Svatost je uskutečnění toho, co zasévá do srdcí Ježíš
Zeptá-li se nás někdo, kým je pro tebe Ježíš – řekl v úvodu – odpovíme tím, co jsme se naučili a co známe z Kréda: Spasitel světa, Syn Boha Otce. Poněkud obtížnější je však odpověděť na otázku, kým je Ježíš Kristus pro mě. Taková otázka uvádí trochu do rozpaků, protože musím sáhnout do svého srdce, tedy vyjít ze zkušenosti.
„Pavel chce, abychom vnímali totéž, co on. Můžeme se ho zeptat: »Kým je pro tebe Kristus?«, a on řekne svoji zkušenost: »Miloval mě a obětoval se za mě«(Gal 2,20). Je spojen s Kristem, který se za něho obětoval. Tuto zkušenost chce Pavel předat křesťanům, v tomto případě těm v Efesu, aby každý mohl říci totéž: »Miloval mě a za mě se obětoval«, ale aby to bylo z vlastního prožitku.“
V dnešním liturgickém čtení (Ef 3,14-21) klade Apoštol Pavel na srdce Efesanům, aby – jako všichni křesťané - »zakořeněni a upevněni v lásce byli schopni pochopit celou tu šířku a délku, výšku i hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhnout plné míry Božích darů«.
„Je třeba se dobrat stejné zkušenosti, kterou s Ježíšem učinil svatý Pavel – pokračoval papež František. K tomu pomáhá recitovat vyznání víry, ale ještě více vyznat, že jsme hříšníci. Prvním krokem k poznání Krista a vstupu do tohoto tajemství je poznání vlastního hříchu, svých vlastních hříchů. Ve svátosti smíření – podotkl dále František – říkáme svoje hříchy, avšak jednou věcí je vyslovit svoje hříchy a jinou uznat, že jsme hříšníci z přirozenosti, schopní čehokoli; uznat, že jsme špínou. Svatý Pavel učinil tuto zkušenost svojí ubohosti, která potřebuje vykoupení někým, kdo zaplatí právo nazývat se Božími dětmi. Jimi jsme, ale abychom to řekli a cítili, bylo zapotřebí Kristovy oběti. Je třeba konkrétního uznání, že jsme hříšníky, totiž zahanbení nad sebou, neboť Ježíšova láska je bezmezná.
Druhým krokem k poznání Ježíše – řekl dále papež – je kontemplace, prosebná modlitba, abychom poznali Ježíše. Existuje krásná modlitba jednoho světce: »Pane, ať poznám tebe a ty mne.« Poznat sebe i Ježíše. V tom spočívá vztah spásy – zdůraznil. Nespokojit se s několika správnými slovy o Ježíši, protože poznávání Ježíše je dobrodužství, ale seriózní, nikoli klukovské.
„Pavel o tom říká, že [Bůh] »má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme« (Ef 3,20). On má moc to učinit, ale musíme jej prosit: Pane, ať tě poznám a když s tebou mluvím, ať nepapouškuji, nýbrž říkám slova zrozená v mé vlastní zkušenosti. Ať mohu jako Pavel říci: »Miloval mě a obětoval se za mě«, a říci to s přesvědčením. To je naše síla, to je naše svědectví. Křesťanů oplývajících slovy máme dost, a často mezi ně patříme i my. To není svatost. Svatost znamená být křesťany, kteří v životě konají to, co učil Ježíš, a to, co Ježíš zaséval do srdcí.“
V závěru pak s odkazem na dnešní evangelium (Lk 12,49-53) Petrův nástupce shrnul:
„Prvním krokem je poznání sebe sama. Jsme hříšníci. Bez tohoto poznání a také bez vnitřního vyznání, že jsem hříšník, nelze jít dál. Druhým krokem je prosba k Pánu, aby nám svojí mocí umožnil poznat mysterium Ježíše, jímž je oheň, který přinesl na zem. Bude krásné, když si během každého dne zvykneme říkat: Pane, ať poznám tebe a ty mne. A takto jít vpřed.“
Kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.
(mig)
