Papež varoval před „zdvořilými“ démony, kteří přinášejí zesvětšt

Papež si vzal podnět z dnešního evangelia (Lk 11, 15-26), ve kterém Ježíš popisuje taktiku zlých duchů.  „Když se démon zmocní srdce nějakého člověka – řekl v úvodu – chová se tam jako doma a nechce odejít. Zlí duchové se snaží člověka zničit i fyzicky, a Ježíš je vyhání. Jsou to Jeho i naši praví nepřátelé. Někdy se může zdát, že boj mezi dobrem a zlem je velice abstraktní, ale je to opravdový boj, který je veden mezi Bohem a starým hadem, mezi Ježíšem a ďáblem. A tento boj - dodal papež – probíhá v nás. Každý z nás je v boji. Možná aniž si to uvědomujeme, ale jsme v boji.“

Dnešní evangelium začíná zmínkou o některých lidech ze zástupu, kteří přihlíželi, jak Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka, a říkali: »Vyhání zlé duchy s pomocí Belzebuba, vládce zlých duchů«. Ježíš tedy vysvětlil strategii zlého ducha. „Podstatou démona je ničení – zdůraznil papež František – a je nebezpečné počínat si jako děti, které si cumlají prst, a myslí si, že to tak není a že jde o výmysly kněží. Démon devastuje zpříma a když neuspěje, protože proti němu stojí Boží moc, která člověka chrání, hledá způsob, jak se jej zmocnit znovu. »Potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel«.

Už tady – komentoval dále papež – se démon prezentuje vybranými způsoby, protože říká, že z domu »vyšel«, ačkoli byl Ježíšem vyhnán.  A když se vrátí, »nalezne dům vyčištěný a vyzdobený, a přibere si sedm jiných duchů, horších než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky«. To znamená – vysvětloval Svatý otec – že když ďábel nemůže zničit nějakého člověka neřestmi nebo nějaký lid válkami a pronásledováním, vymýšlí jinou strategii, kterou užívá proti nám všem.“

„Jsme křesťané, katolíci, chodíme na mši, modlíme se... Zdá se , že je vše v pořádku. Ano, máme svoje chyby a prohřešky, ale zdá se, že všechno je v pořádku. On [démon] je zdvořilý: jde, dívá se, hledá hezkou partičku, zaklepe na dveře – »Smím vstoupit?«  Zvoní zvonek. Tito zdvořilí démoni jsou horší než ti první, protože si nevšimneš, že je máš doma. A to je ten světský duch, duch tohoto světa. Démon devastuje buď přímo, tedy neřestmi, válkami, bezprostřední nespravedlností anebo zdvořile, diplomaticky, způsobem, o kterém mluví Ježíš. Nepůsobí rozruch, prezentuje se přátelsky, přesvědčuje... »To nic není... potud je to ještě dobré« - a přivede tě na cestu průměrnosti, učiní tě vlažným na cestě zesvětštění.“

„Tato duchovní průměrnost, duch tohoto světa – pokračoval papež – nás korumpuje zevnitř. Mám větší strach před těmito démony než před těmi prvními. Když mi řeknou, že je potřeba exorcista, protože nějaký člověk je posedlý ďáblem – poznamenal – nedělám si takovou starost, jako když vidím lidi, kteří otevřeli dveře těmto zdvořilým démonům, kteří zevnitř přesvědčují, že přece nejsou zas takovými nepřáteli.“

„Častokrát se ptám: co je v životě člověka horší? Zjevný hřích anebo život v duchu tohoto světa, světáctví? Zda tě démon uvrhne do hříchu – i do několika, dvaceti, třiceti hříchů, ale zřetelných, za které se stydíš – anebo s tebou je démon u stolu, žije a bydlí s tebou, je docela normální, ale ponouká tě a ovládá duchem zesvětštění?“

Duch tohoto světa přichází se zdvořilými démony, řekl dále papež. Proto je třeba bdít a neznepokojovat se.

„Vůči těmto zdvořilým démonům, kteří chtějí vstoupit domovními dveřmi jako svatební hosté, zachovávejme bdělost a klid. Bdělost – vzkazuje nám Ježíš, křesťanskou bdělost. Co se děje v mém srdci? Proč jsem tak průměrný? Proč jsem tak vlažný? Kolik těchto »zdvořilých« bydlí v domě, aniž by platili nájem?“

Končil papež František ranní kázání při mši svaté v kapli Domu sv. Marty.

(mig)