tedy každý z nás měl zpytovat své srdce, aby prověřil, zda je zesvětštělé a modloslužebné.

„Neptám se, jaký je tvůj či můj hřích. Tážu se, jestli máš v nitru modlu, jestli tě opanovaly peníze. Když je někde hřích, milosrdný Pán Bůh ti odpustí, pokud za Ním přijdeš. Kde je však jiný pán – finanční bůžek – stane se z tebe modloslužebník a zkažený člověk, nejenom hříšník. Jádrem korupce je právě modloslužebnictví. Modloslužebník zaprodal duši bohu peněz a moci.“

Kázal dnes papež František v Domě svaté Marty.

(jag)